Tomáš Františ

Nástroj
fagot

Členem České filharmonie
od ledna 2013

Účinkuje v souborech
Fagoti Brunensis
Prague Modern
Trio Aloe
Trio BDF
komorní soubor České filharmonie

Obrázek tomáš_františ_230215_netopil_s-pac-ek_koncert_1-36_-c-_petr_chodura_webres.jpg

„Je to zázrak, když z neživé hmoty dokážete vytvořit něco jako obsah, formu a na druhého člověka přenést emoci něčím tak abstraktním a nehmatatelným, jako je zvuk. A tento zázrak je umocněn počtem členů orchestru, když hrají v souznění a jednotě.“

Cesta k fagotu pro dnes vyhledávaného fagotistu a mj. také laureáta Mezinárodní soutěže Pražské jaro sice nevedla přímo (nejprve hrál na klavír), ale k celoživotnímu propadnutí tomuto nástroji došlo náhle. „Na fagot jsem začal hrát půl roku před talentovými zkouškami na konzervatoř. Tím nastalo převratné období: absolutní propadnutí hudbě, sametová revoluce, zjištění, že mi hra na fagot jde tak trochu sama a v osmnácti letech první vyhraný konkurz na pozici sólofagotisty Státní filharmonie Brno, kde jsem v září 1993 nastoupil na své první umělecké angažmá,“ vzpomíná na své hudební začátky Tomáš Františ, který se záhy stal sólofagotistou nově založené Pražské komorní filharmonie (dnes Prague Philharmonia). Mezitím vystudoval Konzervatoř Brno pod vedením profesora Jiřího Nykodýma, AMU v Praze u profesorů Jiřího Seidla a Františka Hermana a zvítězil v několika interpretačních soutěžích, ať už v sólové hře (Kroměříž 1994, Chomutov 1995, Olomouc 2000), nebo s fagotovým kvartetem Fagotti Brunenses (2. cena na Mezinárodní soutěži fagotových kvartet v Postupimi v roce 1995). Své soutěžní úspěchy završil v roce 2002, kdy se stal laureátem Mezinárodní soutěže Pražské jaro.

V České filharmonii působí od roku 2013. „Příchodem pana ředitele Davida Marečka a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka do České filharmonie došlo k výraznému zlepšení situace v orchestru, ať už po umělecké stránce, organizační a programové. Práci pana dirigenta Jiřího Bělohlávka jsem znal z angažmá v orchestru Pražská komorní filharmonie; věděl jsem, že jeho neúnavná práce na vrácení české hudby a České filharmonie do top stavu a pozic bude úspěšná,“ říká Františ, kterého na práci v České filharmonii lákala především „možnost zahrát si s nejlepšími světovými sólisty, dirigenty. Byl jsem tak ochotný vyměnit i svou pozici sólofagotisty za hráče ve skupině fagotů“.

Kromě funkce orchestrálního hráče se uplatňuje také sólově. Vystupuje s významnými domácími orchestry, například s Českou filharmonií, Prague Philharmonia, Filharmonií Brno, Komorní filharmonií Pardubice, Plzeňskou filharmonií a dalšími. V České republice premiéroval s orchestrem fagotové koncerty francouzských autorů André Joliveta (1999), Jeana Françaixe (2000) a českého skladatele Martina Hyblera (2008). V současnosti ho však ještě více přitahuje hudba zapomenutých skladatelů minulosti, jako jsou např. Antonín Zimmermann, Václav Neukirchner či Ludwig Milde, kterou „vytahuje“ z archivů a dává jí možnost znovu zaznít. Vybrané kusy by také rád nahrál. S nahráváním má ostatně již množství zkušeností, a to především z pravidelných nahrávacích projektů s francouzským fagotistou a dirigentem Pascalem Gallois.

Důležitou součástí jeho pracovní náplně je také činnosti pedagogická. Od roku 2003 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a působil na letní hudební akademii Prag – Wien – Budapest v rakouském Semmeringu; nyní vyučuje na Pražské konzervatoři a na HAMU v Praze. Kromě toho spoluzaložil Letní fagotovou akademii v Ratajích nad Sázavou a Český spolek dvouplátkových nástrojů, v rámci něhož pořádá kurzy pro učitele ZUŠ a věnuje se organizaci Dvouplátkového souboru. I k těmto účelům komponuje didaktické skladby nejen pro fagot.

Není hudebního žánru, který by neměl rád, protože jak říká klasik: „Dělá-li se hudba pravdivě, s vášní a láskou, je vždy dobrá.” Obdivuje však především Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, které rád hraje po vedením dirigentů, kteří „vše sdělují gesty a obsahem, spíše než slovy a silou“. Největší relax pro něj představuje chataření a všechny práce s tímto spojené. Ať už se však jeho činnosti týkají jakéhokoliv zmíněného oboru, má nevyčerpatelný zdroj nápadů. „Těmi překvapuji a mnohdy i obtěžuji své kolegy, spolupracovníky a rodinu. Váže se k nim také neutuchající vůle tyto nápady realizovat,“ dodává.

 

Připojte se k více než 20 tisícům odběratelů

Získejte každé dva týdny nejnovější zprávy z České filharmonie, exkluzivní obsah z magazínu a novinky z Rudolfina.