Český spolek pro komorní hudbu • Drážďanští komorní sólisté

Z většiny mladí členové souboru Drážďanští komorní sólisté zastávají sólové posty v jednom z nejstarších, nejtradičnějších a nejvyhledávanějších orchestrů na světě: Sächsische Staatskapelle Dresden. S klasickým repertoárem i vlastními aranžemi tak tento znamenitý a vysoce motivovaný ansámbl přináší proslulý zvuk „saské zázračné harfy“, jak zmíněný orchestr kdysi pojmenoval Richard Wagner, i na pole komorní hudby. Inovativní koncertní programy přinášejí také přesah do soudobé hudby. Díky pečlivému výběru architektonicky i scénicky zajímavých koncertních prostor se jim daří oslovit a nadchnout široké publikum, a to i v regionech.

Od svého založení v roce 2019 vystoupil tento stále ještě mladý komorní soubor na mnoha prestižních pódiích, například v drážďanské Semperoper a Zwingeru, lipském Gewandhausu a na festivalu „Sandstein a hudba“. V květnu 2023 hudebníci koncertovali z vlastní iniciativy na Ukrajině s myšlenkou přinést naději a klid, čímž si vysloužili nejvyšší uznání, mj. od německé ministryně kultury Claudie Rothové a prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, který tuto formaci pozval do berlínského paláce Bellevue. Soubor má za sebou také natočení dvou ambiciózních a vysoce ceněných CD s díly nejrůznějších skladatelů, mezi něž patří například Mieczysław Weinberg, Ludwig van Beethoven či současný italský skladatel Simone Fontanelli, který složil a upravil skladby přímo pro Drážďanské komorní sólisty.

V nejbližší době se hudebníci představí na festivalech v Rakousku, Bulharsku, České republice, Koreji, Japonsku, opět na Ukrajině či v Německu. V graupském „Lohengrinhausu“ pak společně s basistou Georgem Zeppenfeldem premiérově uvedou basovou verzi Wesendonckových písní. 

Robert Oberaigner, první klarinetista Sächsische Staatskapelle Dresden, si vybudoval pověst jednoho z nejvýraznějších interpretů své generace. Při svém zaměření především na soudobou hudbu a historicky poučenou interpretaci je pravidelně zván na renomované mezinárodní festivaly, jako jsou BBC Proms, Lucernský festival či Salcburský velikonoční festival, a do slavných koncertních síní (amsterdamský Concertgebouw, Kolínská filharmonie, vídeňský Musikverein, salcburské Mozarteum ad.).

Vystupuje také v různých komorních formacích, a to s vynikajícími hudebníky, jako jsou Myun Whun Chung, Leonidas Kavakos, Nils Mönkemeyer, Christian Gerhaher a Sol Gabetta. V oblasti historicky poučené interpretace často spolupracuje s renomovanými soubory, jako jsou Concerto Köln, Drážďanský festivalový orchestr a Cappella Coloniensis; jako sólista vystupoval také s Gürzenichovým orchestrem Kolín nad Rýnem a Sächsische Staatskapelle Dresden. 

Právě se členy tohoto orchestru inicioval projekt „kapelle 21“, jehož hlavním cílem je provozování, předvádění a výklad hudby 20. a 21. století. V rámci této koncertní řady již Oberaigner premiéroval koncert pro klarinet, který mu věnoval italský skladatel Simone Fontanelli. V roce 2018 pak dokonce debutoval sám jako skladatel, když v Tokiu provedl svůj první opus Tränen der Colombina.

S klavíristou Michaelem Schöchem pořizuje nahrávky pro německé vydavatelství Dabringhaus & Grimm. Společně již vydali kompletní dílo pro klarinet a klavír Maxe Regera a sonáty Johannesa Brahmse. Dále pro Naxos nahrál ve spolupráci s dirigentem Michailem Jurowským díla pro klarinet polského skladatele Mieczysława Weinberga.

Robert Oberaigner se narodil v Halle v rakouském Tyrolsku, studoval na Tyrolské státní konzervatoři u Maxe Bauera a později na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni u Horsta Hájka a Johanna Hindlera. Povědomí o historicky poučené interpretaci si rozšířil u Erica Hopricha v Haagu a studia dokončil na Vysoké škole hudební v Lübecku u Sabine Meyerové. Od roku 2003 do roku 2014 zastával pozici sólového klarinetisty Gürzenichova orchestru v Kolíně nad Rýnem a hostoval v Berlínské a Vídeňské filharmonii. Kromě vlastního hraní také pořádá mistrovské kurzy v Miláně, Pekingu a Jižním Tyrolsku.

Petr Popelka, který se v poslední době etabloval jako jeden z nejinspirativnějších mladých českých dirigentů, vstupuje v sezoně 2024/2025 do svého prvního roku působení na pozici šéfdirigenta Vídeňských symfoniků. Tato prestižní funkce, která následovala po Popelkově několikaletém vedení Norského rozhlasového orchestru, mu však nebrání v plnění dalších dirigentských povinností také u nás. I nadále tak zastává pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu. 

Popelka však začínal jako kontrabasista. Tento nástroj studoval nejprve v Praze, poté ve Freiburgu a po skončení studií nastoupil do angažmá Drážďanské Staatskapelle, kde jako zástupce sólokontrabasisty působil téměř deset let. Přiznává však, že již za dob studií ho začalo zajímat dirigování, podnícené vlastní kompoziční činností a dále rozvíjené na soukromých lekcích, a proto se pozorování práce dirigenta stalo součástí jeho drážďanské pracovní náplně. „Každá denní služba v orchestru byla pro mě vlastně malým mistrovským kurzem,“ dodává. Od roku 2016 se rozhodl dirigování začít věnovat intenzivně. Prošel několika mistrovskými kurzy a profesionálním vedením mj. Vladimira Kiradjieva či Alana Gilberta a již rok nato získal cenu Neeme Järviho pro nejmladšího dirigenta Akademie Menuhinova festivalu ve švýcarském Gstaadu a stal se Gilbertovým asistentem u orchestru NDR Elbphilharmonie.

Kromě koncertního působení se věnuje i opeře; působil například v Norské státní opeře v Oslu, drážďanské Semperoper nebo v pražském Národním divadle. Kromě dirigování se však nevzdává ani hraní na kontrabas, výjimečně i na klavír, a tak ho můžeme na podiu čas od času slyšet jako komorního hráče.