Pořiďte si své abonmá. Právě probíhá předprodej na sezonu 2025/2026.
Vybrat abonmáSkladatel, klavírista, dirigent, sbormistr, vlastenec, milovník přírody a společenský muž se smyslem pro humor i sebeironii. Bedřich Smetana stál u obrodu české kultury a jeho skladby ji dodnes neodmyslitelně definují. Právem je považován za zakladatele české národní hudby, jeho význam však dalece přesahuje tuzemské hranice.
"Chci ještě národu darovat, co jsem mu ještě dlužen a co nosím v srdci svém - díla velkého objemu - k tomu musím při svém smutném stavu veškeré síly své udržet!"
Dne 2. března roku 1824 se ve městě Litomyšl narodil Františkovi a Barboře Smetanovým synek pokřtěný jménem Fridrich, tedy Bedřich. K deseti sestrám (vlastním i nevlastním) konečně přibyl kluk! Rodina byla dobře zaopatřená, otec František, vyučený sládek, měl v nájmu panský pivovar a díky dobrým příjmům mohl Bedřichovi poskytnout hudební vzdělání už od útlého věku. Jakožto amatérský muzikant ho sám zasvěcoval do hry na housle a od pěti let platil hodiny klavíru. Talent projevovalo dítko ve hře na oba nástroje a údajně v tomto věku také začalo s prvními skladatelskými pokusy, které se ovšem nedochovaly.
V roce 1831 se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde otec získal výhodný nájem tamějšího zámeckého pivovaru, časově omezený na 4 roky. Bedřich zde zahájil první rok studia na místním gymnáziu, začal se také věnovat sborovému zpěvu a prožíval klasické klukovské dětství.
Jedna z dětských klukovin se mu stala osudnou - Bedřichovi a jeho vrstevníkům explodovala láhev se střelným prachem a střepiny Bedřicha zasáhly do pravé tváře. Ránu se snažil omýt v nedalekém rybníce, z čehož vznikl velký zánět postihující horní a dolní čelist a spánkovou kost. Po vyléčení zánětu zůstala Bedřichovi po zbytek života deformovaná tvář, kterou zakrýval plnovousem. Souvislost s pozdější hluchotou prokázána nebyla.
Po skončení nájmu odkoupil otec statek v Růžkových Lhoticích poblíž Černic, kam se celá rodina přestěhovala. Mladý Bedřich tak musel opustit gymnázium v Jindřichově Hradci a po několika neúspěšných přestupech přemluvil otce, aby ho zapsal na Akademické gymnázium v Praze. Své hudební vzdělání v té době zúžil na hodiny klavíru, plně se však zapojil do pražského hudebního života a uhranuly mu zejména koncerty Ference Liszta. Jakožto povahou veselý a společenský hoch přirozeně dával přednost kultuře a zábavám, zatímco studiem se tolik nezabýval. Řediteli gymnázia Josefu Jungmannovi nakonec oznámil, že odchází a hodlá se plně věnovat hudbě.
S tím otec přirozeně nesouhlasil. Odvedl ho na gymnázium v Plzni, kde na Bedřicha dohlížel jeho starší bratranec Josef František Smetana, působící zde jako profesor. Ač s nevalným prospěchem, Bedřich v Plzni odmaturoval a zároveň se začal plně věnovat hudbě jako skladatel a klavírní virtuos. Z této doby pochází jeho první vcelku dochovaná skladba, Louisiina polka, kterou napsal pro svou vzdálenou neteř Aloisii, do níž se podle deníkových záznamů platonicky zamiloval. Opravdovou láskou však zahořel až ke Kateřině Kolářové, talentované pianistce, s níž se v Plzni seznámil a s níž hrával čtyřruční skladby.
Je to Kateřina, Katy, ta virtuoska, která mě spoutala svým uměním snad stejně jako svou láskou. Je to ona, a to se nezmění.
Bedřich Smetana
Skladatel
Podle otcových představ měl po maturitě pokračovat na univerzitě a stát se úředníkem, mladý Bedřich se však vzepřel, rozhodl se odejít zpět do Prahy a věnovat se pouze hudbě. Ten den si do deníku zaznamenal:
„S pomocí Boží budu jednou v technice Lisztem, v komponování Mozartem."
S 20 zlatými od rodičů a velkými nadějemi přišel sotva dvacetiletý Bedřich Smetana do Prahy. První tři měsíce bydlel v nuzných poměrech u své příbuzné, ihned se však zapojil do hudebního života a seznámil se s ředitelem pražské konzervatoře Janem Bedřichem Kittlem. Na jeho přímluvu začal v roce 1844 vyučovat na panství hraběte Leopolda Thuna jako domácí učitel jeho pěti dětí.
Společně s Katy zahájil také vlastní studium u profesora Josefa Prokshe, zaměřené na hudební kompozici. Proksh Smetanovi představil autory tzv. lipského okruhu, Beethovena, Berlioze a Chopina, kteří se mu v tomto období stali inspirací, a poskytl mu důkladné hudební vzdělání za poměrně krátkou dobu.
I nadále se Bedřich věnoval hře na klavír a nakonec se rozhodl pro dráhu klavírního virtuose. Ukončil pracovní poměr u Thunů (převzala ho po něm Katy) i studium u Prokshe a v roce 1847 vyrazil na turné po lázeňských městech. Dopadlo však nevalně - na koncert v Mariánských lázních přišli 4 diváci, další koncerty musely být pro posluchačský nezájem zrušeny. Rozhodl se tedy, že se vrátí ke svému prvnímu povolání a založí v Praze klavírní školu.
Bedřichovy profesní záměry přerušil revoluční rok 1848, jehož se Smetana aktivně účastnil. Jako podporovatel radikálních demokratů a příznivec mladočechů přispěl k povstání a barikádovým bojům složením dvou pochodů: Pochod Národní gardy a Pochod studentské legie. Psal také drobné klavírní skladby ve stylu Chopina a Schumanna, z některých se později stala série Lístky do památníků. V této době rovněž navázal kontakt se svým vzorem, Ferencem Lisztem, jež se zasloužil o vydání některých Smetanových skladeb v Lipsku.
Když bylo povstání potlačeno, na krátký čas uprchl zpět k rodičům na statek. Tam získal finanční podporu od příbuzných i známých k založení hudební školy. Otevřena byla v roce 1848 na Staroměstském náměstí.
Založená škola velmi prosperovala, získávala si své jméno i mezi šlechtici a Smetana byl dokonce zván na klavírní přehrávky k císaři Ferdinandovi. Bedřichův dlouhodobý vztah s Katy tak mohl být díky finančnímu zabezpečení konečně zpečetěn svatbou!
Vzali se 29. srpna 1849 v kostele sv. Štěpána na Novém Městě a přestěhovali se do bytu v dnešní Vodičkově ulici. Do manželství naplněného štěstím se během pěti let narodily 4 dcerky, Žofie, Gabriela, Bedřiška a Kateřina.
Smetana v té době vystupoval především jako pianista na koncertech komorní hudby, zapojil se i do hudebních těles, se kterými koncertoval ve svém hudebním ústavu. Jako skladatel se nadále věnoval klavírním kouskům a pokračoval ve své snaze pozvednout polku na umělecký žánr, stejně jako se to povedlo Chopinovi s polonézou.
neb moje snaha jde k tomu cíli, idealizovat společně polku, tak jako svého času to činil Chopin s mazurkou, a tyto polky jsou další pokračování polek, kterých již před lety čtyři svazky vyšlo tiskem. Kdo je zná, ten posoudí též pokrok v tomto genru. Prosím, abyste titul ’Polky’ ponechal.”
- z dopisu nakladateli Velebínu Urbánkovi (1879)
Bedřich Smetana
Skladatel
V první polovině padesátých let vznikla také jeho první symfonie Triumfální, určená k příležitosti svatby císaře Franze Josefa. Obsahovala citace z rakouské císařské hymny, nicméně se neujala a ke svému účelu nebyla přijata. Při její premiéře Smetana poprvé stál v pozici dirigenta a sám symfonii řídil.
Šťastné období zasáhly tři tragické rány. V roce 1854 zemřela dcera Gabriela, v roce 1855 Bedřiška a Kateřina. Naživu zůstala pouze druhorozená Žofie. Zasažen smrtí nejstarší dcery Bedřišky, hudebně velmi talentované i v dětském věku, zkomponoval Klavírní trio g moll, jako “upomínku na první dítě Bedřišku, která neobyčejným talentem pro hudbu nás unášela, záhy však neuprositelnou smrtí, jsouc 4,5 roku stará, nám vyrvána byla.”
Dílo premiérovalo v roce 1855 a Smetana sám hrál klavírní part. U zdrcené Katy se navíc začala projevovat tuberkulóza a tragické události vedly k ochlazení manželství.
Na doporučení klavírního virtuose Alexandera Dreyschocka se Bedřich Smetana v roce 1856 vydal do švédského Göteborgu. Důvodů pro cestu bylo hned několik - vyhlídka lepšího výdělku, společenského postavení i změna prostředí po rodinných ztrátách. Smetana se okamžitě stal místní hvězdou. Byl přijat na pozici ředitele Filharmonické společnosti a stal se žádaným učitelem klavírní hry. Sbíral cenné hudební zkušenosti, pobíral poměrně vysoké honoráře, přesto tolik spokojen nebyl. Tamní publikum bylo spíše konzervativnější a orchestr a sbor amatérský. Ačkoliv měl v dramaturgii volnou ruku, byl nucen dělat kompromisy a kromě soudobých skladatelů jako Mendelssohna, Schumanna a Liszta musel uvádět také klasiky: Händla, Haydna, Mozarta.
První rok strávil Smetana ve Švédsku sám, manželka s dcerou zůstaly v Praze. Tehdy začalo skladatelovo přátelství s žačkou Fröjdou Beneckovou, které vydrželo až do Smetanovy smrti, o čemž svědčí jejich dochovaná korespondence.
Fröjdě Smetana věnoval skladby Vidění na plese a Vzpomínka na Čechy ve formě polek. Na druhou sezonu už vzal Smetana rodinu s sebou, Kateřina však trpěla depresemi a její zdravotní stav se horšil. V dubnu roku 1859, kdy se dvaatřicetiletá Kateřina musela vrátit do Čech, zemřela během cesty v Drážďanech.
Katy, má drahá, vřele milovaná žena zemřela dnes ráno v 5 hodin klidně, aniž jsme co věděli. Dokud mne ticho neupozornilo. Sbohem, anděli!"
Bedřich Smetana
Skladatel
To léto strávil osamocený Bedřich u svého bratra Karla v Chloumku nedaleko Mladé Boleslavi. Zde se seznámil s Bettinou Ferdinandovou, o šestnáct let mladší dívkou, k níž citově vzplál.
Štědře mne obdařila mazlením, mluvila o budoucnosti, o našem spojení, líbala mne na ústa a na ruce. Byl jsem celý blažený slastí."
Bedřich Smetana
Skladatel
Ještě to léto ji požádal o roku a rok později byla svatba. Ačkoliv později Bettininy city vůči skladateli zchladly a manželství se ukázalo jako zbrklé, setrvalo až do smrti. Páru se narodily dvě dcery, Zdeňka a Božena.
Švédský pobyt pro Smetanovu tvorbu znamenal zejména seznámení s programní hudbou. Pravidelně si dopisoval se svým přítelem Franzem Lisztem a na návštěvě ve Výmaru ho uchvátila jeho Faustovská symfonie. Inspirován novým žánrem složil na námět Shakespeara básnickou symfonii Richard III., podle Schillera pak Valdštýnův tábor a podle dánského eposu skladbu Hakon Jakl. Začalo se také zesilovat Smetanovo vlastenecké cítění a stek po domově, o čemž svědčí deníkové zápisy:
musím se vynasnažit, aby se mé skladby dostaly do veřejnosti, aby mně byla dána příležitost k nové činnosti a popud k rozsáhlejší práci. Proto jen ven do světa, a to co nejdříve!"
Bedřich Smetana
Skladatel
Švédsko opustil v březnu roku 1861.
Smetana se ihned po návratu zapojil do pražského uměleckého života, který se po publikaci Říjnového diplomu v roce 1860 začal poměrně uvolňovat. Stal se spoluzakladatelem Umělecké besedy a následně ředitelem její hudební frakce, přičemž se se zájmem zapojil do vlasteneckých úvah o zřízení stálé české divadelní a operní scény. Při otevření Prozatimního divadla v roce 1882 se ucházel o místo prvního kapelníka, přednost však dostal osvědčený kapelník Stavovského divadla Jan Nepomuk Maýr.
Možností výdělku bylo v Praze málo. Na místo nového ředitele pražské konzervatoře Smetanu nevzali a zamítnuty byly i žádosti o stipendia, a tak společně s přítelem Ferdinandem Hellerem založili v roce 1863 hudební ústav v paláci Lažanských. Smetana působil také jako sbormistr Hlaholu, měl na starost projekty Hudbení besedy (například velkou shakespearovskou slavnost v roce 1864) a psal kritiky do Hudebních listů, v nichž kritizoval zejména nízkou uměleckou kvalitu produkcí Prozatimního divadla.
Vlastenecké myšlenky po návratu ze Švédska směřovaly hlavně k práci na ryze české opeře. Po koupi libreta od Karla Sabiny začal skládat operu Braniboři v Čechách, jíž dokončil v dubnu 1863.
Stihl tak i uzávěrku operní soutěže a zároveň dílo nabídl Prozatimnímu divadlu. Divadlem dlouho odmítanou operu nakonec rozhodl zavést do repertoáru až nový ředitel Franz Thomé.
Premiéra se konala v lednu roku 1866 a Smetana ji sám dirigoval. Velmi vřelé přijetí jak diváky, tak kritikou, zařadilo Smetanu mezi tehdejší nejlepší autory a zároveň mu byla přiznána první cena ve zmíněné operní soutěži s odměnou 600 zlatých.
Na vlně úspěchu Smetana rovnou požádal Sabinu o další libreto, tentokrát k opeře komické. Získal jej v červenci roku 1863 a už v listopadu byla hotová předehra k Prodané nevěstě.
Díky úspěchu Braniborů byla Prodaná nevěsta zařazena do repertoáru Prozatímního divadla automaticky, její premiéra v březnu roku 1866 však byla přijatá s rozpaky vzhledem k hrozící rakousko-pruské válce, která způsobila odliv pražské inteligence na venkov, do bezpečí.
Rok 1866 byl pro Smetanu převratný hned několika událostmi - zmíněnými dvěma premiérami dosáhl vytouženého uznání a zároveň se v září toho roku změnilo vedení Prozatímního divadla ve prospěch mladočeské frakce. Novým ředitelem byl místo staročecha Maýra jmenován Smetana jakožto mladočech. Nastala tak velmi plodná, ale zároveň nelehká doba pro Smetanovu kariéru.
Ve své funkci Smetana směřoval k cíli učinit Prozatimní divadlo domácím uměleckým centrem, uvádět světová mistrovská díla a rovněž pečovat o rozvoj české kultury.
Zasloužil se o zřízení baletní školy, rozhodl se vytvořit místo pro operního režiséra a soustředil se i na zlepšení režie divadelní.
V dramaturgii musel Smetana dělat kompromisy, překážkou byly finanční podmínky i vkus Pražanů, který byl stále poněkud konzervativní. Kromě klasické italské nebo německé opery zaváděl také díla současných českých autorů (Škroup, Měchura, Bendl).
Funkce kapelníka Prozatímního divadla značně zvýšila Smetanovo společenské postavení. Proto byl v roce 1868 pozván k události položení základního kamene Národního divadla. Při poklepání na kámen údajně pronesl „V hudbě život Čechů“, z čehož se později stalo známé heslo, vyzdvihující význam hudby v procesu národního obrození.
I nadále se Smetana věnoval komponování. V době působení ve funkci kapelníka postupně vznikaly opery Dalibor (jež premiérovala při zmíněné příležitosti položení základního kamene Národního divadla), Libuše (původně určená ke korunovaci Františka Josefa I. českým králem), nedokončená Viola a Dvě vdovy. Opery byly přijaty rozličně. Nadšené ohlasy střídaly kritiky označující Smetanovy opery ze nenárodní a obviňovaly ho z tzv. wagnerismu. Spory o Smetanově přínosu a kvalitě byly později nazvány jako “boje o Smetanu”.
Proti Smetanovi stáli předvším jeho profesní konkurenti nebo kolegové, např. bývalý kapelník Jan Nepomuk Maýr nebo pěvecký pedagog František Pivoda, který se se Smetanou dostal do rozepře, když Smetana odmítl jeho záměr operní školy při Prozatímním divadle. Do polemik se na stranu Smetany připojili také Jan Neruda nebo Zdeněk Fibich, který byl velkým obdivovatelem Richarda Wagnera.
Zdeněk Fibich
Skaldatel
cítíme dobře, jak to v našem českém srdci zabuší, jak v něm hvězdy se rozesmějí a slunce zazáří - a je nám nebesky volno.”
Jan Neruda
Spisovatel
Debaty se odehrávaly především prostředníctvím tisku - mladočeské Národní listy psaly ve prospěch Smetany, naopak listy Prorok nebo Osvěta zveřejňovaly příspěvky spíše protismetanovské.
Smetanovi byl vyčítán zmíněný wagnerismus, prosazování vlastních oper v Prozatimním divadle, upřednostňování sólistů nebo poněmčování repertoáru. Spory vyústily otevřeným dopisem 68 abonentů divadla, ve kterém žádali návrat kapelníka Maýra. Za Smetanu se tehdy postavila velká část veřejnosti, orchestr i významní umělci. Smetanova obrana nakonec vedla ke zlepšení pracovní smlouvy a povýšení na místo uměleckého ředitele opery.
“Já nepadělám skladatele slovutného žádného, já jen se obdivuju velikosti jejich, a vše přijímám pro sebe, co uznám za dobré a krásné v umění, a především pravdivé. Vy to už dávno u mně znáte, ale jiní to nevědí, a myslejí, že zavádím Wagnerismus!!! Mám dost co dělat ze Smetanismem, jen když ten sloh je poctivej!“
(Smetanův dopis A. Čechovi)
Psal se rok 1874. To léto trávil Smetana v přírodě u své nejstarší dcery Žofie. Náhle se u něj začaly projevovat potíže se sluchem - hučení v uchu, sluchové halucinace a ztráta rovnováhy. V září nastoupil do péče pražského specialisty doktora Emanuela Zoufala, jeho stav se však nelepšil, naopak se rapidně horšil. V říjnu toho roku ohluchl úplně. Stále však veřil v uzdravení a podstupoval léčbu. Zakoupené naslouchátko však ani nestačil použít. Příčina nemoci je dodnes neznámá.
... jest dosud jako začátkem měsíce. Já neslyším nic, ani pravo ani levo. Dr. Zoufal ještě nezoufá nad mým stavem, já ale již ano!"
Bedřich Smetana
Skladatel
Vzhledem ke své nemoci byl Smetana nucen odejít z divadla. Smetanovi příznivci označovali jeho zdravotní stav za následek „neustálého rozčilování, jakých mu v poslední době způsobováno bylo s jisté strany“ (Dalibor 15. srpna 1874), jeho odpůrci zase posměšně označovali jeho nemoc za “neslýchané lazarství” a odsuzovali penzi, kterou mu Prozatimní divadlo přiznalo. Po Smetanově odchodu polemiky na jeho osobu konečně částečně utichly.
Veškeré finance byly v této době investovány do léčby, proto se Smetana potýkal s finančními obtížemi a obživou mu byly pouze tantiémy z oper a invalidní penze z Prozatimního divadla, o níž se však vedly velké spory a tahanice. Švédská přítelkyně Fröjda Benecke uspořádala na podporu Smetanovy léčby finanční sbírku, do níž se zapojilo mnoho skladatelových zahraničních příznivců, finance ale ani tak nestačily. I vzhledem k potřebě větší péče se Smetana v roce 1876 definitivně odstěhoval ke své dceři Žofii do Jabkenic. Přesto rád vyjížděl na koncerty do Prahy a udržoval kontakt s uměleckým světem, ať už přijímáním návštěv nebo pomocí poštovní korespondence.
Ztráta sluchu Smetanovi nezabránila v dalším komponování, naopak mu pro tuto činnosti uvolnila mnohem více času, a tak toto období řadíme mezi skladatelsky nejplodnější co do kvantity i kvality Smetanovy tvorby. Již bez sluchu napsal opery Hubička, Tajemství a Čertova Stěna.
Životní zpověď zrcadlící i osudovou ztrátu sluchu obsáhl v Smyčcovém kvartetu č. 1 “Z mého života”, jež dodnes patří k nejzásadnějším skladbám evropské komorní hudby.
Vrcholem tvorby je bezesporu cyklus symfonických básní Má Vlast.
Inspirován vlastní operou Libuše, napsal Smetana první symfonickou báseň Vyšehrad. Za velmi krátkou dobu na to následovala Vltava a Šárka, napsané mezi listopadem a únorem roku 1874. V letních měsícíh vznikla báseň Z českých luhů a hájů, původně zamýšlená jako poslední.
Až v roce 1878-1789 byly přidané další dvě, Tábor a Blaník.
Celý cyklus premiéroval 5. listopadu 1882 a těšil se okamžitého obdivu a slávy. Inspirací byla Smetanovi jeho láska k vlasti, přírodě i neštěstí způsobené ztrátou sluchu, jemuž bylo komponování úlevou.
jež odloučila mě od ostatního světa a kde pohroužen ve své nitro, snažil jsem se nabýti úlevy ve skládání hudebnin, složil jsem skladbu velkou pro orchestr, a nazval jsem ji‚ Vlasť."
Bedřich Smetana
Skladatel
Od konce 70. let už byl Smetana považován za významného umělce a byl společensky velmi uznáván. V Litomyšli mu byla odhalena pamětní deska a byl zván na nejrůznější události. Největší pocta mu však byla projevena při příležitosti velké slavnosti otevření Národního divadla v roce 1881, k níž byla podle očekávání vybrána opera Libuše.
Po vyhoření nového divadla se skladatel aktivně zapojil do celonárodních sbírek na jeho obnovu - i přes hluchotu dirigoval a koncertoval a výtěžky z večerů posílal na konto Národního divadla. Prodaná nevěsta dosáhla 5. května roku 1881 sté reprízy, která byla pojata jako velká slavnost a pocta skladateli. Pro obrovský zájem se musela konat „po sté“ dvakrát.
Od roku 1882 se skladatelův zdravotní stav náhle zhoršoval, častější byly stavy šílenství a halucinace, při kterých ztrácel schopnost číst i mluvit. Komponování již nebylo možné, pokud ano, tak pouze v krátkých intervalech.
V roce 1883 byl přítomen při znovuotevření Národní divadla, kde rovněž zazněla jeho Libuše, skladatelova povaha již však byla údajně změněná, poznamenaná mentálními obtížemi.
V roce 1884 se konaly celonárodní oslavy jeho 60. narozenin, jichž se však plně nezúčastnil.
Bedřich Smetana zemřel dne 12. května roku 1884 v Praze.
Slavnostní pohřeb pořádaný Uměleckou besedou se konal 15. května. Hold skladateli přišel vzdát dlouhý průvod, který ho doprovodil na místo odpočinku na Vyšehradě a pokračoval do Národního divadla. Zde se konala speciální repríza Prodané nevěsty, s jevištěm potaženým černým suknem.
Svou tvorbou se Bedřich Smetana řadí do období novoromantismu. Tento směr se v hudbě vyznačuje výraznými národními motivy.
Smetana byl ovlivněn hudbou klasicistní i raně romantickou, jmenovitě Mozartem a Beethovenem, později pak i Schumannem nebo Chopinem.
Těžiště Smetanova díla tvoří opery a symfonická tvorba.
Opery Bedřicha Smetany patří k základním kamenům české hudební kultury a jsou považovány za vrcholná díla české národní opery, protože často čerpá z české historie, folklóru a národních témat. Smetana celkem zkomponoval osm oper, devátou už nedokončil.
Orchestrální tvorba Bedřicha Smetany se vyznačuje bohatou melodikou, dynamickou výstavbou a výraznou programností, kdy hudba často vypráví příběh nebo evokuje konkrétní atmosféru. Jeho skladby nesou silný národní charakter, čerpají z českého folklóru a využívají taneční rytmiku i zpěvné, výrazně profilované melodie. Orchestr u něj není jen doprovodem, ale aktivním tvůrcem dramatického výrazu, s důrazem na barevnost instrumentace a kontrasty mezi lyrickými a dramatickými pasážemi. Jeho hudba kombinuje prvky romantismu s inovativními kompozičními postupy, které ovlivnily další vývoj české symfonické hudby.
Smetanova komorní tvorba je hluboce osobní, emotivně intenzivní a formálně propracovaná. Často reflektuje jeho vlastní životní zkušenosti a vnitřní prožitky, přičemž si zachovává charakteristický český hudební výraz. Typická je pro ni barevná harmonie, expresivní dynamika a důraz na propojení jednotlivých hlasů do soudržného celku. V komorní hudbě se Smetana nevyhýbá experimentování s formou a motivickou prací, čímž přispěl k rozvoji české instrumentální hudby.
Vokální tvorba Bedřicha Smetany zahrnuje sborové i sólové skladby, které se vyznačují melodickou zpěvností, výrazovou hloubkou a často vlasteneckým či lyrickým obsahem. Jeho hudba přirozeně respektuje rytmiku a intonaci češtiny, což jí dodává přirozený tok a výrazovou sílu. Sborové skladby mají často slavnostní či národní charakter, zatímco písně se vyznačují intimnější atmosférou a pečlivým propojením textu s hudbou.
Největší zastoupení mají ve Smetanově tvorbě díla klavírní. Pro tenhle nástroj komponoval povětšinou drobnější díla, je ale autorem i několika komplexnějších variací a romancí. Za zmínku stojí také jeho oblíbený formát takzvaných "Lístků do památníku", jak je sám nazýval. Tyto krátké skladby sice zůstávají ve stínu skladatelových větších děl, jsou ale svědectvím o tom, jak byl Smetanův život hudbou skutečně prodchnutý - své každodenní zážitky zpracovával do hudební formy, mnohdy i jako vzkaz nebo vzpomínku na své blízké (např. Lístek do památníku Kateřině Kolářové, Smetanově životní lásce a později i manželce).
Macbeth, skizza ke scéně „Macbeth a čarodějnice“ ze Shakespeara (1859) - hudební zpracování scény ze čtvrtého jednání Shakespearova Macbetha
Rodiště Bedřicha Smetany, kde prožil dětství a začal se seznamovat s hudbou. V současné době je tu možné navštívit skladatelův rodný byt, kde byla 9. června 2024 otevřena nová multimediální expozice.
Koncertní hala, kde se odehrává velká část koncertů každoročního festivalu Smetanova Litomyšl. Stavba je dílem architektů Buriana a Křivinky, kteří dali nový život ledové ploše ze třicátých let.
Ulice, ve které najdete dům, kde Smetana pobýval při svém pobytu v Göteborgu.
Jedna z nejkrásnějších novorenesančních staveb v celé Praze s nádherným výhledem na řeku Vltavu, Karlův most a Pražský hrad. Expozice muzea nabízí pohled do skladatelova života díky rozsáhlým sbírkám jeho pozůstalosti. Muzeum je rozděleno do tří částí, které se věnují umělcovu dětství, období mezi lety 1862 a 1874 a nakonec i době po jeho ohluchnutí. Před muzeem si můžete prohlédnout Smetanův pomník, který je dílem prof. Josefa Malejovského a architekta Bedřicha Hanáka.
Zámek, který mezi lety 1835 a 1844 vlastnili Smetanovi rodiče. Bedřich tu prožil jedno ze svých nejšťastnějších životních období. Dnes v zámku najdete expozici věnovanou historii české hudby s důrazem právě na bývalého obyvatele zámku, Bedřicha Smetanu.
Obec Jabkenice u Mladé Boleslavi je spjata s posledními roky skladatelova života, kdy stvořil svá největší a nejznámější díla, jakými je symfonická báseň Má vlast, nebo opery Hubička a Tajemství. Dnes si tu můžete prohlédnout Smetanovu pracovnu a další místnosti, kde pobýval se svou dcerou a tchánem, Žofií a Josefem Schwarzovými.
Venkovská usedlost, kde se Bedřich Smetana zamiloval do své budoucí druhé manželky Betty a prožil tu nejedno krásné léto.
Město, kam se mladý Bedřich přestěhoval se svými rodiči do pronajatého panského pivovaru. Bylo to právě v Hradci, kde utrpěl úraz hlavy, kvůli kterému nosil celý život plnovous, aby zakryl jizvy.
Bedřich Smetana zde studoval na gymnáziu, kde i úspěšně odmaturoval. Z jeho období v Plzni pochází jeho vůbec první dochovaná skladba Lousiina polka. V Plzni se také seznámil se svou první velkou životní láskou a budoucí manželkou Kateřinou Kolářovou.
Zámecký pivovar
LitomyšlRodiště Bedřicha Smetany, kde prožil dětství a začal se seznamovat s hudbou. V současné době je tu možné navštívit skladatelův rodný byt, kde byla 9. června 2024 otevřena nová multimediální expozice.
Festivalová hala
LitomyšlKoncertní hala, kde se odehrává velká část koncertů každoročního festivalu Smetanova Litomyšl. Stavba je dílem architektů Buriana a Křivinky, kteří dali nový život ledové ploše ze třicátých let.
Stora Nygatan
GöteborgUlice, ve které najdete dům, kde Smetana pobýval při svém pobytu v Göteborgu.
Muzeum Bedřicha Smetany
Novotného Lávka, PrahaJedna z nejkrásnějších novorenesančních staveb v celé Praze s nádherným výhledem na řeku Vltavu, Karlův most a Pražský hrad. Expozice muzea nabízí pohled do skladatelova života díky rozsáhlým sbírkám jeho pozůstalosti. Muzeum je rozděleno do tří částí, které se věnují umělcovu dětství, období mezi lety 1862 a 1874 a nakonec i době po jeho ohluchnutí. Před muzeem si můžete prohlédnout Smetanův pomník, který je dílem prof. Josefa Malejovského a architekta Bedřicha Hanáka.
Zámek Růžkovy Lhotice
ČechticeZámek, který mezi lety 1835 a 1844 vlastnili Smetanovi rodiče. Bedřich tu prožil jedno ze svých nejšťastnějších životních období. Dnes v zámku najdete expozici věnovanou historii české hudby s důrazem právě na bývalého obyvatele zámku, Bedřicha Smetanu.
Památník Bedřicha Smetany
JabkeniceObec Jabkenice u Mladé Boleslavi je spjata s posledními roky skladatelova života, kdy stvořil svá největší a nejznámější díla, jakými je symfonická báseň Má vlast, nebo opery Hubička a Tajemství. Dnes si tu můžete prohlédnout Smetanovu pracovnu a další místnosti, kde pobýval se svou dcerou a tchánem, Žofií a Josefem Schwarzovými.
Památník Bedřicha Smetany na Lamberku
ObřístvíVenkovská usedlost, kde se Bedřich Smetana zamiloval do své budoucí druhé manželky Betty a prožil tu nejedno krásné léto.
Město Jindřichův Hradec
Jindřichův hradecMěsto, kam se mladý Bedřich přestěhoval se svými rodiči do pronajatého panského pivovaru. Bylo to právě v Hradci, kde utrpěl úraz hlavy, kvůli kterému nosil celý život plnovous, aby zakryl jizvy.
Město Plzeň
PlzeňBedřich Smetana zde studoval na gymnáziu, kde i úspěšně odmaturoval. Z jeho období v Plzni pochází jeho vůbec první dochovaná skladba Lousiina polka. V Plzni se také seznámil se svou první velkou životní láskou a budoucí manželkou Kateřinou Kolářovou.
