Stejně jako Ludwig van Beethoven a Benjamin Jusupov také Johannes Brahms vystupoval v rolích klavírního virtuosa, dirigenta a skladatele. Klavírní tria napsal celkem čtyři, jedno z nich má ovšem autorství nejisté a jedno – Klavírní trio H dur, op. 8 – s odstupem pětatřiceti let v roce 1889 výrazně přepracoval, aniž by změnil jeho opusové číslo. První verze tria pochází z let 1853–1854, z období Brahmsova seznámení s manželi Schumannovými. Navštěvoval je v jejich domě v Düsseldorfu, naslouchal, hrál a komponoval. Na začátku roku 1854 dílo dokončil a v listopadu ho vydal v lipském nakladatelství Breitkopf & Härtel. Mezitím ale situace v Düsseldorfu nabrala dramatický směr: Robert Schumann se koncem února 1854 pokusil o sebevraždu a zbylé dva roky svého života pak strávil v sanatoriu, Clara zůstala sama s dětmi a, opírajíc se o pomoc přátel, pokračovala ve své koncertní kariéře klavíristky a v péči o manželův skladatelský odkaz.
Johannes Brahms z konce osmdesátých let, v té době již uznávaný, obdivovaný umělec a jeden z pilířů vídeňského hudebního života, byl ke své tvorbě kritický a je proto pochopitelné, že hloubkové revizi podrobil i rané Klavírní trio H dur. Výrazně ho zkrátil: například první a závěrečná věta jsou ve druhé verzi zhruba o 200 taktů kratší, pomalá věta zeštíhlela o třetinu. Mnohem efektivněji zacházel s formou, s tématy, kontrapunktem. Revizi dokončil v létě 1889 v Bad Ischl, kam si opakovaně zajížděl odpočinout od rušné Vídně. Jak odtud informoval Claru, trio H dur přepracoval tak důkladně, že by podle jeho slov mohlo nést opusové číslo 108 (a ne 8); přesto však u nízkého čísla zůstalo a takto ho v roce 1891 poprvé vydal N. Simrock v Berlíně, samozřejmě s upozorněním „Neue Ausgabe“. První větu (Allegro con brio) v sonátové formě a s nádherným vstupním tématem střídá věta druhá (Scherzo), postavená na rytmicky pregnantních staccatech a zpěvné střední části. Scherzo nechal jeho autor téměř beze změny. Třetí věta (Adagio) působí velmi subtilně, až extrémně klidně. O to víc pak s ní kontrastuje závěrečná věta (Allegro), vystavěná s dokonalým vyvážením formy a obsahu. Premiéra druhé verze se uskutečnila v Budapešti roku 1890 v podání Johannesa Brahmse u klavíru, houslisty Jenö Hubaye a violoncellisty Davida Poppera.
