Hledat

Nathalie Stutzmann:
Jsem romantická a postromantická fanatička

Olympiáda a wagnerovský festival, dvě zdánlivě nesouvisející události, stály u začátku rozhovoru s rodilou pařížankou Nathalií Stutzmann. Francouzskou dirigentku jsem zastihl v Bayreuthu, kde vedla zahajovací koncert a také inscenaci Tannhäusera, k níž se vrátila po svém loňském zdejším debutu. Výborná altistka, ale dnes už hlavně dirigentka a ředitelka orchestru v Atlantě bude na podzim hostovat s Českou filharmonií.

Nathalie Stutzmann
Obrázek

Boris Klepal

Začali jsme u olympijských her a jejich zahájení, jehož součástí byla také drag queen, tedy muž vystupující pod ženskou identitou. Bylo těžké si přitom nevzpomenout na extravagantního basistu s uměleckým jménem Le Gateau Chocolat, Čokoládový moučník, který účinkuje v současném bayreuthském Tannhäuserovi. Zároveň s ním se opět vynořilo téma přímých průniků současných témat do starých oper. „Všechno záleží na tom, jak se taková věc udělá,“ podotkla k tomu devětapadesátiletá dirigentka bez váhání. „Náš Tannhäuser sleduje nejnovější trendy, ale je to chytrá inscenace,“ dodala ještě přesvědčeně. „Přináší do partitury něco nového a neobvyklého, ale hudbu při tom naprosto respektuje. Sleduje její emoce a výsledek dává smysl.“

ČF

Mnoha lidí se takové zásahy nepříjemně dotýkají, pokládají je za svévoli a tvrdí, že autor nic takového nechtěl. Co by podle vás řekl Richard Wagner na původem nigerijského pěvce v ženských šatech?

NS

Když se podíváte na Wagnerův život a přečtete si jeho literární dílo i dopisy, musíte nutně dojít k přesvědčení, že byl velký modernista. Vždy se pouštěl do objevování a zkoumání nových věcí, zajímaly ho i technické novinky. Fascinovala ho divadelní technika a nové akustické možnosti. Proto také vzniklo jeho fantastické festivalové divadlo s úchvatným zakrytým orchestřištěm a skvělou akustikou. Wagner pro svoje opery vždy hledal nové nasvícení a nové scénické prostředky. Jsem přesvědčená, že by se živě zajímal také o novinky dneška. A rovněž si myslím, že není možné hrát staré opery pořád dokola v tradičním a nezměněném scénickém ztvárnění a středověkých kostýmech. Současná pojetí jsou někdy fascinující, představují velké dobrodružství. A potrénujete se v přijímání jiné perspektivy.

ČF

Když studujete novou operu, dotýkají se vás osudy postav, dojímají vás?

NS

Pokud se hluboce ponoříte do nějakého materiálu, vždy vás ovlivní všechno, co se v něm nachází. A někde v srdci si vytváříte představu ideálního ztvárnění. V prvé řadě je ale potřeba dílo pragmaticky analyzovat, teprve to vám umožní náležitě osvobodit emoce.

ČF

Tannhäuser sleduje několik témat: poutnictví, erotickou a obětující se lásku, harmonii či spásu. Co z toho je pro vás nejdůležitější?

NS

Je to zápas mezi dobrem a zlem, životem s vírou a bez víry. Rozhodování, zda najít potěšení ze života v dokonalosti, nebo v šílenství a jak to všechno skloubit se vznešeností či pevným charakterem. Myslím, že podobné rozhodování je velmi lidské a někdy ho zažívá každý, proto je také Tannhäuser pořád aktuální. Lidé občas nemají titulního hrdinu rádi, není jim vždy sympatický. Na naší inscenaci se mi líbí, že probouzí soucit s ním, snad se do něj i zamilujete. Je to člověk, který nemá na vybranou. Dělat velká rozhodnutí je nesmírně složité, občas to pozná každý.

ČF

Máte tenhle exaltovaný romantismus ráda, je vám obecně blízký?

NS

Dávám mu přednost před vším ostatním. Jsem romantická a postromantická fanatička.

Obrázek stutzmann-brice-toul-2-low-resolution.jpg
ČF

K romanticky extrémním dílům patří i Šestá symfonie od Petra Iljiče Čajkovského, kterou budete hrát s Českou filharmonií. Je to vaše oblíbená skladba?

NS

Těžko říct, jestli je moje oblíbená, ale rozhodně patří k nejkrásnějším symfoniím, co kdy vznikly. Mám velice ráda ruský repertoár a těším se, že budeme něco z něj hrát právě s Českou filharmonií. Bylo to moje výslovné přání, protože je to orchestr s úchvatnou zvukovou kvalitou právě pro typ hudby, jaký Šestá symfonie nabízí. Hledat různé typy spojení díla s konkrétní zvukovou kvalitou je pro mě důležité.

ČF

Před Čajkovským je na programu Mozartova Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr. Spojení Mozarta s Čajkovským mi připomíná druhé dějství Pikové dámy, v němž se uprostřed zničujících vášní odehraje naivní hříčka o věrné pastýřce. Představuje Mozart srozumitelnou jistotu v moři emocionální nejistoty?

NS

Mám pocit, že Mozart se velmi bezprostředně dotýká emocionálních momentů. Ale je to, jako byste byl vzhůru a pozoroval ho při tom. Máte pocit, že se nacházíte v nebi, a dokážete z té blaženosti popsat, jak těžký je život na zemi. S Čajkovským zůstáváte na zemi a cítíte jeho utrpení s každou notou.

ČF

Minulý rok jste v Metropolitní opeře dirigovala Dona Giovanniho a Kouzelnou flétnu. Cítíte se být mozartovskou specialistkou?

NS

Ani ne, jsou to jediné opery od Mozarta, které jsem kdy dirigovala. Částečně k tomu navíc došlo pouhou shodou okolností. Původně jsem měla dělat jen Dona Giovanniho, ale nakonec jsem převzala i Kouzelnou flétnu, když svou účast odvolal Gustavo Dudamel. Nemůžu o sobě říct, že jsem specialistka ať už na Mozarta, nebo na Čajkovského. Jejich hudbu zbožňuji, ale člověk se nemůže věnovat jen repertoáru, který ho osobně fascinuje. Je důležité mít širší kontakt s hudební historií. Musíte vědět, z čeho vzešla hudba, kterou se chystáte dirigovat. Je potřeba pochopit a interpretovat, co přinesl jeden skladatel druhému. Pokud chcete rozumět například Brucknerovým symfoniím, nemůžete vynechat Bacha. To je způsob práce, jaký mám ráda. Všechno se při něm vzájemně doplňuje.

Dnes už mají ženy, které se chtějí stát dirigentkami, otevřené příležitosti. Když jsem byla teenager, ještě žádné nebyly. Pořád je ale málo žen, které by měly zodpovědnost za celý orchestr jako šéfdirigentky, například v USA jsem jediná.

Obrázek stutzmann-simon-fowler-1.jpg

Nathalie Stutzmann

ČF

Těšíte se na Prahu, která sama sebe pokládá za Mozartovo město a kde je porozumění Mozartově hudbě větší než jinde?

NS

Samozřejmě a hodně mě to všechno zajímá. Byla jsem v Praze hrozně dávno, snad před dvaceti lety. Už si ani nemůžu vzpomenout, kde jsem tehdy byla a co jsem dělala. Zůstala mi jen vzpomínka na nádherné město. Nejdůležitější volbou pro mě ale zůstává orchestr a také jeho koncertní mistr Jan Fišer a vedoucí skupiny viol Eva Krestová, kteří budou hrát v Mozartovi sólové party. Jsem hodně zvědavá, jak současným způsobem hrají starou hudbu lidé z dnešní Prahy.

ČF

Budete mít čas i na něco jiného než na samotné koncerty?

NS

Času budu mít bohužel dost málo, protože nemám možnost přijet dřív ani zůstat o pár dní déle. Doufám, že se aspoň projdu městem, dám si dobré místní jídlo a podaří se mi nasát atmosféru pražských ulic. Pro mě je důležité udělat si obrázek o lidech a zjistit, jak se chovají. Mám tyto zážitky ráda a pídím se po nich, i když třeba nemám čas udělat si čistě turistický den. Ale v Praze je krásné jen tak chodit a dívat se kolem sebe, nebo ne?

ČF

Určitě ano. Minulý rok s vámi v Atlantě hrál Josef Špaček Houslový koncert od Antonína Dvořáka. Našla jste v české hudbě něco zvláštního, když ji hrál český hudebník?

NS

Zcela jistě našla a také jsem chtěla, aby Dvořákův koncert hrál právě on, protože jsem usilovala o stylový a organický výsledek. Ve zvuku je obsaženo něco, čemu bych řekla dlouhá tradice – myslím, že se projevuje hrou s malým portamentem. A to se mi líbilo. Ptala jsem se Josefa, jak to dělá, protože kdybych dokázala všechno popsat technicky, mohla bych pak požádat svůj orchestr, aby hrál stejně. Smál se a odpověděl, že neví. Hraje prý tak, jak si myslí, že to má být. Bylo to ohromně zajímavé a zábavné zároveň. Je v tom svoboda interpretace, která se mi líbí, se spoustou novinek při používání smyčce.

Josef hraje vynalézavě a má velkou fantazii, nabízí úplný protipól k běžným tahům smyčcem nahoru a dolů. Mám ráda pestrost vznikajících barev a také jeho velmi zvláštní vibrato. U Dvořáka je tolik aspektů české hudby obsahujících svobodu a fantazii lidového přístupu. Často je ale v interpretaci neslyšíte, protože psal velmi přesně a detailně, takže partitury je obsahují jen v náznacích.

ČF

Ptal jsem se hlavně proto, že mě zajímá, jakou roli hraje národnost dnes, kdy svět připomíná komplikovaně provázanou síť. Myslíte, že máte více pochopení pro francouzskou hudbu než německý dirigent či dirigentka a naopak? Že vnášíte něco neobvyklého do německé nebo řekněme ruské hudby jen díky národnosti?

NS

Svět je opravdu stále propojenější a promíchanější. Také stále ubývá orchestrů, které lze bezprostředně rozlišit jeden od druhého. Když si poslechnete zpěváky, je to stejné, u instrumentalistů zrovna tak. Když jsem studovala, vyrůstala jsem s nahrávkami, kde byla interpretace na prvním místě. Pustil jste si CD a okamžitě věděl, kdo hraje. To jsou věci, kterých ubývá, ale ráda bych je pěstovala i dnes. Když studujete ve Francii, učíte se hrát určitým způsobem a zůstává to ve vás jako část toho, čemu říkáme tradice. A když Josef Špaček hraje Dvořákův koncert, tak v jeho hře slyším českou tradici, i když je ještě mladý. Nemyslím si ale, že bych hrála lépe francouzskou hudbu jen proto, že jsem se narodila v Paříži. Můj hudební svět představují především Wagner, Bruckner a Čajkovskij, kterým se věnuji mnohem intenzivněji. Všechno závisí na vaší senzitivitě a vlivech, které vás v životě potkaly.

ČF

V dřívějších rozhovorech jste několikrát zmínila, že dirigující ženy mají méně příležitostí než muži a setkávají se v kariéře s větším množstvím obtíží. Změnilo se něco?

NS

Myslím, že to zajímá víc média než mě samotnou. Když jsem začínala s dirigováním, byla jsem naivní a vůbec mě nenapadlo, že to může být námět k diskusi nebo problém. Dirigentství je podle mě funkce – podobně jako kněžství. Takže není otázkou genderu, kdo ji vykonává. V realitě se ale pořád jedná o novinku. Rádi bychom viděli dirigovat více žen, ale ještě před pouhými čtyřiceti lety nebývaly ženy běžně ani členkami orchestrů. Tak tomu bylo i v Německu, v Česku, a obzvlášť v Rakousku. Změna chtěla nějaký čas a s dirigováním je to stejné: situace se bude zlepšovat. Dnes už mají ženy, které se chtějí stát dirigentkami, otevřené příležitosti. Když jsem byla teenager, ještě žádné nebyly. Pořád je ale málo žen, které by měly zodpovědnost za celý orchestr jako šéfdirigentky, například v USA jsem jediná.

ČF

Co byste doporučila mladým lidem, kteří se rozhodli pro dirigování? Bez ohledu na gender.

NS

Řekla bych jim to samé, co mi na podobnou otázku kdysi řekl můj drahý mentor Simon Rattle. „Toužíš po dirigování tak silně, až tě to spaluje?“ ptal se mě tehdy. A já jsem mu odpověděla: „Ano, nemůžu kvůli tomu ani spát.“ Na to mi řekl, ať do toho jdu, protože jinak to nemá smysl. Bez toho se z dirigování stává jen břemeno.

Nathalie Stutzmann v Rudolfinu

Dirigentský debut Nathalie Stutzman s Českou filharmonií proběhne na začátku října. Buďte u toho!

Obrázek nathalie-stutzmann-conducts-the-atlanta-symphony-orchestra-rand-lines-3.jpeg