Doktor, který svými organizačními schopnostmi vyléčil skomírající Českou filharmonii v dobách finančních nejistot. I když ho mnozí označovali za příliš „německého“, není pochyb, že díky jeho vytrvalosti orchestr překlenul nelehké období první světové války a posunul se na vyšší úroveň.
Vilém Zemánek se narodil 9. května 1875 v Praze do židovské rodiny. Jeho otec, bývalý rabín, kladl důraz na vzdělání, čímž svému synovi poskytl pevné základy pro budoucí kariéru. U Zemánků doma se mluvilo německy, což do velké míry ovlivnilo i jeho hudební cítění, ve kterém je vliv německé kultury jasně patrný.
Studia mladý Zemánek zahájil na pražském německém gymnáziu, kde prokázal nejen svůj vysoký intelekt, ale i muzikální nadání. Hudbu však prozatím postavil ve svém životě na druhou kolej a po maturitě si za obor vysokoškolského studia zvolil lékařství. To úspěšně vystudoval na Lékařské fakultě Německé univerzity v Praze.
Aby hudbu přece jen ve svém životě udržoval, věnoval se současně se studiem medicíny i hře na klavír pod vedením Friedricha Rehbocka, žáka Franze Liszta.
Po dokončení medicíny v roce 1898 stál Zemánek před zásadním rozhodnutím. Pokud by se pustil do velmi náročné lékařské praxe, musela by pro něj hudba zůstat jen příležitostným koníčkem. Zároveň práce lékaře byla rozhodně jistější, výnosnější a praktičtější než kariéra profesionálního hudebníka. Zemánkova vášeň pro hudbu však zvítězila. I přes všechny výhody bílého pláště a navzdory úsilí, které věnoval studiu medicíny, se nakonec rozhodl lékařství opustit a dál se vydal cestou umění.
Roku 1898 odešel Zemánek do Vídně, centra evropského hudebního života.
Dostalo se mu zde špičkového vzdělání: navštěvoval kurzy dirigování u Josepha Schalka a Ferdinanda Löweho, hudební teorii a vědu pak studoval u Guida Adlera, jedné z důležitých postav vídeňské muzikologie.
Protože měl Zemánek od dětství blízko k německé kultuře, mohl svou dirigentskou dráhu zahájit v německých městských divadlech. V letech 1900–1901 například působil v Elberfeldu (dnes součást Wuppertalu), kde získal první zkušenosti jako kapelník.
Následující sezonu (1901/1902) strávil v Rize, kde rovněž řídil místní městské divadlo.
Dne 20. listopadu 1902 debutoval jako hostující dirigent s Českou filharmonií v Praze. Tento koncert byl přijat s nadšením a otevřel mu cestu k pozici šéfdirigenta orchestru.
Když se Vilém Zemánek ujímal vedení České filharmonie, orchestr se nacházel v nelehké situaci. Problémy přinášelo nejen vnitřní fungování tělesa, ale také finanční situace. Přestože filharmonie v tomto období koncertovala téměř neustále (jen mezi říjnem a prosincem 1901 odehrála čtyřicet devět koncertů), peníze stále nestačily a orchestru hrozil zánik. Zemánek se chopil příležitosti a s využitím svých výjimečných organizačních schopností v tělesu nastolil jasný řád a intenzivní prací získal pro orchestr širší obecenstvo.
Těžké časy orchestru
OtočitČeská filharmonie čelila vážné hrozbě zániku, kterou způsobila kombinace finančních, organizačních a personálních problémů. Orchestr se od svého založení v roce 1896 potýkal s tím, že příjmy z koncertů často nestačily na pokrytí provozních nákladů a veřejná podpora byla omezená.
Napjaté vztahy s tehdejším šéfdirigentem Oskarem Nedbalem, který byl kritizován za svůj přístup k vedení i upřednostňování vlastních skladatelských projektů, přispěly k destabilizaci souboru. Svou roli hrála i nedostatečně propracovaná organizační struktura, která značně komplikovala rozvoj orchestru.
Pod vedením Viléma Zemánka absolvoval orchestr několik úspěšných zahraničních turné, která tělesu zajistila stabilnější finanční základnu. Mezi nejvýznamnější vystoupení z tohoto období patří koncerty v Pavlovsku u Petrohradu v roce 1904 a zájezdy do Varšavy v letech 1905 a 1909.
První světová válka přinesla do České filharmonie další vlnu těžkostí. Už ani kombinace dlouhých zahraničních zájezdů, zahradních koncertů na Žofíně a výjezdů do lázeňských měst orchestru nestačila na zajištění dostatečných prostředků pro fungování.
Přestože se 5. května 1914 podařilo Českému filharmonickému družstvu získat subvenci, hned v červenci téhož roku ukončilo svou činnost, takže orchestr byl opět v prekérní situaci. Vilém Zemánek se nepříznivých okolností nezalekl a zasadil se o zavedení pravidelných nedělních koncertů. Těleso se tak díky němu udrželo v provozu i v dobách válečného konfliktu.
„… bez vášněprosté, buldočí vytrvalosti dr. Zemánka nebylo by České filharmonie. On dokazoval za každých podmínek její potřebu a nutnost a skutečně ji prosadil.“
šéfdirigent ČF
České filharmonické družstvo
OtočitČeské filharmonické družstvo vzniklo roku 1903. Za cíl mělo „zříditi a udržovati samostatný symfonický orchestr a pořádati vlastní koncertní podniky nebo jiným podnikům jej propůjčovati“. Družstvo bylo otevřeno komukoli, kdo složil v hotovosti vstupní podíl, čímž fungování filharmonie podpořil. Útvar se staral i o věcné majetky filharmonie, například o hudební nástroje či notové pulty.
Kromě rozpočtu a vnitřní organizace ovlivňoval Zemánek i repertoár, se kterým filharmonie vystupovala. Vzhledem k tomu, že vyrůstal v německy mluvícím prostředí, s oblibou prováděl díla německých a rakouských autorů. Na jednu stranu se mu díky tomu podařilo oslovit i zahraniční posluchače, zároveň ale Zemánkovo tíhnutí k nečeské hudbě mnohé popuzovalo.
Obzvlášť po konci první světové války se proti Zemánkovi zvedla kampaň, která ho obviňovala z „němectví“. Jeho odvolání z funkce šéfdirigenta se dožadoval i významný muzikolog Vladimír Helfert, který chtěl „odstranit Zemánka a přizvat Čelanského“, zakladatele a prvního dirigenta filharmonie.
Kromě výhrad vůči Zemánkově „nečešství“ se množily i stížnosti na jeho přísnost a nekompromisní přístup ve vedení orchestru. Množství hráčů se začalo přiklánět k názoru Vladimíra Helferta a také vyjadřovali přání, aby se před ně na dirigentský stupínek vrátil Ludvík Čelanský.
Tlak byl natolik silný, že i přes veškerou práci, kterou Zemánek pro orchestr odvedl, byla jeho činnost ve filharmonii ukončena. Dne 15. dubna 1918 odřídil svůj poslední koncert a hned další den byl z funkce šéfdirigenta odvolán. Podle přání mnohých byl 24. dubna 1918 nahrazen Ludvíkem Čelanským, který se tak po letech znovu postavil do čela tělesa, jež sám vytvořil.
Po odchodu z České filharmonie se Zemánek věnoval organizování koncertů, zejména pro německou hudební komunitu v Praze. Jeho kariéru však přerušily zdravotní problémy a všeobecná nejistota poválečného období.
Vilém Zemánek zemřel 8. června 1922 v Praze ve věku 47 let, přesná příčina jeho úmrtí není známa.
Pamětní deska, která připomíná Viléma Zemánka, je umístěna na domě čp. 388 na Rašínově nábřeží 48 v Novém Městě. Zemánek zde během své kariéry žil a pracoval.
Rudolfinum je sídlem České filharmonie, kterou Vilém Zemánek vedl jako šéfdirigent v letech 1903–1918.
Během jeho působení orchestr dosáhl významných úspěchů a mezinárodního uznání.
Vilém Zemánek zde působil v letech 1901–1902 jako dirigent v místním městském divadle.
Zemánek začal svou kariéru jako dirigent v německém městě Elberfeld (dnes součást Wuppertalu), kde působil v letech 1900–1901.
Pamětní deska, která připomíná Viléma Zemánka, je umístěna na domě čp. 388 na Rašínově nábřeží 48 v Novém Městě. Zemánek zde během své kariéry žil a pracoval.
Rudolfinum je sídlem České filharmonie, kterou Vilém Zemánek vedl jako šéfdirigent v letech 1903–1918.
Během jeho působení orchestr dosáhl významných úspěchů a mezinárodního uznání.
Vilém Zemánek zde působil v letech 1901–1902 jako dirigent v místním městském divadle.
Zemánek začal svou kariéru jako dirigent v německém městě Elberfeld (dnes součást Wuppertalu), kde působil v letech 1900–1901.
