Jan Vobořil

Nástroj
lesní roh

Členem České filharmonie
od srpna 2004

Účinkuje v souborech
Pražské dechové kvinteto
České hornové kvarteto

„Pozice prvního hráče obnáší být neustále připraven na výkon na co nejvyšší úrovni. To vyžaduje se stále jak fyzicky, tak mentálně připravovat a být stále v pozoru.“

Sólohornista České filharmonie Jan Vobořil započal své hudební vzdělání v LŠU v Třešti na Vysočině. „Když mi bylo devět let, moje maminka přišla s návrhem, jestli bych nechtěl začít hrát na lesní roh. Její dědeček prý amatérsky hrál na lesní roh a trubku s vesnickou dechovkou u Zruče nad Sázavou,“ vzpomíná hornista, který začal záhy dojíždět na konzultace na brněnskou konzervatoř k prof. Františku Psotovi, jehož žákem byl posléze až do absolutoria. Ve čtvrtém ročníku vyhrál konkurz do tehdejší Státní filharmonie Brno, kde na pozici sólohornisty působil při studiu čtyři roky. Mezitím se stal posluchačem Akademie múzických umění, žákem svého velkého hudebního vzoru, prof. Zdeňka Tylšara. Už v průběhu studia na konzervatoři Vobořil intenzivně sledoval hudební dění, především v souvislosti s lesním rohem. „Znal jsem z televize jmenovitě všechny členy hornové skupiny České filharmonie. Od té doby, co jsem se začal již vážně zabývat lesním rohem, pro mě byl prakticky největší sen stát se jednou členem tohoto orchestru,“ přiznává.

Během studia stihl absolvovat také mnohé mezinárodní kurzy (Bayreuth, Blonay, Hinterschmiding ad.) a stát se laureátem několika interpretačních soutěží, z nichž nejvýznamnější bylo čestné uznání na soutěži Pražského jara (1992) a o rok později v Ženevě. V roce 1991 byl též členem Mládežnického orchestru Gustava Mahlera pod taktovkou Claudia Abbada, od roku 1994 nově založené Pražské komorní filharmonie (dnes Prague Philharmonia) a zároveň začal chodit na výpomoci do České filharmonie. Na své zdejší trvalé místo si však ještě několik let počkal. „Velký vliv na toto dočasné odloučení měl pan Jiří Bělohlávek, který mě přesvědčoval a chtěl, abych hrál výhradně s ním v Pražské komorní filharmonii. Díky této etapě jsem se díky panu Bělohlávkovi profesně nesmírně posunul a tyto zkušenosti jsem později právě mohl uplatnit i v České filharmonii. Bylo to pak pro mne pocitově až magické, když jsem sem poté v roce 2004 nastoupil na místo sólohornisty po svém velkém vzoru Zdeňku Tylšarovi a dokonce po něm i zdědil skříňky v hornové ladírně,“ vzpomíná na své filharmonické začátky vedoucí skupiny lesních rohů.

Své působení však neomezuje pouze na Českou filharmonii; od roku 2005 je sólohornistou orchestru Solistes Européens Luxemburg, v minulosti byl prvním hornistou Pražského komorního orchestru. Sólově vystupoval doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Francie, Japonsko, Korea, Čína, USA), a to nejen s domovskou Českou filharmonií či Prague Philharmonia, ale také například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Slovenskou filharmonií, Bavorským mládežnickým orchestrem, Orchestrem d‘Harmonia Nice či Suwon Philharmonic Orchestra pod taktovkou J. Bělohlávka, Sira J. E. Gardinera, P. Altrichtera, J. Hrůši a mnohých dalších. Natáčel pro Český rozhlas a televizi, Supraphon, německou televizi ARD, japonskou Octavia Records, anglickou Classicprint aj. Nahrávací činnost je také součástí jeho působení v několika komorních souborech, např. v Pražském dechovém kvintetu a Českém hornovém kvartetu (přes 20 provedení Konzertstücku pro čtyři lesní rohy R. Schumanna) či při sólové spolupráci s Radkem Baborákem (mj. Pražské jaro, japonské turné 2008).

Od roku 2011 je pravidelně zván jako sólohornista do mnoha zahraničních orchestrů, jako jsou Seoul Philharmonic Orchestra, NDR Elbphilharmonie Hamburg, Saito Kinen Orchestra, Gyeonggi Philharmonic Orchestra či Bamberger Symphoniker a obdržel pozvání i do dalších orchestrů jako Cleveland Orchestra, Gewandhaus Orchestra Leipzig, Porto Symphony Orchestra, Suwon Philharmonic Orchestra, Gran Canaria Philharmonic aj. Nejen v České filharmonii se tedy setkal s mnoha světovými dirigenty (R. Muti, S. Rattle, S. Ozawa, Ch. Eschenbach aj.), z nichž si nejvíce cení těch, kteří mají „jasnou představu o skladbě, kde je technická preciznost provedení dobře vyvážená s emocionální složkou hudby samotné“. V letech 2014–2019 byl pravidelným hostem na Mezinárodním komorním festivalu v Kuhmo ve Finsku, kde též vyučoval na souběžně probíhajících kurzech.

Od roku 2018 začal pedagogicky působit v hornové třídě na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde vede mj. i svého syna. Pravidelně vyučuje na mezinárodních hornových kurzech v Broumově; je zván na mistrovské kurzy do Francie, Číny, Japonska, Koreje a Anglie a do porot národních i mezinárodních soutěží.

Do Rudolfina dojíždí z venkova v Posázaví, kde v současné době žije a kde si naplňuje touhu po budování a vylepšování domu a zahrady, zároveň díky cestám autem uspokojuje svou lásku k motorismu. O sobě říká: „Možná jsem někdy až přehnaný puntičkář a chci mít kolem sebe vše dokonalé, což mi někdy až způsobuje zbytečný stres, když tomu tak není. Musím se učit brát věci, tak jak jsou a neztrpčovat si život maličkostmi.“