Český spolek pro komorní hudbu • Mahan Esfahani & Hille Perl

Mahan Esfahani

cembalo

Nonkonformní umělec a experimentátor Mahan Esfahani si dal za životní cíl vrátit cembalo zpět do běžného koncertního instrumentáře. Snaží se také pozdvihnout úroveň dosavadní interpretační praxe, protože, jak sám říká: „Slyšel jsem čelní představitele cembalového světa hrát recitály, které zněly, jako kdyby právě někdo zemřel.“ Jeho neúnavnost v poptávání nové hudby pro tento nástroj budí pozornost posluchačů i kritiky napříč Evropou, Asií a Severní Amerikou. 

V letech 2008–2010 držel jakožto první a jediný cembalista titul Umělec nové generace britské stanice BBC, v roce 2009 získal cenu nadace Borletti-Buitoni a opakovaně byl nominován na titul Umělec roku hudebního magazínu Gramophone. V roce 2022 se stal nejmladším držitelem Wigmore Medal, reflektující významný přínos a dlouhodobý vztah s touto londýnskou koncertní síní. Před ním medaili získali například Thomas Quasthoff nebo rezidenční umělec 128. sezony České filharmonie, sir András Schiff.

Esfahani měl možnost účinkovat na většině hlavních světových pódií, jako jsou právě zmíněná Wigmore Hall (v síni vystoupil už více než čtyřicetkrát), tokijská Oji Hall, newyorská Carnegie Hall, Opera v Sydney nebo berlínský Konzerthaus. Jako sólista se již představil se Symfonickým orchestrem BBC, Aucklandskou filhamornií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Losangeleským komorním orchestrem a dalšími. V roce 2011 odehrál historicky první cembalový recitál na londýnských BBC Proms.

Vedle koncertních pódií je však možné si jeho interpretaci poslechnout i doma: jeho repertoárově rozsáhlá diskografie zahrnuje sedm nahrávek (u vydavatelství Hyperion a Deutsche Grammophon; u druhého zmíněného roku 2014 podepsal smlouvu o exkluzivní spolupráci), které byly vřele přijaty kritikou a vynesly mu ocenění Gramophone Award, BBC Music Magazine Award či Diapason d’Or. Úzce spolupracuje s britským rozhlasem BBC a připravuje program o počátcích klasické hudby afroamerických skladatelů a o vývoji orchestrální hudby v Ázerbájdžánu.

Mahan Esfahani se narodil v Teheránu a vyrůstal ve Spojených státech, kde na Stanfordově univerzitě studoval muzikologii a historii. Zde se, konkrétně ve třídě Elainea Thornburgha poprvé dostal k cembalu. Následovalo soukromé studium u Petera Watchorna v Bostonu a poté v Praze u Zuzany Růžičkové, jejímž byl posledním žákem. (Na repertoáru má tedy samozřejmě i Koncert pro cembalo a orchestr Viktora Kalabise, manžela Zuzany Růžičkové.) Po tříleté umělecké rezidenci na oxfordské New College se stal čestným členem tamní Keble College a profesorem na Guildhall School of Music and Drama v Londýně.

Nakonec se usadil v Praze. Nechal si postavit cembalo na míru, aby na něj mohl obsáhnout repertoár posledních čtyř století – má tedy několik kláves navíc a přidaný šestnáctistopý rejstřík. Jeho dalším snem je čtvrttónové cembalo, které by mu, jak sám popisuje, umožnilo „prozkoumat možnosti cembala až na dřeň“.

Hille Perl

viola da gamba

Rodačka z Brém, Hille Perl, se začala specializovat na violu da gamba již ve věku pěti let. Hudba je pro ni primárním médiem mezilidské komunikace, je přesnější, jednoznačnější a intenzivnější než jazyky, s větším emocionálním dopadem než většina ostatních zážitků, samozřejmě kromě lásky. Hudba je pro ni příležitostí k propojování minulosti s budoucností, ale také ke spojování protichůdných aspektů lidského bytí. 

Je považována za jednu z nejkvalitnějších hráček na violu da gamba. Specializuje se na sólový a komorní repertoár španělské, italské a německé provenience ze 17. a 18. století a její největší zálibou jsou skladby pro sedmistrunnou basovou gambu. Kromě sedmistrunné (Tielke replika od Ingo Muthesia) je též majitelkou šestistrunné italské gamby od Clause Derenbacha a původní gamby od Matthiase Albana z roku 1687. 

Procestovala mnoho zemí světa a koncertovala s různými soubory jako sólistka nebo v duu se svou dcerou Marthe, s cembalisty Christinou Schornsheim nebo Michaelem Behringerem. Jejím dlouhodobým hudebním partnerem je loutnista Lee Santana, se kterým založila ansámbly jako Sirius Viols či Los Otros a též natočila množství CD; v poslední době se na koncertních pódiích objevuje i s flétnistkami Michalou Petri a Dorothee Oberlinger, s mandolinistou Avi Avitalem, cembalistou Mahanem Esfahanim či zpěvákem a loutnistou Joelem Frederiksenem. 

Když necestuje, žije na severoněmeckém statku s několika ovcemi, husami, slepicemi, kočkami a dvěma psy. Od roku 2002 je profesorkou violové třídy na Hochschule für Künste v Brémách. Tam své studenty učí vše, co ví o hudbě, hře na violu a umění nezávidět, když někdo hraje lépe než vy.