Jihoitalská hudba dokáže nesmírně sugestivně vyjádřit celou šíři lidských emocí, od čisté radosti až po nejhlubší smutek. Smutkem a nadějí jsou prostoupena díla dvou velkých, o generaci vzdálených postav neapolské hudby 18. století. Alessandro Scarlatti se zapsal do dějin hudby především jako operní skladatel, těžiště Duranteho odkazu spočívá v duchovní hudbě. Jeho rozsáhlé dvojsborové Requiem náleží k nejpůsobivějším zhudebněním textu smuteční mše v 18. století.