Tajemství soch na střeše Rudolfina

Možná si ještě ze školy pamatujete román Jiřího Weila Na střeše je Mendelssohn. Napadlo vás někdy, co je na tom pravdy? A kdo všechno na nás ze střechy jako patron a ochránce Rudolfina vlastně shlíží?

Sochařská výzdoba na balustrádě Rudolfina

Na střeše Rudolfina najdeme třicet dva soch, šestnáct podobizen hudebních skladatelů se nachází nad koncertní částí budovy a šestnáct osobností z oblasti výtvarného umění a architektury na straně galerijní. Sochařské výzdobě byla až do nedávné doby věnovaná jen malá pozornost, panovaly dokonce dohady o tom, kdo je na které soše zobrazen. Tento oříšek jsme se rozhodli společně s historikem Jakubem Jarešem vyřešit a u té příležitosti vznikla také interaktivní mapa, kterou vám nyní přinášíme.

Plastiky se objevily již na prvních známých návrzích fasády Rudolfina, o finálním počtu soch a jejich rozvržení bylo však rozhodnuto až v letech 1880—1881. Sochy bylo třeba vyhotovit v krátkém čase, a proto bylo osloveno 22 sochařů z Prahy, Vídně a Mnichova, kteří zhotovili modely soch. Pouze někteří z nich se přímo podíleli na tvorbě finální sochy, což bylo dáno pravděpodobně tím, že sochy byly určeny pro pohled z dálky a sloužily tedy spíše jako dekorace než jako autonomní umělecké dílo. Sochy byly sekány kameníky z kamenných bloků, které dodal Petr Kraus z lomu v Mojicích u Hořic za 2 918 zlatých. Plastiky byly na střechu Rudolfina dodávány postupně až do roku 1884, kdy byla stavba dokončena. Viditelnost soch byla však původně větší, a to díky menší zastavěnosti okolí Rudolfina.

Sochy hudebních skladatelů najdeme chronologicky seřazené. Ze strany od Pražského hradu začíná řada renesančním skladatelem duchovních a světských madrigalů Giovannim Pierluigim da Palestrina a proti směru hodinových ručiček pokračuje přes Palachovo náměstí až na ulici 17. listopadu, kde je řada završena čtyřmi romantickými skladateli. Navazující galerijní část se naopak skládá pouze z antických řeckých a renesančních italských umělců, a to jak architektů, tak malířů či sochařů, mnozí z renesančních umělců se také zabývali více uměleckými žánry včetně poezie (známé jsou například sonety Michelangela Buonarrotiho). Rudolfinské portréty umělců až do období romantismu jsou až na výjimky idealizované, onou výjimkou je například realistický portrét Ludwiga van Beethovena od sochaře Eugena Börmela. Výchozím bodem pro zobrazení výtvarných umělců byla kniha Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů od Giorgia Vasariho z roku 1550.

Zvláštní osud stihl sochu Palestriny od Ludvíka F. Šimka. Byla totiž vytesána z vadného kusu kamene se šikmou trhlinou. Kvůli bezpečnostním rizikům (hrozilo její zhroucení), byla během Pragerovy rekonstrukce v roce 1991 ze střechy odstraněna a nahrazena kopií. Originál byl přemístěn do suterénních prostor u vstupu do podzemních garáží, kde byl při povodni v roce 2002 poškozen. Restaurátor Ivan Hamáček vzpomíná, že tehdy vracel do původního stavu odtrženou část levé ruky se svitkem not, umělým kamenem byla doplněna některá menší poškození na dobové draperii. V plném zdraví zde Palestrina vítá návštěvníky koncertů až do dnešních dnů.

Nejslavnější je ovšem podobizna Felixe Medelssohna-Bartholdyho. Nezasloužil se o to její autor, vídeňský sochař Fritz Meisner, ale židovský spisovatel Jiří Weil, který je autorem úspěšného románu Na střeše je Mendelssohn. Na začátku románu má adept SS na rozkaz Reinharda Heydricha nechat ze střechy odstranit sochu Felixe Medelssohna-Bartholdyho kvůli jeho židovskému původu. Rozkaz je třeba splnit co nejdříve, ale Schlesinger není schopný slavného skladatele poznat, a tak málem nechá strhnout sochu Richarda Wagnera, který má, stejně jako stereotypizovaný Žid, velký zahnutý nos. Pravdou ovšem je, že mezi portrétovanými socha Wagnera vůbec není (součástí koncepce bylo, že na střeše mohou být pouze již zesnulí umělci) a během druhé světové války skutečně ležel na Mendelssohn položený na střeše. Socha naštěstí poškozena nebyla a opět se vrátila na své místo.

Pro zájemce přinášíme úryvek z první kapitoly románu (citováno je z posledního vydání v Garamondu v roce 2013):

Antonín Bečvář a Josef Stankovský chodili po střeše kolem soch. Nebyl to nebezpečný podnik, sochy stály na balustrádě, střecha neměla hřebeny, byla téměř rovná. Julius Schlesinger, městský úředník a příslušník nikoli zbraní SS, jen SS, bez hodnosti, jen uchazeč, se na střechu neodvažoval… Všechno zavinilo jeho jméno. Kdyby se jmenoval Dvorzacek nebo Nemetschek, to by nevadilo, s takovými jmény běhají stovky lidí a nic jim to nepřekáží, ale Schlesinger, a k tomu ještě Julius, to vypadalo jako židovské jméno a všude budilo nedůvěru. Nosil u sebe stále árijské doklady až k pradědečkovi a prababičce, i taková věc je zase podezřelá, dokumenty je možno zfalšovat. Vždyť i k těm Ringhofferovům už přišel s falešnými dokumenty, které mu dal politický vedoucí v Mostě. Na střechu ho však nikdo nedostane, bál se závrati, bál se trestu božího, protože se dopustil znesvěcení jako věřící, jako zbožný katolík, to se přece nemělo stát, to neměl dělat. Mohl se možná vytočit, mohl si vymyslit nemoc, jenže by mu to asi nepomohlo, poslali by ho na frontu, třeba do trestanecké roty, rozkaz o odstranění tělesných pozůstatků Neznámého vojína pocházel přímo od Franka, jak mu výslovně řekl Krug, jemuž to zase nařídil Giesse, tady nezbývalo nic jiného než poslechnout. A kromě toho byl bývalý zámečník, kdo jiný by se hodil k takovému úkolu. Tady na střeše šlo o něco jiného. O sochu, o židovskou sochu, shodit sochu žida, ke všemu ještě hudebního skladatele, není žádný hřích, socha nemůže předstoupit se žalobou k trůnu nebeskému. A kdopak zná cesty boží, přihodilo se, že i socha vykonala trest, jednou viděl takovou operu. Že by to však udělala za bílého dne?

Ze stejného důvodu jako Wagner nejsou na střeše Rudolfina ani podobizny velikánů české hudby devatenáctého století – Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka. Během výstavby Rudolfina byli oba aktivními autory a kvalitu jejich díla ještě historie nemohla prověřit.

Pokud chcete sochy vidět více zblízka a naživo, je to možné během našich komentovaných prohlídek, jejichž součástí je také výstup na střechu.

Komentované prohlídky Rudolfina

Více o prohlídkách