Po celé 20. století mohli skladatelé těžit z pestré škály inspirací od radostných až po ty mimořádně traumatizující. Do barvité mozaiky, kterou zanechalo v české hudbě, přispěl svým dílem také Vilém Tauský. Syn operní pěvkyně a synovec známého operetního skladatele Leo Falla se narodil do rodiny s mimořádně bohatým kulturním a hudebním zázemím. A bohužel také s židovskými kořeny. Rodák z moravského Přerova se měl stát právníkem, avšak múzické puzení u něj záhy převládlo. Nastoupil tedy nejprve na konzervatoř v Brně, kde jako učitele ještě zastihnul Leoše Janáčka, a později přešel do Prahy k Josefu Sukovi. Souběžně se skladbou rozvíjel také svou dirigentskou kariéru a před odchodem z vlasti působil jako korepetitor a dirigent v brněnské opeře.
Československo opustil Tauský měsíc po začátku nacistické okupace v dubnu 1939. Za pomoci ředitele brněnské opery Václava Jiřikovského (později popraveného v Osvětimi pro jeho liberální smýšlení) a ředitele Ruské konzervatoře v Paříži Nikolaje Čerepnina dostal povolení vycestovat do Francie. V Paříži se Tauský zapojil do kulturního života po boku svých krajanů, mezi nimiž byli Bohuslav Martinů, Jiří Mucha či Vítězslava Kaprálová. Tauský působil jako vojenský kapelník a založil orchestr, pro který Martinů zkomponoval svou Polní mši. Kapitulace Francie v červnu 1940 však znemožnila premiéru a namísto koncertování museli umělci opustit Paříž a hledat útočiště jinde. Zatímco Martinů s manželkou se vydali na náročnou cestu do Spojených států amerických, Tauský se přesunul na jih Francie. Tam se dostal na jugoslávskou loď přepravující uhlí, která jej dopravila do Velké Británie.
Anglie sužovaná válkou a vyčerpaná tři měsíce trvající leteckou bitvou o Británii utrpěla v noci ze 14. na 15. listopadu 1940 další tragickou ránu. Německý bombový útok zanechal v troskách město Coventry, které se stalo jedním ze symbolů válečných hrůz. Společně s dalšími příslušníky československé vojenské jednotky byl Tauský vyslán do zničeného města, aby pomáhal s odklízením trosek. Ve svých pamětech o této zkušenosti napsal: „…žádné Coventry už neexistovalo. Jediné, co zůstalo, byla věž staré katedrály, která se tyčila na pozadí noční oblohy. Mezi mrtvými těly a ohněm, pouze tato věž se zdála být symbolem naděje.“ Pod dojmem zkázy, kterou zde spatřil, zkomponoval Meditaci pro smyčcové kvarteto „Coventry“. Premiéra se uskutečnila v londýnské Národní galerii v rámci koncertní série, kterou během války pořádala pianistka Myra Hess. V samotném Coventry skladba zazněla až v roce 2000. V Den válečných veteránů ji tam za přítomnosti biskupů z Coventry a Drážďan uvedl Martinů Quartet.
Poválečná léta přinesla Tauskému osud, který v drobných obměnách potkal celou řadu českých rodin. Již během války se oženil, Velkou Británii přijal jako svůj nový domov a do Československa se podíval už jen dvakrát. V Anglii se Tauský etabloval jako operní dirigent, skladatel a zejména neúnavný propagátor a ambasador české hudby. Ještě během války uvedl v Liverpoolu Mou vlast a intenzivně se zasazoval o provádění děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, ale i Viktora Ullmanna nebo Pavla Haase.
