Giltburg, Jarůšková, Jarůšek - program večera
V tvorbě Sergeje Rachmaninova (1873–1943), klavíristy a skladatele v jedné osobě, nalezneme díla určená komornímu obsazení pouze sporadicky. Zvláštní místo mezi nimi zajímají dvě klavírní tria shodného názvu, Trio elégiaque č. 1 g moll a Trio elégiaque č. 2 d moll, obě vznikla v krátkém časovém rozmezí. Jednověté Elegické trio č. 1 g moll bylo napsáno během pouhých čtyř dní roku 1892. Náladou se váže k tradici podobných elegických děl ruských skladatelů, především ke vzoru Petra Iljiče Čajkovského, který roku 1882 uctil památku svého přítele Nikolaje Rubinsteina klavírním triem, věnovaných „památce velkého umělce“. Když roku 1893 zemřel Čajkovskij, zkomponoval Rachmaninov své druhé klavírní trio, název Elegické trio použil znovu a ocitoval formulaci věnování „À la memoire d’un grande artiste“, které tentokrát patřilo Čajkovskému. Ke komu či k čemu se vztahuje elegická nálada Klavírního tria č. 1, není konkrétně známo. Rachmaninov však tehdy pracoval na své první opeře Aleko podle povídky Cikáni Alexandra Sergejeviče Puškina, tragicky končícím příběhu lásky, msty a rodinné cti, a předpokládá se, že se to do tria mohlo promítnout. Melancholie ostatně patřila k rysům Rachmaninovovy povahy. Vrcholem sonátové věty Elegického tria č. 1 s řadou epizod je smuteční pochod, který má až orchestrální zvuk a skladba proto bývá někdy charakterizována jako symfonická báseň pro tři nástroje. První provedení uvedl Rachmaninov se svými spoplužáky Davidem Krejnem (housle) a Analtolijem Brandukovem (violoncello) 30. ledna (11. února) v Moskvě.
Klavírní trio a moll zůstalo v tvorbě Maurice Ravela (1875–1937) jedinou skladbou svého druhu. Myšlenkou na kompozici pro toto obsazení se sice zabýval již od roku 1908, vypracoval ji však až mezi dubnem a srpnem 1914 v Saint-Jean-de-Luz v Baskicku, odkud skladatel pocházel. Dokončení díla sám charakterizoval jako snahu odvrátit myšlenky od války, která vypukla v červenci. V dopise příteli skladateli a klavíristovi Maurice Delagemu ohlašoval Ravel dokončení skladby sebeironií: „Moje trio je hotové, jen mu ještě scházejí témata.“ Základním stavebním prvkem tria je rytmus. Jeho proměnlivost, polymetrika a asymetrické dělení taktů jsou v Ravelově tvorbě vstupem na novou půdu. Hudba na jedné straně opalizuje v neurčitých obrysech (druhá věta nadepsaná Pantoum odkazuje k maloasijské deklamační formě), na druhé straně je organizována podle přísného schématu barokní passacaglie (třetí věta). Rytmická složka finální věty upomíná na lidovou hudbu Ravelova rodného Baskicka. Premiéra se uskutečnila v lednu 1915 v Salle Gaveau v Paříži, prvními interprety byli italský skladatel a klavírista Alfredo Casella, houslista Gabrielle Willaume a violoncellista Louis Feillard.
Franz Schubert (1797–1828) je autorem čtyř skladeb určených obsazení klavír, housle a violoncello. Po nedokončeném pokusu z roku 1812 se k tomuto obsazení vrátil až po mnoha letech, kdy vzniklo Klavírní trio č. 1 B dur, op. post. 99 (D 898) a Klavírní trio Es dur, op. 100 (D 929). Chronologické pořadí vzniku obou děl však bylo s největší pravděpodobností opačné. Trio B dur (autograf je nezvěstný) vzniklo jako druhé a bylo publikováno teprve posmrtně, roku 1836. Podnětem ke kompozici trií se stalo roku 1827 založení ansámblu v obsazení Ignaz Schuppanzigh – housle, Josef Linke – violoncello a Karl Maria Bocklet – klavír. Všichni byli se Schubertem spřáteleni a zasloužili se o uvedení několika jeho skladeb. Obě klavírní tria nesla při svých prvních vydáních označení „Grand trio“, a to plným právem. V Klavírním triu B dur se setkávají obě charakteristické polohy Schubertovy tvorby, dramatičnost i romantická lyrika, prezentované v první větě kontrastem obou témat. Dalším typickým schubertovským znakem je polarita tónorodu, uplatněná v četných modulacích druhé věty. Scherzová věta využívá kompoziční techniku kánonu, její střední díl tvoří jednoduché trio. Rondovou finální větu charakterizuje především rozmanitost rytmické složky. Poprvé bylo trio pravděpodobně uvedeno 26. prosince 1827 v rámci Schuppanzighem pořádané koncertní řady.