1 / 6
Společný orchestr žáků základních uměleckých škol a hráčů České filharmonie
V projektu se potkávají žáci ZUŠ z celé České republiky se zkušenými kolegyněmi a kolegy z řad filharmoniků. Po půlroce intenzivních příprav a nejrůznějších výzev muzikantského života vyvrcholí společné zkoušení na slavnostním koncertě, kde orchestr zahraje pod taktovkou Petra Altrichtera.
Program
Carl Maria von Weber
Oberon, předehra k opeře
Antonín Dvořák
Čert a Káča, předehra ke 3. dějství opery
Petr Iljič Čajkovskij
Labutí jezero, op. 20 (výběr)
Účinkující
Společný orchestr žáků základních uměleckých škol a hráčů České filharmonie
Petr Altrichter dirigent
Zákaznický servis České filharmonie
Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz
Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. Vždy, když potřebujete zakoupit vstupenku pro invalidní vozík.
Cena vstupenky na veřejnou generální zkoušku je 150 Kč.
Společný orchestr vzniká ve spolupráci České filharmonie a Asociace základních uměleckých škol (AZUŠ ČR) už od roku 2014. Pravidelně ho tvoří na šest desítek žáků ZUŠ a třicítka filharmoniků. Od ledna do června se potkávají na přípravných zkouškách (včetně dělených). Pod vedením dirigentů Ladislava Ciglera, Roberta Kružíka a Petra Altrichtera objevují mladí hudebníci nástrahy jednotlivých partů, ale zažívají také nadšení ze souhry. Inspiraci a zkušenosti čerpají od filharmoniků a „sehrávají“ se i ve volném čase mimo zkoušky. Sdílení zkušeností a nové podněty přináší projekt také pedagogům ZUŠ, kteří jsou nezbytnou podporou pro všechny mladé hudebníky.
A jak svoji dvouletou zkušenost v projektu, prodlouženém pandemií, vnímali účastníci ročníku 2019–2021?
„Zapomněla jsem na sebe, dýchala jsem s ostatními… Při potlesku jsem měla slzy v očích a musela jsem se přemáhat, aby se nespustily, a potom večer jsem je tam měla znovu, protože jsem byla nešťastná z toho, že už to mám za sebou, že už se to nezopakuje. Chtěla jsem ten pocit zažít znovu, hrát donekonečna, nikdy nepřestat… Zůstat prostě v tom úžasném stavu, kdy se pro mě tak nějak sjednotil vesmír.“
„Život je jako lavička na rozcestí. Člověk si může v klidu sednout a pozorovat kolemjdoucí… Sedět na lavičce s sebou nepřináší žádná rizika, ale málo zážitků. Když se však někdo rozhodne vstát a vyrazit na cestu, hrozí sice, že se ztratí, pokud nebude věřit svým nohám, ale také ho jistě čeká řada překvapení. (…) Tento orchestr považuju za jednu z nejkrásnějších cest, po které jsem měl tu čest jít. Zejména doprovodné komentáře pana dirigenta a filharmoniků mi několikrát pomohly citově si všechno užít do nejmenších detailů. To mi pomohlo jednak zorientovat se v notách, ale také v životě. Být součástí něčeho velkého, to je ta věc, která dá člověku nadhled a otevře mu srdce vstříc životu.“
„Co mi to dalo? Uvědomila jsem si, že i špičkoví hráči jsou také jenom lidi – jsou chápaví, empatičtí, i přes to, že jsou vzorem. Zahrála jsem něco, co jsem nikdy nevěřila, že zahraji. Pochopila jsem, že muzika není jenom o správných notách, ale také o procítění, technice, naklonění smyčce… o dání do toho kusu sebe. Také mě velice zaujala beseda s panem dirigentem a hlavně slova: ‚Pokud člověk nemá klid uvnitř sebe, tedy není sám se sebou srovnaný, těžko ho bude hledat v muzice.‘“
Partnerem projektu Společného orchestru žáků ZUŠ a hráčů ČF je společnost Progresus.
![]()
Účinkující
Petr Altrichter dirigent
Petr Altrichter je jedním z nejvýznačnějších českých dirigentů, který si udělal působivé jméno svou dynamickou a hlubokou interpretací symfonické hudby. Pochází z hudební rodiny a hře na hudební nástroje se věnoval od raného dětství. Absolvoval konzervatoř v Ostravě, obory lesní roh a dirigování. Ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v oborech dirigování orchestru pod vedením Otakara Trhlíka a Františka Jílka a dirigování sboru s pedagogy Josefem Veselkou a Lubomírem Mátlem. Po dobu studia na JAMU spolupracoval jako sbormistr a dirigent s Brněnským akademickým sborem a podílel se na zisku mnoha ocenění na zahraničních sborových soutěžích a festivalech (Middlesbrough, Debrecín aj.).
Mezinárodní pozornost na sebe Altrichter upoutal v roce 1976, kdy získal titul laureáta a speciální cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto ocenění se stal asistentem dirigenta Václava Neumanna v České filharmonii a nastartoval tak svou uměleckou kariéru. Pozvání k zahraničním orchestrům pak na sebe nenechala čekat. Po působení ve Filharmonii Brno se v roce 1988 stal dirigentem a v roce 1990 pak šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. S tímto orchestrem absolvoval četná zahraniční turné do Japonska, USA, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Zároveň také dlouhodobě spolupracoval s Komorní filharmonií Pardubice, se kterou v rámci zahraničních vystoupení uvedl do koncertního života mnohé mladé nadějné sólisty (Isabelle van Keulen, Radek Baborák ad.).
V letech 1993–2004 byl hudebním ředitelem Jihoněmecké filharmonie Kostnice; s tímto orchestrem pravidelně koncertoval v Tonhalle Curych a v KKL Lucern a podnikl turné do Švýcarska a Itálie. Svůj debut ve Velké Británii absolvoval Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK na festivalu v Edinburghu v roce 1993, londýnský debut pak s Anglickým komorním orchestrem krátce nato. V roce 1997 byl jmenován hlavním dirigentem Liverpoolské královské filharmonie poté, co v orchestru v předešlé sezóně s velkým úspěchem hostoval. S tímto orchestrem také vystoupil v roce 2000 na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a natočil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní label tělesa – RLPO Live.
V roce 2001 byl Altrichter pozván do čela Filharmonie Brno, kde setrval dalších sedm let a vrátil se tak k orchestru, se kterým byl spjat od studií a se kterým jako pravidelný host spolupracuje doposud. Je také pravidelným hostem České filharmonie, se kterou má stálý umělecký kontakt od svých asistentských začátků, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a Slovenské filharmonie, se kterou natočil vřele přijatá a ceněná CD se skladbami Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.
V roce 2015 podnikl s Českou filharmonií koncertní turné do Německa, na přelomu 2015 a 2016 pak turné do Číny. Na počátku sezony 2017–2018 řídil Českou filharmonii na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval velmi úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan. Na jaře 2017 uskutečnil japonské turné se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, v roce 2018 pak turné do Velké Británie s Českým národním symfonickým orchestrem, v květnu 2019 turné do Číny s Českou filharmonií.
Jako host řídil význačné světové orchestry – japonský NHK Symphony Orchestra, Berlin Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, BBC Scottish Symphony a London Philharmonic Orchestra. Dále hostoval v Bruckner Orchester Linz, Varšavské filharmonii, Krakovské filharmonii, SWF orchestru v Baden-Badenu, Lotyšském národním orchestru v Rize, Orquesta Filarmonica de Gran Canaria, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Netherlands Philharmonic, Stavanger Symphony, Norrkopings Symphonieorchester, Royal Danish Orchestra Copenhagen, Odense Symphony Orchestra a dalších.
Je častým hostem festivalu Pražské jaro, Janáčkův máj Ostrava, festivalu Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti. Hostoval na velkých festivalech v Salcburku, Edinburghu, Avignonu, Aténách, Cheltenhamu, Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Lucernu, Seville, Palermu a dalších.
Těžištěm repertoáru Petra Altrichtera je česká hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů, ruská hudba – především Dimitrij Šostakovič, dále hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera. Významní světoví sólisté a interpreti (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann ad.) oceňují jeho pohotovost v orchestrálních doprovodech a vyhledávají spolupráci s ním.
Skladby
Carl Maria von Weber
Oberon, předehra k opeře
Antonín Dvořák
Čert a Káča, předehra ke 3. dějství opery
Petr Iljič Čajkovskij
Labutí jezero, výběr z baletu
Mezi nejznámější díla, jež nalezneme ve tvůrčím odkazu Pjotra Iljiče Čajkovského (1840–1893), nepochybně patři jeho Šestá symfonie „Patetická“, Klavírní koncert b moll, Houslový koncert D dur, slavnostní předehra 1812 a opera Evžen Oněgin. Proslulým se však stal především svými balety Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček, které by se daly považovat za „hity klasické hudby“.
První obsáhlý balet Čajkovského – Labutí jezero – vznikl v roce 1876 na objednávku moskevského Velkého divadla. Je to dílo o čtyřech dějstvích, jehož příběh pojednává o princezně Odettě, kterou zlý čaroděj Rudovous proměnil v labuť. Během lovu se do ní zamiluje princ Siegfried a přislíbí jí svou lásku. Zápletka vrcholí na oslavě princových osmnáctých narozenin příchodem čaroděje se svou dcerou Odílií, které Rudovous přičaroval podobu Odetty. Oslavenec ji nepozná a v přesvědčení, že je to jeho princezna, si ji vezme za ženu. Existuje však více verzí závěru. Tragická varianta předpokládá smrt Odetty zarmoucené z nenaplněné lásky, nebo nešťastný konec obou milenců. Jiné dějové varianty končí „happyendem“, ve kterém princ zachrání Odettu a všechno dobře dopadne.
Původní libreto vzniklo ze spolupráce tehdejšího ředitele moskevských divadel Vladimira Petroviče Begičeva s tanečníkem Velkého divadla Vasilijem Fjodorovičem Gelcerem. Jako předloha pro libreto autorům zřejmě posloužila německá národní pohádka Labutí proud, ze které převzali postavy příběhu; v líčení děje se pak inspirovali ruskou pohádkou Bílý kačer. Čajkovskij zhudebnil obdržené libreto během jednoho roku, dílo instrumentoval pro velký orchestr typický pro konec 19. století a v hudební složce využil i leitmotivy ze svých dřívějších skladeb – z kratičkého baletu Jezero labutí let a opery Vévoda. Choreografii pro první nastudování baletu vytvořil tehdejší baletní mistr Velkého divadla Václav Reisinger, původem Čech.
Premiéra Labutího jezera se konala v březnu roku 1877 v Moskvě a dle dobových recenzi nebyla příliš zdařilá, přesto se však představení udrželo na repertoáru do roku 1883. Dva roky po smrti Pjotra Čajkovského byla uvedena nová inscenace Labutího jezera v petrohradském Marijinském divadle, přičemž libreto bylo upraveno bratrem skladatele Modestem Čajkovským a krácení hudby provedl dirigent Riccardo Drigo. Většina dnešních představení vychází právě z této upravené verze baletu. Po úmrtí skladatele vznikly také dvě varianty orchestrální suity obsahující některá z baletních čísel Labutího jezera; na dnešním koncertě zazní šestivětá suita z roku 1900.