Pavel Haas se narodil v den letního slunovratu 21. června 1899. Jeho rodiče Zikmund a Olga Haasovi uzavřeli sňatek rok předtím – 27. března 1898 – v brněnské synagoze.

Olga, rozená Epsteinová, pocházela z Ruska, jejím otcem byl úředník paroplavební společnosti v Oděse. Zikmund pracoval v místní pobočce textilní továrny Taussik & Sohn a od roku 1907 měl svůj vlastní obchod s názvem „Obuv českého průmyslu U Zajíce“ (Haas odkazuje k německému Der Hase – Zajíc).

Malému Pavlovi nebyly ještě ani dva roky, když se 19. února 1901 narodil Hugo, který se později stal slavným hercem.

Bratři měli krásné dětství, Olga se jim plně věnovala a pravděpodobně po ní získali cit pro hudbu. Především Pavel se zajímal o vše kolem ní a brzy se projevil jeho výrazný talent.

Ve třinácti letech složil skladbičku Konzertstück, která je jeho nejstarším dochovaným dílem. Skládal však už dříve vlastní hudbu k německým básničkám a jiným textům. Jeho první tvorba byla německá, protože původně docházel do německé obecné školy.

V roce 1914 se vrátil ke studiu na gymnáziu, ale už ne do Antonínské ulice, kde vznikl lazaret. Navštěvoval České reálné gymnázium v Křenové ulici. Díky tomu, že se zde vyučovalo pouze odpoledne, mohl dál docházet do Hudební školy Besedy brněnské na hodiny harmonie a klavíru.

Pavel se chtěl věnovat studiu hudby ještě víc, ale v tu dobu v Brně žádná konzervatoř nebyla. Po jednom školním roce gymnázium opustil a přidal si další hodiny v Hudební škole. Ve volném čase pomáhal tatínkovi v obchodě a také cvičil na klavír.

V tomto období zkomponoval mnoho skladeb. Patří mezi ně Tři fugy pro smyčcové kvarteto, Žalm pro tenor a varhany, Sonáta B dur pro klavír, Sonáta G dur pro housle a klavír, zlomky dvou symfonií a fragment kantáty Na křižovatce a Sonáta f moll pro klavír.

V březnu 1917 musel na krátký čas studium hudby přerušit, protože nastoupil do vojenské služby. Ve školním roce 1917/18 už ale pokračoval v lekcích harmonie u Viléma Petrželky.

V roce 1919 se Pavlovi splnil sen. Pětadvacátého září byla založena Státní hudební a dramatická konzervatoř v Brně. Vznikla spojením Hudební školy Besedy brněnské a Varhanické školy Leoše Janáčka. Ředitelem konzervatoře se stal právě Leoš Janáček, který se zasloužil o její založení a po němž se jmenuje dodnes.

Pavel nastoupil rovnou do třetího ročníku hudebního oddělení, kde studoval obor kompozice. Učili ho Jan Kunc (skladba) a Vilém Petrželka (kontrapunkt). Ke spolužákům patřil například Václav Dusík, Antonín Kincl nebo Břetislav Bakala. Krátce také bratr Hugo, ten však po nějakém čase z konzervatoře odešel, aby se věnoval herectví.

Pavel po výuce ve škole pracoval u svého otce, vyučoval hru na klavír a ve volném čase komponoval.

V tomto období vznikly pod vedením Jana Kunce Malá preludia pro klavír, Tři písně na slova Josefa Svatopluka Machara a Smyčcový kvartet č. 1 cis moll.

Leoš Janáček si brzy všiml, že je Pavel Haas velmi nadaným žákem, a 25. září 1920 ho přijal do své mistrovské školy, kde měl Pavel kromě společné výuky také individuální hodiny skladby. Janáčkova hudba ho uchvátila a v celé své další tvorbě se jí inspiroval.

V roce 1921 Haas zkomponoval pod Janáčkovým vedením Čínské písně a symfonický poem Zesmutnělé scherzo, které zobrazuje jeho lásku k Marii Jarůškové.

Haas ukončil studium na konzervatoři 28. června 1922, kdy absolvoval svým dílem Smyčcový kvartet č. 1.

Nepodařilo se mu najít učitelské místo, a tak dál pracoval u otce v obchodě s obuví a vyučoval hru na klavír. Ve volném čase, kterého mu příliš nezbývalo, se věnoval komponování.

V roce 1925 složil smyčcový kvartet Z opičích hor, který odborná kritika nejdříve přijala s výhradami. Vytýkala mu orientaci na francouzskou modernu. Později, po uvedení v Praze v letech 1927 a 1931, už získal převážně kladné hodnocení.

V roce 1926 vytvořil mnoho scénické hudby, například pro Veselou smrt Nikolaje Nikolajeviče Jevrejnova v Zemském divadle v Brně, pro Primus tropicus Zdeňka Němečka v Městském divadle na Vinohradech a pro Pulcinellovo vítězství Blahoslava Zavadila.

V letech 1927–1928 měl na starosti funkci jednatele Klubu moravských skladatelů. Také působil v Národních novinách a Národních listech jako hudební referent.

V roce 1928 vytvořil scénickou hudbu ke hře Samsona Raphaelsona Černý trubadúr (Jazzový zpěvák) pro brněnské Zemské divadlo.

V roce 1931 bratry Haasovy poprvé spojila pracovní příležitost. Spolupracovali na Předehře pro rozhlas pro Brněnský rozhlasový orchestr, pro kterou Pavel vytvořil hudbu a Hugo text. Její vysílání se uskutečnilo 2. června 1931.

Na přelomu roku onemocněla Olga Haasová rakovinou. Pro Pavla, který s ní měl velmi blízký vztah, to byla velká rána. Doprovodil ji na ozařování do Vídně, ale její stav se nezlepšoval.

Na žádost Huga za ní domů docházela lékařka Soňa Jakobsonová. Často se tu potkávala s Pavlem a jejich vzájemné sympatie a náklonnost postupně přerostly v silný cit.

Pavel a Hugo se pracovně sešli také u filmu. Prvním byl Život je pes, ke kterému Martin Frič a Hugo Haas napsali scénář a Pavel Haas složil hudbu. Při její tvorbě se inspiroval jazzem a z písní se velmi rychle staly hity.

Později spolupracovali ještě na filmech Mazlíček (1934) a Kvočna (1937). Popularita hudby ani jednoho z nich však úspěch té z filmu Život je pes nepřekonala.

Radost z úspěchu, který přinesl film Život je pes, zastínil odchod vážně nemocné maminky. Olga Haasová zemřela 25. prosince 1933, což Pavla velmi zasáhlo.

Po smrti matky se Pavel se Soňou ještě více sblížili. Soňa se 27. června 1935 po vzájemné dohodě rozvedla s manželem a svatbě už nic nestálo v cestě. Obřad se konal 17. října 1935 na Nové radnici v Brně. Novomanželé bydleli v bytě na ulici Karla Wawry 67.

Pavel se na přání své ženy, která s příjmem lékařky dokázala zajistit celou rodinu, zabýval pouze komponováním a soukromou výukou.

Skládal vážnou hudbu a velký úspěch mu přinesla scénická hudba k činohrám. Mezi jeho žáky patřili Karel Horký, Richard Kozderka a Lubomír Peduzzi.

Podzim roku 1937 přinesl manželům Haasovým šťastnou událost. 1. listopadu se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Olga po Haasově mamince.

V Divadle Na Hradbách (dnešním Mahenově divadle) se konala premiéra opery Šarlatán, která měla obrovský úspěch. V dubnu 1938 za ni Haas získal cenu Smetanovy nadace. Po podpisu mnichovské dohody 30. září 1938 se však už hrát nemohla.

Pavel Haas si velmi dobře uvědomoval vážnost situace a pokoušel se najít azyl v zahraničí. V lednu 1939 napsal žádost íránské vládě, která hledala učitele skladby pro nově vzniklou konzervatoř v Teheránu.

Pátého dubna se obrátil na Koordinační výbor pro uprchlíky v Londýně. Třetí psaní adresoval Franku Rybovi do USA, s nímž ho před lety seznámil společný přítel Břetislav Bakala. Všechny pokusy získat vízum do Anglie, USA nebo Sovětského svazu byly marné a vycestovat se nepodařilo.

Jeho bratr Hugo s manželkou Marií Bibikoff měli větší štěstí. Poté, co Huga v baru napadl německý důstojník, emigrovali 1. dubna 1939 do Francie a odtud do USA. Ještě předtím ho propustili z Národního divadla, kde působil od roku 1930 do roku 1939 jako člen Činohry.

Naděje na emigraci vyhasla. Manželství Haasových prohlásili za smíšené. Soňa byla pravoslavného vyznání s židovskými kořeny, ale ruské matriky se nedochovaly a její původ tedy nešlo doložit. V září byli Haasovi donuceni odevzdat rádio a Soňa nemohla vykonávat lékařskou praxi, což je připravilo o hlavní zdroj příjmů rodiny.

Pavel Haas postupně přicházel o žáky, a tak začal učit zpěv na židovském gymnáziu. To však bylo krátce nato zrušeno.

Haasovi se v této složité situaci z existenčních důvodů 13. dubna 1940 rozvedli. Věděli, že pak bude moct Soňa znovu vykonávat lékařskou praxi a zajistit tolik potřebné peníze. Přece jen měli na starost dvě děti.

Byl to však rozvod pouze formální, zůstali spolu i nadále bydlet, přestože se Pavel ještě ten samý den z bydliště úředně odhlásil.

Na jaře 1941 se musel Pavel Haas odstěhovat ke svému otci do Smetanovy ulice, ale tam zůstal jen krátce. Pětadvacátého dubna je odsunuli do Sadové ulice č. 8, kde v jednom bytě bydlelo pohromadě několik židovských rodin.

Od 19. září musel nosit žlutou hvězdu. O kontakt s manželkou však úplně nepřišel. Scházel se s ní v bytě vzdálené příbuzné Pavly Rohlenové, kde potají učil své žáky. Aby mohl aspoň z okna na dálku vidět svou dcerku, Soňa se s ní občas procházela Sadovou ulicí.

Druhého prosince 1941 zatklo Pavla Haase gestapo a transportovali ho do terezínského ghetta, kam se dostal jako jeden z prvních obyvatel. Nejdříve musel vykonávat těžké fyzické práce, což ho velmi vyčerpávalo. Později měl na starost administrativu a začal se znovu věnovat tvorbě. Jeho zdravotní stav se však zhoršoval.

Koncem března 1942 se Pavel Haas setkal v Terezíně se svým otcem, kterého sem také deportovali.

Haas zde komponoval pro internované umělce a amatérské soubory. Nejznámější skladbou je Studie pro smyčce, jejíž část se objevila také v propagandistickém filmu Vůdce daroval Židům město. Jeho cílem bylo vytvořit iluzi, že se noví obyvatelé mají v Terezíně dobře a žijí zde pohodlným a kulturním životem.  

Zikmund Haas zemřel 13. května 1944 v Terezíně. Pavla Haase 16. října stejného roku odvezli v transportu do Osvětimi, kde už následujícího dne – 17. října 1944 – otce následoval.