Daniel Mikolášek

Jeho hudební kariéru možná předznamenalo to, že se narodil poblíž věže, na které vyrůstal Bohuslav Martinů. V šesti letech začal sice hrát v hudební škole na klavír, jeho starším sourozencům ale v kapele chyběl bubeník, což jej motivovalo začít se učit na bicí nástroje. Jelikož v Pardubicích se na tehdejší dobu poměrně neobvykle vyučovalo i hře na xylofon, opakovaně v tomto oboru vyhrál celostátní soutěž žáků LŠU, což mu dodalo potřebné nadšení do dalšího studia. V deseti letech vyjel na dvouměsíční pobyt do Francie, kde se mu věnovali členové souboru Les Percussions de Strasbourg.

Hru na bicí nástroje studoval na Pražské konzervatoři u Vladimíra Vlasáka, Stanislava Hojného a Václava Mazáčka. Absolvoval v roce 1980, kdy nastoupil povinnou vojenskou službu jako tympánista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, ale současně pokračoval ve studiu hry varhany u profesora Jiřího Ropka. Bubenické i varhanní třídy konzervatoře byly v té době v Rudolfinu, a rudolfinské „katakomby“ tak ani po absolvování neopustil. S nástupem do České filharmonie se mu splnil životní cíl, neboť od začátku studia měl rád především týmovou práci a sólistická kariéra ho nikterak nelákala. Hra v symfonickém orchestru vyhovovala také jeho zálibě v barvách zvuku a pestrosti.

Nevyhýbá se ale ani ostatním žánrům. Premiéroval řadu skladeb svých spolužáků skladatelů, spolupracoval se soubory specializovanými na soudobou hudbu jako AGON a MOENS a hrál v taneční kapele. V současné době příležitostně hostuje v orchestru Berg, účastní se komorních a sólových projektů například pro Ateliér 90 nebo Studio N. Vede katedru bicích nástrojů na HAMU a amatérský chrámový sbor na Smíchově.