Pražská konzervatoř se nemůže chlubit Antonínem Dvořákem jako svým studentem, jelikož Dvořák v Praze absolvoval Varhanickou školu, získala jej však do svého pedagogického sboru. V době příchodu na konzervatoř byl bezmála padesátiletý skladatel již na vrcholu své kariéry, vzápětí navíc dostal další nabídku, kterou po delším zvažování přijal – místo ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku. Své pražské angažmá proto Dvořák v letech 1892–1895 přerušil, poté zde ve výuce opět pokračoval a od roku 1901 až do konce svého života zastával současně i místo ředitele této školy. Před odjezdem do Ameriky Dvořák uspořádal unikátní, skoro půlroční koncertní turné na rozloučenou. Na celkem čtyřiceti koncertech v českých a moravských městech zněla téměř výhradně Dvořákova komorní díla, ze všech nejčastěji klavírní tria v podání profesorů pražské konzervatoře, houslisty Ferdinanda Lachnera, violoncellisty Hanuše Wihana a skladatele u klavíru. Celkem se z Dvořákovy dílny dochovala čtyři klavírní tria. V pořadí druhé, Klavírní trio g moll, op. 26, napsal Dvořák v lednu 1876, jen necelý rok po prvním triu, od něhož se tolik odlišuje. Bytostná touha po vynalézání, experimentu a řešení obtížných úkolů Dvořáka neustále posouvala dál. Rozený melodik Dvořák, který nikdy neměl nouzi o zásobu melodií, v tomto triu po celou dobu záměrně zůstává tematicky úsporný. Žádná věta nemá víc než dvě témata, druhá věta je utvářena dokonce jen jedním tématem, a přesto je uvnitř dostatečně kontrastní. Klavírní trio g moll zaznělo v rámci turné na rozloučenou v několika městech v Čechách i na Moravě. Na koncertě v Rudolfinu (18. února 1892) bylo provedeno třemi profesory pražské konzervatoře jako úvodní skladba celého programu.