Josef Caspar Franz Förster se narodil 30. prosince 1859 v Praze. Jméno Josef Bohuslav Foerster začal používat pravděpodobně až v osmdesátých letech vlivem obrozeneckého hnutí, které podporovalo počešťování německy znějících příjmení. 

Rodina Försterových žila v Hrzánském paláci na Malé Straně a její umělecké nadání sahalo hluboko do historie. Už skladatelův prapradědeček se živil jako učitel hudby. Bohuslavův otec absolvoval varhanickou školu, působil jako ředitel chrámové hudby v pražských kostelích a nakonec se stal varhaníkem v chrámu sv. Víta v Praze. Otcovu cestu ke kariéře muzikanta popsal Foerster následovně:

Bohuslavova matka Marie Försterová, rozená Hladíková, měla hudební vzdělání, rodinné povinnosti a chabé zdraví jí však znemožňovaly se umění intenzivněji věnovat. Vychovala pět dětí.

Zemřela předčasně v nedožitých čtyřiceti letech. Poněkud ponuré ladění Foersterovy rané tvorby mnozí muzikologové připisují právě této nešťastné události. Opírají se i o fakt, že svou první skladbu věnoval právě její památce.

1 / 3

Foersterův otec, Josef Förster, který byl českým skladatelem a hudebním pedagogem.

2 / 3

Bohuslavův bratr Viktor Förster, český malíř a mozaikář.

3 / 3

Mozaika v průčelí kostela Panny Marie Sněžné v Praze. Jejím autorem je Bohuslavův bratr Viktor, který je zakladatelem vůbec první mozaikářské firmy v Čechách.

V deseti letech zahájil Foerster na ústavu klavírní hry své hudební vzdělávání. Zároveň se umělecky rozvíjel doma pod taktovkou otce, který ho zapojil do chrámového sboru.

Velké množství času trávil v Osenicích u dědečka z otcovy strany, kde se seznámil s hrou na violoncello. Podněty z městského i venkovského prostředí se později propsaly i do jeho tvorby, například do cyklu Tři selské písně z roku 1889.

Po studijních začátcích na Malostranském reálném gymnáziu přešel Foerster na gymnázium ve Spálené ulici, které roku 1875 úspěšně absolvoval. Pokračoval na vyšší reálku pražskou, kde se seznámil s malířstvím a vypěstoval si velmi blízký vztah k literatuře.

Mnozí světoví autoři se mu stali inspirací pro jeho vlastní hudební tvorbu. Z českých spisovatelů a básníků můžeme jmenovat Václava Hálka nebo Josefa Václav Sládek, na jehož verše Foerster později složil Dvanáct sborů pro mužské hlasy. Ze zahraničních autorů pak Foersterovi učarovali William Shakespeare, Victor Hugo, Alexandr Sergejevič Puškin nebo Alphonse Daudet. Poslednímu jmenovanému věnoval svou orchestrální suitu V horách z roku 1884. 

Studentské období se mu zapsalo hluboko do paměti. Vzpomínky na ně zachytil v symfonickém obrazu Mé mládí z roku 1900.

Přestože Foersterův otec hudbu miloval, dobře si uvědomoval, že život profesionálního umělce není jednoduchý. Navzdory synovu talentu poslal Josefa Bohuslava studovat chemii a přírodovědu na technickou školu. Vědecká kariéra tehdy v jeho očích slibovala jistější a praktičtější budoucnost.

1 / 2

Mladý Josef Bohuslav Foerster

2 / 2

Plakát k premiéře Smetanovy opery Hubička

Smetanova opera Hubička mladého Foerstera naprosto uchvátila a utvrdila v tom, že jeho další životní kroky povedou směrem k hudbě.

Smetanova Hubička ale udělala přírodovědným studiím čáru přes rozpočet. Premiéra této opery nadchla Josefa Bohuslava natolik, že se rozhodl studium chemie opustit a začít se naplno věnovat hudbě. Na varhanickou školu přestoupil necelý měsíc po začátku školního roku. Tam se ho ujal F. Z. Skuherský, skladatel, pedagog a především známý hudební teoretik.

Foersterovi se od první chvíle velmi dařilo, otci tak nezbylo než uznat, že jeho vlohy jsou skutečně výjimečné a synovu hudební cestu podpořit.

Bedřich Smetana

Skladatel

V roce 1882 Josef Bohuslav složil státní hudební zkoušku a stal se varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha. Nedlouho poté získal post ředitele chrámové hudby u Panny Marie Sněžné a nastoupil na malostranskou a smíchovskou reálku jako učitel zpěvu.

Pozornosti se těšila i jeho hudebně-kritická činnost v Národních listech, kde v tuto dobu pravidelně publikoval.

Foersterova první orchestrální premiéra proběhla v roce 1884. Šlo o suitu V horách, kterou provedl orchestr konzervatoře pod vedením tehdejšího ředitele Antonína Bennewitze.

Takto Foerster na první uvedení skladby vzpomínal:

Jako hudební kritik sledoval Foerster také dění v Národním divadle. Jeho pozornosti tak neunikla ani mladá, nadějná zpěvačka Berta Lautererová, která se zhostila role Desdemony při pražské premiéře Verdiho Othella. Foerstera sopranistka uchvátila a k jeho štěstí byla náklonnost vzájemná.

1. září 1888 uzavřel pár sňatek a ve šťastném manželství setrval až do Bertiny smrti v roce 1936. 

1 / 2

Bohuslav Foerster s manželkou Bertou Lautererovou-Foersterovou

2 / 2

Berta Lautererová

Přestože měl v tuto dobu Foerster na svém kontě již poměrně úctyhodný počet zkomponovaných děl, žánru opery se doposud věnoval jen z pozice hudebního kritika. To se změnilo roku 1890, kdy s úspěchem proběhla premiéra jeho první opery Debora.

Titulní role se zhostila Berta Lautererová-Foersterová.

Kariérní vývoj manželky se dotknul i samotného skladatele. Koncem roku 1892 obdržela Berta nabídku angažmá v Hamburské státní opeře a od 1. ledna 1893 se stala členkou tamního souboru.

Foerster měl ohledně přesunu do Hamburku smíšené pocity. Na jednu stranu chtěl svou ženu následovat a poznat nové tvůrčí prostředí, na stranu druhou se necítil zcela připraven opustit svoji vlast a blízké.

Když ale při jedné krátkodobé návštěvě Hamburku navázal přátelství s Gustavem Mahlerem, získal odvahu a s pocitem, že nebude v cizím prostředí sám, se rozhodl do Německa přestěhovat.

Těsně před odjezdem dokončil Druhou symfonii, která tesknou náladu opouštění domova i nadějné vyhlídky do budoucna reflektuje.

Léta hamburská

Po přesunu do zahraničí se Foerster věnoval především soukromé výuce a hudební kritice. Velkou podporu pro něj v tomto období představoval podle očekávání Gustav Mahler. Ten Foerstera doporučoval jako pedagoga a důvěřoval mu natolik, že s ním sdílel své nové partitury. V roce 1896 pak Mahler dvakrát úspěšně provedl Foersterovu Druhou symfonii s podtitulem Život.

Ve spojitosti s jejich blízkým přátelstvím bývá styl obou skladatelů nezřídka srovnáván i dnes.

1 / 3

Josef Bohuslav Foerster, Břízky v krajině

Josef Bohuslav Foerster se věnoval i výtvarnému umění. Podobně jako jeho hudba, i jeho obrazy se zaměřují především na lyrické subjekty.

2 / 3

J. B. Foerster při malování

3 / 3

J. B. Foerster, Poutník

Nejznámější literární počin Josefa Bohuslava Foerstera, v němž zachytil své vlastní životní osudy. Dílo je významným zdrojem informací pro hudební vědce zabývající se Gustavem Mahlerem, který má v knize důležitou roli.

Foersterovo jméno získávalo v Hamburku věhlas. V roce 1901 nastoupil jako učitel klavíru na tamní konzervatoř, kde působil dva roky.

Za pozornost stojí také Foersterovy kompoziční aktivity z této doby. Do orchestrální suity Cyrano de Bergerac se promítá jeho láska k literatuře podobně jako do písňových cyklů Písně jarní a podzimní a Láska. Krom toho Forster pracoval i na opeře Eva, ke které si napsal vlastní libreto podle románu Gabriely Preissové. Učinil tak přibližně ve stejnou dobu, kdy v Brně Leoš Janáček zhudebňoval dílo téže autorky v rámci opery Její pastorkyňa.

Leoš Janáček

Hudební skladatel

Zkrácené provedení opery Eva z roku 1974 odvysílala Československá televize včetně úvodního medailonku autora.

Přestože se Foersterovi v Hamburku dařilo, stýskalo se mu po domově. Návrat do Čech se ale nekonal. Foersterova manželka Berta dostala další životní nabídku, tentokrát z Vídeňské opery, kde v roce 1901 zahájila angažmá. Josef Bohuslav ji následoval o dva roky později, jakmile se rozvázal z povinností v Hamburku.

Ve Vídni se po období soukromé výuky stal pedagogem na hudební univerzitě a následně získal post referenta pro týdeník Die Zeit.

V rakouské metropoli Foerster rozšířil kruhy svých významných přátel. Kromě pokračujících styků s Gustavem Mahlerem se sblížil například s Arnoldem Schönbergem, Alexandrem Zemlinskym nebo Brunem Walterem.

Vídeňské období bylo pro oba manžele Foersterovy zásadní nejen po stránce profesní, ale také rodinné – 5. října 1905 se jim narodil syn Alfred.

Ve stejném roce se Foerster dočkal premiéry své další opery Jessika, kterou složil na námět Shakespearova Kupce benátského.

Uznání a popularity se Josefu Bohuslavu Foersterovi dostalo již během jeho aktivního uměleckého působení.

Oslavy jeho padesátých narozenin se tak staly velkou událostí doma i ve Vídni. V obou městech se konalo hned několik koncertů a vyšla také Foersterova dosavadní biografie.

Období úspěchů Foersterovi zkalila smutná zpráva. Po dlouhých zdravotních problémech zemřel jeden z jeho nejbližších přátel Gustav Mahler. Přestože Foerster měl čas se na jeho odchod připravovat delší dobu (už v roce 1907 Mahler kvůli svému chatrnému zdraví přestal dirigovat), událost ho značně zasáhla.

Blízkost vztahu obou skladatelů dokládá Foersterovo životopisné literární dílo Poutník, které se osobnosti Mahlera podrobně věnuje.

První světová válka znamenala pro Foerstera velké dilema. Na jednu stranu nechtěl, aby ho konflikt umělecky umlčel a dál komponoval – z roku 1914 pochází například symfonická báseň Jaro a touha. Zároveň se ale nedokázal smířit s tím, že žije na území nepřítele vlastního národa, a cítil potřebu se za svou vlast postavit. Ponořil se tedy do intenzivní práce s českou menšinou ve Vídni. Jeho názor na podporu domoviny byl nekompromisní:

Po skončení války mohli manželé Foersterovi konečně přicestovat zpátky do Prahy. Nálada kolem skladatelova návratu byla ale smíšená. Zatímco většina společnosti ho vítala s nadšením, někteří mu vyčítali, že se v těžkých časech málo zastal vlastního národa.

Jednoznačné nejsou ani dobové názory na Foersterovu hudební tvorbu. V roce 1919 proběhla premiéra jeho opery Nepřemožení, na které začal pracovat už v Hamburku. Dílo se v Národním divadle dočkalo dvaceti provedení během tří let, dlouhodobější oblibu si ale oproti autorovým předchozím operám nezískalo a netěší se jí ani dnes.

1 / 1

Scéna opery Nepřemožení v Národním divadle, 1918

Pohledy na skladatelovy politické postoje i umělecké počiny se sice různily, stále se mu však dostávalo celospolečenského uznání. Vznikla například Společnost Bohuslava Foerstera, která se dodnes věnuje vydávání a šíření autorova díla. Foerster v poválečném období nakonec získal i místo profesora skladby na pražské konzervatoři, kde se později stal ředitelem.

Roku 1921 vystřídala profesní úspěchy tragédie v osobním životě, když při horečnatém onemocnění zemřel syn Alfred. Skladatel tišil žal prací na další opeře s titulem Srdce. Její premiéra se konala v roce 1923.

V rámci Foersterových sedmdesátin se kromě mnoha koncertů a vydaných partitur skladatel dočkal také čestného doktorátu uděleného Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Dva roky poté byl zvolen prezidentem České akademie věd a umění. Na tomto postu zůstal až do roku 1939.

Mezi veřejné pocty a vlny slávy se ale vmísil další stín, tentokrát v podobě smrti manželky Berty. Aby nezůstával ve smutku sám, oženil se Foerster ještě téhož roku s Olgou Dostálovou-Hilknerovou. Ta mu zůstala po boku až do jeho smrti.

1 / 1

Vztah s druhou manželkou Olgou ukončila až Foersterova smrt v roce 1951.

Druhou světovou válku už Foerster prožil ve vlasti. Jeho životopisné dílo Poutník nabylo v tomto těžkém období na popularitě a stalo se pro mnohé útěchou, která pomáhala zmírnit děs z válečného konfliktu. 

Po roce 1945 cítil potřebu konec války náležitě oslavit. Zkomponoval sborovou Kantátu 1945, v níž zhudebnil nábožensky laděné texty Bohumila Mathesia a Marie Rafajové. 

Ve stejném roce získal jako první hudební skladatel titul národního umělce a zařadil se tak po bok jmen jako Petr Bezruč, Max Švabinský nebo Václav Špála. 

Josef Bohuslav Foerster zemřel 29. května 1951 v Novém Vestci v úctyhodných dvaadevadesáti letech. Do posledních chvil při něm byla manželka Olga.

S ohledem na jeho společenské postavení mu byl zorganizován velkolepý pohřeb s průvodem od Národního divadla. Foerster by si vzhledem ke své zbožnosti pravděpodobně přál církevní obřad, což ale kvůli tehdejší politické situaci nebylo možné. Skladatelovy ostatky byly uloženy do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.