Český spolek pro komorní hudbu • Walter Hofbauer

Italský barokní mistr Alessandro Marcello, šlechtic a bratr skladatele Benedetta, se kromě hudby věnoval i poezii, filozofii a matematice. Žil v Benátkách, kde pracoval jako kurátor a staral se o obrazy v rodinných sbírkách nebo o sbírku hudebních nástrojů Accademie degli Animosi. 

Dnes uváděný třívětý Koncert c moll, SF 935, napsal Marcello původně pro hoboj a smyčcový orchestr v tónině d moll. Již za Marcellova života se stala tato skladba oblíbených kusem, Johann Sebastian Bach ji podle dobových zvyklostí transkriboval pro klávesový nástroj, známe úpravy i pro další nástroje. Pomalá věta Marcellova hobojového koncertu je jedním z nejznámějších děl barokní éry. Autorkou úpravy pro trubku a varhany c moll je francouzská varhanice Marie-Claire Alain (1926–2013). Její verze je jedním z plodů někdejší spolupráce s trumpetistou Mauricem André.

Koncertní fantazie na motivy Smetanova Vyšehradu pro sólové varhany, op. 33, pochází z pera českého koncertního varhaníka, pedagoga, skladatele a sbormistra Josefa Kličky. Významný tvůrce české varhanní literatury 20. století vystudoval Pražskou varhanickou školu, jako varhaník působil u sv. Trojice a v Emauzích. Nejprve zastával místo kapelníka u divadelních společností, roku 1878 se po Zdeňku Fibichovi stal druhým kapelníkem Prozatímního divadla, tím prvním byl tehdy Bedřich Smetana. Roku 1885 se Klička stal pedagogem varhanní hry na Pražské varhanické škole, později na Pražské konzervatoři. Je autorem nejen skladeb pro varhany, ale také opery Spanilá mlynářka, pěti kantát, komorní hudby, řady sborů nebo skladeb pro harfu. V roce 1885 byl v Praze postaven koncertní sál Rudolfinum a v něm instalovány nové varhany koncertního typu z dílny Wilhelma Sauera z Frankfurtu nad Odrou (3 manuály a pedál, 50 rejstříků). Tyto nové varhany, na které sám hrával, byly Kličkovi podnětem k vytvoření řady varhanních skladeb koncertního charakteru, včetně dnes uváděné koncertní fantazie. Opus 33 Klička dokončil v roce 1886.

Petr Eben patří v mezinárodním kontextu k nejhranějším českým skladatelům 2. poloviny 20. století. Byl také vynikajícím klavíristou a varhaníkem, jeho kompoziční tvorbu, která obsahuje na dvě stovky kompozic, často ovlivňovalo výtvarné umění a křesťanská víra. Inspirací ke skladbě Okna pro trubku a varhany, komponované v roce 1976 na objednávku galerie v Chebu, byla Ebenovi návštěva Abbellovy synagogy v Lékařském centru Hadassah v Jeruzalémě, v níž spatřil vitráže Marca Chagalla z počátku 60. let. „Slavnostnost velkých ploch barevných skel ve mně vyvolala představu varhan, sytost a třpyt svazků prozářených barev k nim přidala břeskný tón trubky“, vysvětlil sám autor. Hudba ve čtyřech částech nazvaných Modré okno, Zelené okno, Červené okno a Zlaté okno, přináší rozmanitý rytmický i harmonický průběh, střetává se zde modalita s atonalitou, závěr patří efektním imitacím a unisonu obou nástrojů.

Petr Čech absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klavír (Marta Toaderová) a varhany (Jan Hora), Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze (Jan Hora) a Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu u vynikajícího norského varhaníka Jona Laukvika. V roce 2011 dokončil doktorandské studium na VŠMU v Bratislavě ve třídě Imricha Szabó. Je laureátem a nositelem cen mnoha mezinárodních soutěží (Pražské jaro, Lucemburk, Gdaňsk, Brno, Opava). Do dramaturgie svých koncertů zařazuje velmi často soudobá díla našich i světových autorů, za něž obdržel cenu Českého hudebního fondu, Fondu Leoše Janáčka, Nadace Bohuslava Martinů a zvláštní prémii aktivu mladých „Lucemburská hudební současnost“. Varhanní tvorbu 20. století i soudobých autorů nahrál na zvukové nosiče našich i zahraničních hudebních vydavatelství: varhanní opusy Aloise Háby (Vixen), tvorba Petra Ebena v rámci projektu „HAMU představuje“ či varhanní kompozice Otta Alberta Tichého a Petra Ebena s žesťovým kvintetem České filharmonie (švýcarská společnost RC). Působí jako varhaník Chrámu Matky Boží před Týnem, vyučuje na Pražské konzervatoři. V roce 2018 se stal ředitelem Pražské konzervatoře a zařadil se tak mezi osobnosti, které vedly tuto významnou hudební instituci v její dvousetleté historii.