Stanislav Masaryk

Životopis

„Krásu umění, kterým jsme my hudebníci obklopeni, nelze přirovnat k ničemu jinému, co lze na světě zažít.“

Rodák z Gbel Stanislav Masaryk pochází z muzikantské rodiny. Na trubku hraje od devíti let. Už o dva roky později začaly přicházet první úspěchy ze soutěží a s nimi také myšlenky na kariéru profesionálního hudebníka. Ve třinácti začal navštěvovat třídu Michala Janoša na Konzervatoři v Bratislavě coby mimořádný žák a rok poté nastoupil do prvního ročníku. Později pokračoval ve studiu na Vysoké škole múzických umění pod vedením Rastislava Suchana.

Ocenění nasbíral celou řadu. Na Soutěži studentů slovenských konzervatoří ve hře na trubku se umístil na druhém (Banská Bystrica, 2009) i prvním (Košice, 2012) místě; roce 2015 získal Yamaha Scholarship Award. Následoval titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži Žestě Brno (2017), kde vyhrál v konkurenci více než šedesáti trumpetistů ze zemí Visegrádské čtyřky. V roce 2022 mu Hudební centrum udělilo Cenu Ľudovíta Rajtera.

V letech 2009–2020 hrál v hot-jazzovém orchestru Bratislava Hot Serenaders s kapelníkem a trumpetistou Jurajem Bartošem, v letech 2012–2015 v Symfonickém orchestru Slovenského rozhlasu. Mezi lety 2012 a 2019 působil s malými přestávkami jako první trumpetista v orchestru opery Slovenského národního divadla, v letech 2017 a 2018 stejnou funkci vykonával také v orchestru Národního divadla Praha. V této době navázal externí spolupráci s Českou filharmonií.

Řádným členem se stal v září 2020. Za své největší koncertní zážitky zde považuje provedení Slovanských tanců se sirem Antoniem Pappanem a Mahlerových symfonií se Semjonem Byčkovem. „V paměti mám ale také koncert v Litomyšli s Tomášem Netopilem, kde mi v průběhu Dvořákova houslového koncertu spadla na hlavu skleněná tabule z reflektoru nad pódiem,“ přidává méně pozitivní vzpomínku. S Českou filharmonií vystupoval také jako sólista, a to pod taktovkou Tomáše Netopila a Semjona Byčkova. Díky spolupráci orchestru s Royal Academy of Music vedl v roce 2022 třídenní interpretační kurz v Londýně.

Sólově dále pravidelně vystupuje se Slovenskou filharmonií, Českým národním symfonickým orchestrem, Arménskou národní filharmonií, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, Slovenským komorním orchestrem Bohdana Warchala, Státní filharmonií Košice, Cappellou Istropolitanou, Státním komorním orchestrem Žilina, s komorním a symfonickým orchestrem VŠMU a se Slovenským mládežnickým orchestrem. Jako orchestrální hráč příležitostně spolupracuje s orchestrem Slovenské filharmonie nebo s hot-jazzovým orchestrem Fats Jazz Band. V roce 2023 mu vyšlo debutové CD „Postcards“.

Přestože přiznává, že pro muzikanty prakticky neexistuje dovolená, protože „po několikatýdenní ztrátě kontaktu s nástrojem by bylo příliš zdlouhavé se dostat zpátky do přijatelné kondice“, relaxuje alespoň díky svým koníčkům. Mezi ty patří vaření, kolektivní sporty, politicko-společenské záležitosti a Formule 1.