Český spolek pro komorní hudbu • Kirill Gerstein

Ludwig van Beethoven vytvořil pět klavírních koncertů (šestý nedokončil). Pokrok ve stavbě klavíru mu umožnil obohatit sólistický part novými prvky, prohloubil také myšlenkovou souvislost mezi jednotlivými větami a rozšířil harmonickou stránku. První náčrtky ke Klavírnímu koncertu č. 4 G dur, op. 58, vznikaly roku 1802 současně se skicami ke třetí symfonii Eroica, soustředěná práce na koncertu pak spadá do první poloviny roku 1806. Poprvé zazněl v březnu 1807 v soukromém kruhu v paláci knížete Lobkowitze ve Vídni. Veřejná premiéra se uskutečnila 22. prosince 1808 na závěr první půle Beethovenova čtyřhodinového benefičního koncertu v Divadle na Vídeňce, kde skladba zazněla spolu s koncertní árií Ah, perfido!, Pátou a Šestou symfonií, částí Mše C dur a Chorální fantazií. Jednalo se o poslední Beethovenovo sólistické vystoupení s orchestrem; jeho sluchové obtíže mu další vystoupení znemožnily.

Skladbu otevírá sólový nástroj poklidnou, soustředěnou akordickou myšlenkou, která jako jakési motto prochází celým dílem. Vyvolává téměř dojem spontánní improvizace, okamžitého nápadu, z něhož se pozvolna rodí logickým rozvíjením pozoruhodná stavba. Vstupní motiv přebírá orchestr a buduje z něj expozici. Když se sólista znovu připojí, působí jeho part opět krátce dojmem improvizace, ale okamžitě rozvine plnou brilanci. Druhé téma osciluje mezi durovým a mollovým tónorodem, klavír se prosazuje stále výrazněji, dialog mezi sólistou a orchestrem vrcholí sólovou kadencí. Znovu zazní hlavní téma a větu uzavírá orchestr. Druhá věta, otevřená energickým unisonem orchestru a kontrastní, váhavou odpovědí klavíru, má podle svědectví Beethovenova současníka programní základ; měla by upomínat na zápas bájného Orfea s podsvětím. Také v rondu třetí věty vzbuzuje skladatel dojem náhle rozvíjeného okamžitého nápadu. Sólistický charakter klavírního partu se vytrácí a stává se součástí orchestrální partitury.

Narodil se na území tehdejšího Sovětského svazu, studoval v USA, Španělsku a Maďarsku a nyní žije v Berlíně. Klavírista Kirill Gerstein, dnes americký občan, představuje jakýsi průsečík interpretačních tradic, které nasál v průběhu svého hráčského zrání a nechal se jimi inspirovat pro vytvoření vlastní hudební řeči. Podobně jako zeměpisně, pohybuje se také na rovině historické: jeho repertoár zahrnuje skladby tradičního kánonu i soudobou hudbu. Vyrostl však také na jazzu.

Právě jazz ho přivedl na Berklee College of Music, jejímž historicky nejmladším žákem se ve čtrnácti letech stal. Jako prostředník zde fungovala jazzová legenda Gary Burton, se kterým se Gerstein setkal Petrohradu. V Bostonu poté studoval několik let jazzový i klasický klavír, než se nakonec rozhodl pro kariéru klasického pianisty a vydal se na newyorskou Mannhattan School of Music. Po jejím absolvování si své interpretační obzory rozšířil ještě u Dmitrije Baškirova na Escuela Superior de Musica Reina Sofia v Madridu a u Ference Radose v Budapešti. V této době se začal objevovat na koncertních pódiích, k čemuž mu dopomohlo vítězství ve slavné Mezinárodní soutěži Arthura Rubinsteina v Tel Avivu.

Vybudoval si pověst klavíristy, který je známý svou pokročilou technikou, promyšlenou interpretací a důkladným čtením partitur. Jako sólista vystupuje s nejproslulejšími světovými tělesy, v sezoně 2025/2026 například s orchestry lipského Gewandhausu a curyšského Tonhalle, Dánským a Estonským národním symfonickým orchestrem, Orchestre de Paris či Vídeňskými symfoniky, recitály pak dával mimo jiné v Japonsku či Irsku.

Je znám svou interpretací soudobé hudby – dokonce i výdělek z ceny Gilmore Artist Award použil na objednávku nových děl. Spjat je zejména se skladatelem Thomasem Adèsem, který pro něj napsal klavírní koncert, jehož nahrávka s Bostonským symfonickým orchestrem byla v roce 2020 nominována na cenu Grammy a získala Gramophone Award. Další společná cena přišla roku 2021, International Classical Music Award, a to za nahrávku Adèsových sólových klavírních kompozic a skladeb pro dva klavíry, které natáčeli společně.

V roce 2025 premiéroval v Carnegie Hall skladbu španělského skladatele Francisca Colla Two Waltzes Toward Civilization a na jaře 2026 tamtéž uvedl jeho klavírní koncert společně se sirem Simonem Rattlem za doprovodu Bavorského rozhlasového symfonického orchestru.

S Českou filharmonií váže Gersteina dlouholetá spolupráce, jež započala v roce 2012 ještě pod vedením Jiřího Bělohlávka a pokračovala množstvím dalších pražských návštěv, evropským i americkým turné a nahrávkou Čajkovského klavírních koncertů. Naposledy v Rudolfinu vystoupil v roce 2024 s Mozartovým Klavírním koncertem d moll.

Gerstein předává své zkušenosti studentům klavíru na Vysoké škole Hannse Eislera v Berlíně a na Kronbergově akademii. Právě pod záštitou druhé zmíněné školy pak vznikl i cyklus online seminářů s názvem „Kirill Gerstein invites…“, v rámci nichž debatuje s významnými osobnostmi hudebního světa, včetně zmíněného Thomase Adèse, Kaiji Saariaho či Sira Antonia Pappana.

„Je to splnění našeho společného snu s Jiřím Bělohlávkem: po dvou letech příprav uvádíme v život pravidelné koncerty Komorního orchestru České filharmonie. Pod tímto názvem se neskrývá jedno určité těleso, ale projekt, v němž filharmonici zahrají v různých komorních seskupeních,“ objasnil novinku na jaře 2018 generální ředitel České filharmonie David Mareček. Hru filharmoniků v komornějším počtu Jiří Bělohlávek vnímal jako důležitou součást „hygieny“ orchestrálních hráčů. V menším orchestru, s repertoárem od baroka po současnost si hráči tříbí intonaci, frázování i spolupráci individualit v rámci celku. Komorní orchestr s proměnlivým složením, ovšem vždy výhradně z hráčů České filharmonie, se oficiálně zrodil pro 123. sezonu České filharmonie. Od té doby se zhostil řady projektů, ať už v rámci sezony v Rudolfinu, nebo na festivalech v České republice i v zahraničí.