Česká filharmonie • Bad Kissingen

Francouzského klavíristu Pierre-Laurenta Aimarda, který se znal s Boulezem, Messiaenem i Ligetim, většina posluchačů považuje za interpreta děl hudebních avantgardistů 20. století. Ve slavných koncertních síních, jako jsou newyorská Carnegie Hall nebo vídeňský Konzerthaus, však hraje i starší hudbu, do jejíž interpretace vkládá nový vhled. A nezdráhá se pustit i do větších projektů, jako je například provedení kompletních Beethovenových klavírních koncertů, které jako rezidenční umělec orchestru Musikkolegium Winterthur zařadil na úvod sezony 2020/2021.

Pierre-Laurent Aimard, držitel mnoha ocenění, jimž vévodí prestižní International Ernst von Siemens Music Prize z roku 2017, objevil hudbu – jako syn dvou neuropsychiatrů – vlastně náhodou. Stalo se to při procházení půdy jednoho příbuzného, kde našel různé hudební nástroje a mezi nimi i pianino. „Byla to láska na první pohled,“ říká. Studoval nejdříve na konzervatoři v rodném Lyonu, ale pak si ho ve dvanácti letech vyžádala do své třídy na pařížské konzervatoři Yvonne Loriod. Hudba 20. století ho fascinovala od malička – vždyť svého prvního Schönberga hrál už v sedmi letech! – a naštěstí měl v pozdějším věku možnost tuto zálibu rozvíjet. Důležitým krokem se stala spolupráce s Pierrem Boulezem a jeho právě založeným souborem Ensemble intercontemporain, později ho dále profesně posouvala spolupráce s předními skladateli, jako byl György Kurtág, Karlheinz Stockhausen, Marco Stroppa nebo Olivier Messaiaen. 

Nahrávka Katalogu ptáků posledního ze zmíněných skladatelů pak v roce 2018 přinesla Aimardovi množství ocenění, včetně prestižní ceny německé kritiky „Preis der Deutschen Schallplattenkritik“. Úspěchy sklízí i nahrávka kompletního klavírního díla Györgye Ligetiho, jehož některé skladby zařadil Aimard (vzhledem k Ligetiho 100. výročí narození) na programy koncertů letošní sezony v Evropě, Severní Americe, Japonsku i Číně. Dále ho čekají i dvě premiéry, a to klavírního koncertu Clary Iannotta na festivalu Acht Brucken a portugalská premiéra skladby Se da contra las piedras la libertad Klause Ospalda. Naváže také na dlouhodobou komorní spolupráci s Tamarou Stefanović, jazzovým klavíristou Michaelem Wollnym a spolu s francouzským hercem Denisem Podalydèsem chystá speciální divadelní projekt s hudbou Ligetiho, Kurtága, Schönberga a Cage. 

Ravelův klavírní koncert, který přiveze do Prahy, již hrál s množstvím souborů, například na BBC Proms s Mahler Chamber Orchestra a Georgem Benjaminem, a jeho porozumění Ravelově hudbě dokládá i nahrávka s Clevelandským orchestrem a Pierrem Boulezem z roku 2010.

„Neřekl bych, že jsem klavírista – jsem hudebník a stalo se, že zrovna klavír je mým nástrojem. Nerad se omezuji pouze na jednu funkci, protože to pak omezuje mé vnímání hudby,“ říká Aimard, který kromě klavírního vystupování v širokém žánrovém rozpětí zastával například i funkci uměleckého ředitele Aldeburgh Festival. Důležitou součástí profesního života tohoto člena Bavorské akademie krásných umění je také výuka: pedagogicky působil na Hochschule Köln a pařížské College de France, pořádá koncertní přednášky a workshopy. Na jaře 2020 znovu spustil svůj online projekt Explore the Score, který se zaměřuje na interpretaci a vyučování Ligetiho hudby. 

Tomáš Netopil zastával do sezony 2023/2024 funkci hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie, s níž pravidelně připravoval koncertní programy v Rudolfinu a na zájezdech. Sezona 2022/2023 byla jeho desátou a poslední ve funkci generálního hudebního ředitele Divadla a filharmonie Aalto v německém Essenu. Od sezony 2025/2026 se ujme postu šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

V létě roku 2018 založil Tomáš Netopil v Kroměříži mezinárodní Letní hudební akademii, kde mají studenti možnost pracovat pod vedením výjimečných umělců a setkat se s významnými českými i zahraničními hudebníky. V létě 2021 se akademie propojila s mezinárodním hudebním festivalem Dvořákova Praha a vznikla Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy složená ze studentů konzervatoří a hudebních škol vedených hráči České filharmonie. 

Jak dokládá i jeho angažmá v Essenu, Tomáš Netopil je vyhledávaným operním dirigentem. V letech 2008–2012 působil na postu hudebního ředitele Opery Národního divadla Praha. Mezi významné operní spolupráce Tomáše Netopila se řadí jeho účinkování v Saské státní opeře v Drážďanech (La clemenza di Tito, Rusalka, Příhody lišky Bystroušky, Židovka, Prodaná nevěsta a Doktor Faust), ve Vídeňské státní opeře (naposledy uvedení Idomenea, Čarostřelce a nového nastudování Leonory) a v Nizozemské opeře (Její pastorkyňa). Na koncertním pódiu se Netopil v nedávných sezonách postavil do čela Orchestru curyšské Tonhalle a spolupracoval s Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Filharmonickým orchestrem Nizozemského rozhlasu, Orchestre National de Montpellier nebo Concentus Musicus Wien.

Netopilova diskografie u labelu Supraphon zahrnuje Janáčkovu Glagolskou mši (první nahrávka původní verze z roku 1927), Dvořákovy kompletní skladby pro violoncello, Ariadnu a Dvojkoncert Bohuslava Martinů a Smetanovu Mou vlast. Za svého působení v Essenu s místním orchestrem natočil Sukova Asraela a Mahlerovy symfonie č. 6 a 9.

Tomáš Netopil se narodil v Přerově, vystudoval hru na housle na kroměřížské konzervatoři a dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Ve studiu dirigování pak pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži Sira Georga Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve volném čase rád pilotuje malá letadla.