Výstaviště

„Musím zkontrolovat hlasy, přemýšlet, jak udělat z kotlíku na ohřívání párků tympány, ze zrezivělé konve trubku a z hospody koncertní sál. Vrhněme se tedy s trpělivostí do toho zmatku,“ psal Mahler manželce Almě z hotelu U Modré hvězdy krátce před světovou premiérou Sedmé symfonie. Když Alma přijela na místo, celý Mahlerův pokoj prý pokrývaly poházené partitury.

Skladba poprvé zazněla 19. září 1908 v rámci Jubilejní zemské výstavy k šedesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Kromě industriálních vymožeností davy do holešovického areálu Výstaviště lákala i Navrátilova restaurace – konstrukce ve tvaru slona, v jehož trupu hosty občerstvoval Pražský měšťanský pivovar.

Zda služeb chobotnatce využil i abstinent Mahler, historické prameny neříkají, Česká filharmonie posílená o členy německého orchestru si ale podle reakcí publika vedla dobře.

„Šel-li Mahler, jemuž otevřeny jsou hlasnější tribuny, s prvotním provedením své novinky do Prahy, lze v tom spatřovati […] i uznání starých hudebních tradic pražských, dobré pověsti pražského obecenstva, vycházejícího s pochopením vstříc novým hudebním zjevům. V tom se také nezklamal, a jeho symfonie, ač přináší mnoho nezvyklého a výstředního, překonávajíc v tom ohledu ještě symfonie jeho předchozí, přijata byla uznale, ba po druhé a čtvrté větě vřele,“ psalo se o události v novinách.

A kotlíky na ohřívání párků? Posuďte tympány v páté větě Sedmé symfonie sami: