Dlouhá

V Dlouhé ulici Mahler dlouho nebydlel. V únoru 1886 se sem na tři týdny přestěhoval do pronájmu u tiskaře Ernsta Schulze. Se svým spolubydlícím, Johannesem Elmbladem, zde studoval jeho pěvecké role. Zdalipak mezi nimi byla i Beethovenova Devátá, kterou se švédským umělcem na konci měsíce dirigoval ve Stavovském (tehdy Královském zemském německém) divadle?

V roce 1912 byl dům U Modré růže stržen a na adrese bývalé Langengasse 18 dnes najdeme budovu s orientačním číslem 14. Mahlera tak přežil o jediný rok.

A jaká Mahlerova symfonie je ta nejdelší?

Třetí. Na nové nahrávce České filharmonie jednu hodinu čtyřicet dva minut a jednu sekundu dlouhá. Nebo jednu hodinu, čtyřicet dva minut a jednu sekundu krátká? Podle knihy Fiktivní dopisy Gustava Mahlera se autor k věci vyjádřil takto:

„Dnes jsem si s hrůzou uvědomil, že první věta bude trvat půl hodiny, možná i déle. Co na to lidé řeknou? Nenechají na mne nit suchou. Toto dílo je skutečně stručné, ba dokonce strohé, i když trvá dvě hodiny… Léta zadržovaný proud tvoření se ukázal jako síla, které nelze odolávat; není úniku!“

Z dirigenta Semjona Byčkova udělala symfonie dokonce záškoláka. Když jako student Glinkovy konzervatoře o přestávce vkročil do sálu, kde se symfonie právě zkoušela, okouzlila ho natolik, že se zapomněl vrátit na hodinu. Až později zjistil, že šlo o začátek poslední části symfonie s názvem „Co mi vyprávěla láska“.

A co láska říká vám, když se do poslední věty Mahlerovy Třetí na ostrůvku pod platanem zaposloucháte?