Soubor In modo camerale založili v roce 1984 hráči na dechové nástroje, tehdy ještě posluchači Pražské konzervatoře. Stali se laureáty mezinárodní soutěže Concertino Praga 1984 a dvojnásobnými vítězi Duškovy mozartovské soutěže (1985, 1986). Později přibyl klavírista (od roku 1994 Daniel Wiesner), čímž mohl soubor značně rozšířit svůj repertoár a obohatila se též jeho zvuková barevnost.
Dnes In modo camerale vystupuje na domácích i zahraničních pódiích a mezinárodních festivalech. Na svém kontě má několik kompaktních disků, prémii Českého hudebního fondu za provedení koncertu v pražském Rudolfinu roku 1992 a v roce 1994 byl nominován na cenu Talent roku. Ve stejném roce získala jejich nahrávka komorních skladeb Bohuslava Martinů vydaná studiem Matouš nejvyšší ocenění v říjnovém čísle francouzského hudebního měsíčníku Diapason. V roce 1996 se soubor stal finalistou Mezinárodní soutěže komorní hudby v japonské Ósace a obdržel také Zvláštní cenu Českého spolku pro komorní hudbu. V prosinci 2002 absolvoval úspěšné koncertní turné po Španělsku.
Soubor In modo camerale premiéroval řadu skladeb českých i zahraničních autorů (mimo jiné Jindřicha Felda, Jana F. Fischera, Luce Grethena, Jana Hanuše, Lukáše Hurníka ad.), z nichž mnohé nahrál také pro Český rozhlas. Jako příklad z roku 2026 uveďme Triosonatu in E Jaroslava Pelikána, která zazněla na závěrečném koncertě Svatovavřinecké sezony Pražského jara.