Český spolek pro komorní hudbu • Christina Bock

Petr Popelka, který se během několika málo sezon etabloval jako jeden z nejinspirativnějších mladých českých dirigentů, vstupuje v sezoně 2024/25 do svého prvního roku působení na pozici šéfdirigenta Vídeňských symfoniků. Tento náročný post, který přišel po Popelkově několikaletém působení u Norského rozhlasového orchestru, mu však nebrání v plnění dalších dirigentských povinností také u nás; i nadále tak zastává pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Kromě koncertního působení se věnuje i opeře; působil například v Norské státní opeře v Oslu, drážďanské Semperoper nebo v pražském Národním divadle.

Popelka však začínal jako kontrabasista. Tento nástroj studoval nejprve v Praze, poté ve Freiburgu a po skončení studií nastoupil do angažmá Drážďanské Staatskapelle, kde jako zástupce sólokontrabasisty působil téměř deset let. I přes hvězdnou dirigentskou kariéru ho můžeme na podiu čas od času slyšet jako komorního hráče, kontrabasistu, ale i klavíristu.

Norský houslista a violista Magnus Boye Hansen vystudoval Barratt Due Institute of Music v Oslu, Universität der Künste v Berlíně a Hudební akademii v Oslu pod vedením Mortena Carlsena, Geira Inge Lotsberga, Axela Gerhardta a Larse Anderse Tomtera. Kromě pozice houslisty v Norském rozhlasovém orchestru je aktivním komorním hráčem – od roku 2018 je členem kritikou oceňovaného smyčcového kvarteta Oslo Quartet – a pravidelně hraje na festivalech v Norsku i v zahraničí.

Ve spolupráci s klavíristou Mathiasem Susaasem Halvorsenem a violoncellistou Stevenem Walterem vytvořil úspěšný projekt „Lights Out“, který přináší koncerty hrané v absolutní tmě. Od roku 2011 pravidelně koncertují v Norsku, na Islandu, v Německu a Nizozemsku, včetně vystoupení na Stuttgarter Festspiele, Düsseldorf-festivalu, Grachten Festivalu a Portland Chamber music festivalu.

„Mladý sólista roku 2001“ Ernst Simon Glaser se ve svých 22 letech – po studiích u Ralpha Kirshbauma – stal koncertním mistrem violoncell v Trondheimském symfonickém orchestru. Stejnou pozici poté zastával v orchestru Norské opery a v současné době u Göteborského symfonického orchestru.

Aktivně se věnuje provozování soudobé hudby – nedávno například premiéroval pod taktovkou skladatele violoncellový koncert Petera Eötvöse. Pracuje také na projektu „Rozhovory s J. S. Bachem“, který propojuje Bachovu hudbu se současnými přístupy a vytváří tak průnik mezi minulostí současností. Fascinace soudobou hudbou je zřejmá také při nahrávání: jeho album se skladbou Tommieho Haglunda „Flaminis Aura“ bylo nominováno na švédskou Grammy.

Jako pedagog vyučoval Glaser na hudební konzervatoři v Trondheimu a na Norské hudební akademii jako asistent Trulse Mørka. Kromě výuky na Barratt-Due Music Institute v Oslu vedl mistrovské kurzy doma i v zahraničí. Hraje na violoncello postavené okolo roku 1680 v Cremoně Francescem Ruggierim.

Jeden z nejvýznamnějších klarinetistů své generace v severském regionu Björn Nyman je vyhledávaným komorním hráčem i sólistou. V současné době zastává pozici prvního klarinetisty v Norském rozhlasovém orchestru a Norském komorním orchestru.

Finský rodák studoval na pod vedením Hanse Christiana Bræina a Leifa Arne Pedersena na Norské hudební akademii, kde nyní sám vyučuje, a u Yehudy Gilada na Jihokalifornské univerzitě v Los Angeles. Do mezinárodního povědomí se dostal díky titulu laureáta dvou prestižních mezinárodních klarinetových soutěží: soutěže ARD v Mnichově (2003) a soutěže Carla Nielsena v Odense (2005). V devatenácti letech byl jmenován prvním klarinetistou Laponského komorního orchestru a později i Orchestru mladých Gustava Mahlera, díky čemuž spolupracoval s Pierrem Boulezem a Claudiem Abbadem.

Kromě tradičního repertoáru se Nyman věnuje také soudobé hudbě. V roce 2021 premiéroval klarinetový koncert Jukky Linkoly; nahrál také koncert Jana Erika Mikalsena, který mu skladatel věnoval.

Přední norská flétnistka Cecilie Løken je všestrannou umělkyní. Působila jako první flétnistka Bergenské filharmonie, Norské opery v Oslu či Královské opery ve Stockholmu a stále je aktivní sólistkou: vystupuje se Švédským rozhlasovým orchestrem, Královskou filharmonií Stockholm, Norským komorním orchestrem či zmíněnou Bergenskou filharmonií. Se soubory Orfeus Barock a Bergen Barokk se představila také na barokní flauto traverso. 

Vystoupila na festivalech, jako jsou Beijing Music Festival, Music at St Denis v Paříži či Music in the Hills v New Yorku, a ve slavných koncertních sálech (Carnegie Hall, sál Berlínské filharmonie, amsterdamský Concertgebouw, Salzburg Festspielhaus aj.), ve kterých představila mj. své vlastní skladby. 

Kromě hraní se zabývá i hudební pedagogikou: působila na několika hudebních školách ve Skandinávii a dosud pořádá množství mistrovských kurzů. Je též autorkou několika multižánrových projektů, které kombinují prvky divadla, hudby a tance.

Německá mezzosopranistka Christina Bock je známá svým jasným a barevným hlasem, který na jevišti uplatňuje při ztvárňování nebojácných a odvážných postav. V divadle poprvé profesionálně vystoupila ve 20 letech, předtím byla jednu sezonu členkou Mezinárodního operního studia Badische Staatstheater Karlsruhe. V letech 2012–2020 působila v angažmá drážďanské Semperoper, kde zpívala veškerý lyrický repertoár, včetně rolí jako Octavian, Cherubín, Niklausse nebo Hänsel. Je stálým hostem Vídeňské státní opery a hostuje také například v londýnské Královské opeře, Bavorské státní opeře či v Opéra Bastille. Objevila se též na Salcburském festivalu. V sezoně 2024/25 dále debutuje v Teatro de la Maestranza a v Opéra Royal de Wallonie.

Kromě divadel pravidelně vystupuje jako sólistka orchestrálních koncertů, recitálů i s různými komorními hudebními soubory, včetně pravidelné spolupráce s Raschèr Saxophone Quartet. Můžeme ji slyšet na mezinárodních festivalech i při vystupování v mezioborových projektech.