Národní divadlo

Patnáctého května 1899 Mahler v Národním divadle zhlédl Smetanovu Libuši, šestnáctého Fibichovu Šárku.

„Mimochodem, byl jsem tu několikrát v českém Národním divadle a slyšel jsem leccos od Smetany, Glinky a Dvořáka a musím říct, že zejména ten první se mi jeví velmi obdivuhodný. Ačkoli se jeho opery v Německu nikdy nestanou repertoárovými, přece by stálo za námahu vzdělanému publiku, takovému, jaké je v Lipsku, tak originálního a původního skladatele představit,“ komentoval své návštěvy tehdy osmnáct let staré scény.

Smetanovu hudbu společně s díly Wagnera a Beethovena Mahler o týden později dirigoval na zahájení série koncertů při příležitosti Jubilejní výstavy Pražské obchodní a živnostenské komory na holešovickém Výstavišti.

„Extatický moment vnáší dokonce i do Smetanovy předehry k Prodané nevěstě tu a tam cizí rys, hudba, zurčící a tryskající jako lahodný horský pramen, začala pod Mahlerovým ohnivým pohledem až žhnout, fosforeskovat, přijala charakter orgie, která zaplaší každou myšlenku na příjemný vesnický žert, vzruší však všechny motorické pocity rozkoše moderní psýchy. Nebylo skutečně třeba konnacionálních sympatií, abychom se nechali neodolatelně strhnout. Mahler a Pražané budou jistě ještě dlouho na tento večer vzpomínat.“ Při Beethovenovi prý vyrušoval číšník, který „během Isoldiných roztoužených vzdechů pobíhal před řadami sedadel se sklenicí piva a hledal, komu by ji podal“.

V roce 1909 Mahler Smetanovo dílo dirigoval v Metropolitní opeře v New Yorku, v níž Mařenku ztvárnila Ema Destinnová. V roce 1910 ve stejném městě uvedl Dvořákovu Novosvětskou.

A naše šestá zastávka si žádá Mahlerovu Šestou.