Ondřej Roskovec

„Naše profese je řehole. Neexistují víkendy a v uších zní člověku hudba pořád. Ale je to krásný prostředek komunikace – nejen s publikem, ale i s kolegy na pódiu.“

Sólofagotista České filharmonie Ondřej Roskovec začínal své hudební vzdělání zobcovou flétnou, načež však začal hrát nikoliv na fagot, ale na klarinet. „Když jsem se pak hlásil do přípravného ročníku na konzervatoř, zkoušky na klarinet jsem sice udělal, ale byli nade mnou lepší. Proto mi nabídli fagot. Tak jsem zkoušel rok hrát na fagot, načež jsem šel na regulérní přijímačky, a to už mě vzali,“ odhaluje nepřímou cestu ke svému nástroji fagotista, který Pražskou konzervatoř vystudoval u profesora Jiřího Formáčka; HAMU v Praze poté u profesorů Jiřího Seidla a Františka Hermana. Již během studií získal ocenění na různých soutěžích (např. Brno 1987 – 1. cena, Kraslice 1988 – 1. cena), včetně titulu laureáta Mezinárodní soutěže Pražské jaro a Ceny Nadace Pro Harmonia Mundi (1996).

Členem orchestru České filharmonie je od roku 1993, touha stát se členem tohoto orchestru se však zrodila daleko dříve. „Začalo to už na konzervatoři, když jsem chodil kolem Rudolfina, vzhlížel k filharmonikům, kteří při pauze postávali u vchodu, a říkal si, jak by to bylo hezké taky jednou do tohoto vchodu chodit.“ I doma o tomto orchestru často slýchal, protože jeho rodiče měli abonentky, které dokonce zdědili ještě po svých rodičích. „Dědeček s tatínkem byli také velcí sběratelé vinylových desek různých žánrů, které jsem si od malička pouštěl. Hodně nahrávek klasické hudby měli právě od České filharmonie, ale když se stalo, že měli jedno dílo nahrané od různých orchestrů, Česká filharmonie se mi vždycky líbila nejvíc. Možná kvůli zvuku dřevěných nástrojů. A aby toho nebylo málo, tak všichni mí učitelé – jak na konzervatoři, tak na Akademii – byli sólofagotisty České filharmonie a právě po nich jsem tu přebíral štafetu.“

Kromě působení v České filharmonii se dlouhodobě zabývá komorní hudbou. Nejprve byl členem Českého noneta, v roce 1995 pak spoluzaložil komorní soubor Afflatus Quintet, s nímž získal 1. cenu v prestižní mezinárodní soutěži ARD v Mnichově (1997). Se souborem vystoupil na mnoha významných pódiích tuzemska, Evropy i Japonska a nahrál osm CD, a to především pro japonskou společnost Octavia Records, u které natáčí i sólově. V roce 2006 mu zde vyšlo CD „Combination“ a v roce 2013 CD Suity J. S. Bacha BWV 1007–9.

Od roku 2002 se věnuje také pedagogické činnosti. Hru na fagot vyučuje na Pražské konzervatoři a příležitostně je zván do zahraničí (např. Royal Academy of Music v Londýně nebo Hochschule für Musik, Theater und Medien v Hannoveru). Je jedním ze zakladatelů Letní fagotové akademie v Ratajích nad Sázavou, Českého spolku dvouplátkových nástrojů (2016) a souboru ČaroTaJ (2020), který zabývá „neotřelým zpodobňováním folklórních písní z Moravy“.

Kromě klasické hudby inklinuje i k jazzu („Hodně poslouchám jazzové kytaristy a sám se pokouším hrát na kytaru.“) a big beatu. Rád pracuje se dřevem a vaří – zkrátka činnosti, u kterých si odpočine hlava a je (na rozdíl od cvičení na nástroj) brzy vidět výsledek.

Fagoty

Ondřej Roskovec

vedoucí skupiny, 1. hráč

Jaroslav Kubita

1. hráč

Tomáš Františ

Ondřej Šindelář

Martin Petrák