V rozhovoru před šesti lety jste řekl, že v Praze se cítíte doma nejvíc ze všech zemí, kde jste žil. Pochopila jsem, že to není jen kvůli krásám města a jeho kulturnímu milieu, ale zejména proto, že se tu nesetkáváte s antisemitismem. Změnilo se v průběhu let něco na vašem postoji k Praze a k Čechům?
Praha je místo, které v dnešní době považuji za nejpříjemnější a nejbezpečnější. Považuji ji za svůj domov i proto, že se tu nesetkávám s antisemitismem a jeho projevy. Opravdu se tu cítím dobře jako nikde jinde. Žil jsem ve Velké Británii, Francii i v USA a cítil jsem se tam příjemně. Bohužel v uplynulých pár letech je i tam antisemitismus na vzestupu. Oceňuji vaši vládu, která má správný postoj k Ukrajině a Izraeli.
Přemýšlíte o tom, proč v naší společnosti klesá ochota pomáhat Ukrajině?
Protože jste hned na začátku války pomohli hodně. Češi jsou štědrý, velkorysý národ, který v každé situaci stojí na straně utlačovaných, trpících lidí. Vždyť Česká republika přijala v poměru k počtu obyvatel země největší procento uprchlíků z Ukrajiny. Více než kterákoli jiná země na světě.
Jak vnímáte českou židovskou kulturní tradici, která zahrnuje literaturu, hudbu, výtvarné umění?
Žijete-li v Praze, všimnete si, že většina krásných pražských synagog je zavřená. Myslím si, že židovské dědictví je nyní spíše muzeem. Velmi krásným muzeem.
A co čeští hudební skladatelé jako Smetana, Dvořák, Janáček, Suk, Martinů? Hrajete je ve světě?
Spousta z nich mi přirostla k srdci. Ale nedovedu říct proč. Myslím, že lásku nelze vysvětlit. Kdyby ji jednou dokázala věda objasnit, nejsem si jistý, že bych to vysvětlení chtěl znát. Jsem od přírody velmi zvědavý člověk, ale přesto bych byl rád, kdyby si některé věci, jako je třeba láska, zachovaly své tajemství.
Četla jsem rozhovor, který jste poskytl v roce 2022 BBC Magazine. Kromě jiných věcí mě v něm zaujalo, jak jste vylíčil své neradostné dětství, plné šikany od vrstevníků. Velmi mě zasáhla vaše báseň, kterou jste napsal v deseti letech:
Jsem chudý Žid.
Kolik zármutku
jsem zažil.
Viděl jsem
Baltské moře,
lesy a pole,
Povolží,
Kavkaz, Ukrajinu.
To vše je jako ráj!
V mé vlasti jsem
jako na poušti —
Vždyť celý dvůr,
všichni ti krutí antisemité
na mě křičí:
Žide! Žide!
Žide! Jsem sám
v lidské řece.
Je ve vaší paměti stále přítomna tato zkušenost?
Samozřejmě že mi to zůstalo v paměti. Jednou jsem o tom mluvil se svým přítelem, známým psychologem, který je také ruský Žid, a on mi řekl, že takový zážitek je skutečné psychické trauma. Mnoho let jsem o tom nechtěl mluvit na veřejnosti, protože jsem nechtěl vypadat jako oběť, která chce být litována. Ale před několika lety jsem získal pocit, že o tom musím vyprávět kvůli Putinově propagandě. Ta vykresluje Ukrajince jako nacisty a antisemity. Ale nejen Ukrajince, i Poláky. Rusové by měli držet ústa o antisemitismu, když se to týká jiných národů. Velmi mi pije krev, když se Putin snaží využít židovství ve své protiukrajinské a protipolské propagandě.
Jste nejen pianista, ale i skladatel. Po ruské agresi vůči Ukrajině jste napsal Trio pro housle, violoncello a klavír, které jste v prosinci 2022 zahráli v Sukově síni Rudolfina společně s houslistou Janem Fišerem a violoncellistou Václavem Petrem. Můžete tuto skladbu stručně charakterizovat?
Skládá se ze tří vět. V úvodu zní zlověstný obraz předválečného Ruska. Pak vypukne válka. Tématem první věty je ruské bombardování. Znějí glissanda, bomby padají a vybuchují. Ve druhém tématu první věty zobrazuji utrpení Ukrajinců, plačících lidí. Druhá věta je pomalá a tragická, citoval jsem v ní dvě ukrajinské lidové písně. Ve finále jsem vylíčil ukrajinské vítězství, které podle mého názoru rozhodně musí přijít, protože pokud se tak nestane, bude to znamenat porážku celého lidstva. Finále zahajuji citací začátku ukrajinské hymny, jejíž úryvky se objevují v průběhu celé věty. Vedle toho jsou tam vzrušené, naléhavé zvuky, které představují ukrajinskou protiofenzivu. Ve vrcholné části finále před codou zní ukrajinská hymna v plném znění.
V celé skladbě, ale zejména ve finále, se uplatňuje i židovský prvek. Z mnoha důvodů, jedním z nich je, že současný ukrajinský prezident je Žid. Cítím solidaritu s ukrajinským lidem právě jako Žid, jako zástupce národa, který byl vždy největší obětí ruské xenofobie. Třetím důvodem pro židovský prvek v mém triu je, že v současné válce bojuje v ukrajinské armádě mnoho izraelských dobrovolníků.
Česká filharmonie • Jevgenij Kissin
Jste rezidenčním umělcem této sezony České filharmonie. Znamená to pro vás něco výjimečného, nebo prostě jen další profesionální závazek?
Žiju tady už léta, ale s Českou filharmonií jsem zatím hrál sporadicky. Spíš jsem měl v Praze recitály včetně vystoupení na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. Jsem moc rád, že na naši spolupráci konečně dojde.
Pojďme k jednotlivým vystoupením: v září se koná komorní koncert, na kterém zahrajete s Joshuou Bellem a Stevenem Isserlisem, na programu bude Šostakovič, Čajkovskij a Rosowsky. Všichni tři jste jedinečné osobnosti. Jak spolu ladíte na pódiu?
Jako hudebníci k sobě máme velmi blízko, takže si myslím, že by to mělo být v pořádku. S Joshuou jsem už hrál, se Stevem jsme se na pódiu také jednou setkali. Moc se na to těším, mám je oba moc rád.
Všichni jste tak vytížení muzikanti, že si nedovedu představit, jak se domlouváte na zkouškách.
Pokud jde o zkoušky, před koncertem si na ně uděláme čas.
Váš druhý koncert se odehraje v listopadu, vystoupíte jako sólista s Českou filharmonií v Prvním klavírním koncertu Sergeje Prokofjeva. Proč jste si vybral právě tohoto skladatele?
Tento koncert jsem hrál před lety několikrát. Provedení s Berlínskými filharmoniky a Claudiem Abbadem bylo natočeno i na desku. Ale teď to mohu zahrát mnohem lépe. Proto jsem se rozhodl, že se k tomuto Prokofjevovi znovu vrátím, než bude pozdě, protože z čistě technického hlediska je to velmi obtížná skladba.
Dirigovat bude Semjon Byčkov. Je sice o generaci starší než vy, ale myslím, že vás spojují podobné životní zkušenosti. Jak si rozumíte?
Přestože jsem se Semjonem Byčkovem hrál už několikrát, nenaskytla se příležitost, abychom si popovídali v soukromí. Pouze na oslavě jeho sedmdesátin, kam jsem byl pozván, jsme spolu pár minut mluvili, pochopitelně o válce na Ukrajině a dalších hrozných věcech, které se udály.
Vyvrcholením vaší rezidence bude lednový recitál s Mazurkami Fryderyka Chopina, Schumannovou Kreislerianou a Mjaskovského sonátou.
Především: program koncertu jsem změnil. Na úvod zahraju Beethovenovu Sonátu č. 7, poté Chopinovy Mazurky a Schumanna a na závěr místo Mjaskovského Lisztovu Rapsodii č. 12.
Co vás vedlo ke změně programu?
Jako v případě Prokofjevova klavírního koncertu jsem si poslechl svou starší nahrávku Lisztovy rapsodie a zase jsem si pomyslel, že nyní bych ji mohl zahrát lépe a že to musím udělat, když je taková příležitost. Také si myslím, že po Schumannově Kreislerianě se bude Liszt lépe poslouchat.
Cítíte se jako šťastný člověk?
Cítím se jako člověk, který měl v životě štěstí. Šťastný jsem v oblastech, které jsou v životě nejdůležitější. Jsem velmi šťastný v osobním životě a miluju svoji profesi.
Český spolek pro komorní hudbu • Jevgenij Kissin
