Česká filharmonie • Novoroční koncert


„V chladném počasí přelomu roku se bude hodit hudební cesta do Španělska,“ upozorňuje španělský dirigent Juanjo Mena. „Na této cestě se k nám připojí dva mimořádní sólisté: přivítáme světového vyslance španělské kytary Pabla Sáinze-Villegase a všestrannou mezzosopranistku Claru Mouriz.“

  • Délka programu 1 hod 35 min

Program

Manuel de Falla
Mezihra a tanec z opery Krátký život (8')
„Vivan los que rien, mueran los que lloran“, árie Salud z opery Krátký život (5')

Joaquín Rodrigo
Aranjuezský koncert pro kytaru a orchestr (21')

— Přestávka —

Joaquín Turina
Fantastické tance, op. 22, výběr: č. 3 „Orgia“ (4')

Xavier Montsalvatge

Cinco canciones negras, výběr (11')
Cuba dentro de un piano
Canción de cuna para dormir a un negrito
Canto negro

Manuel de Falla
Třírohý klobouk, suita č. 1 (11')
Třírohý klobouk, suita č. 2  (12')

Účinkující

Pablo Sáinz-Villegas kytara
Clara Mouriz mezzosoprán

Juanjo Mena dirigent

Jiří Vejvoda moderátor

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Novoroční koncert

Rudolfinum — Dvořákova síň


Cena od 300 do 2900 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Pablo Sáinz-Villegas zahraje Rodrigův Aranjuezký koncert, o němž platí nejen to, že je zřejmě nejznámějším dílem pro kytaru a orchestr, ale především je to jedno z nejoriginálnějších mistrovských děl dvacátého století, zvláště díky úchvatné prostřední pomalé části. Clara Mouriz dodá punc autenticity provedení hudby z baletu Třírohý klobouk Manuela de Fally, vyznačující se důmyslnou instrumentací a nezaměnitelně španělskými tanečními rytmy. Ve volnějším tempu se ponese výběr z honosných Canciones Negras Xaviera Montsalvatge, k nimž je hlasový témbr Clary Mouriz jako stvořený. „Namísto novoročního ohňostroje se vás pokusíme oslnit jiskřivou energií Turinových Fantastických tanců. Těšíme se na oslavu Nového roku v Rudolfinu s vámi a se skvělou Českou filharmonií,“ dodává Juanjo Mena.

 

Koncert pořádají Česká filharmonie a Prague Sounds.

Účinkující

Pablo Sáinz-Villegas  kytara
Clara Mouriz  mezzosoprán
Juanjo Mena  dirigent
Jiří Vejvoda  průvodce pořadem

Skladby

Manuel de Falla
Krátký život, Třírohý klobouk

Manuel de Falla získal první skladatelské podněty od Felipa Pedrella (1841–1922), který je považován za otce španělské národní hudby. Když roku 1904 – inspirována úspěchem veristických aktovek Pietra Mascagniho a Ruggera Leoncavalla, které vznikly díky soutěži milánského nakladatele Sonzogna – vyhlásila podobnou soutěž Akademie krásných umění v Madridu, zkomponoval de Falla na návrh Felipa Pedrella na libreto svého přítele Carlose Fernándeze-Shawa operu La vida breve (Krátký život). Opera byla odměněna první cenou, avšak uvedení se dočkala až 1. dubna 1913 v Nice, ve francouzském jazyce. Španělská premiéra se uskutečnila 14. listopadu 1914 v Teatro Zarzuela v Madridu. Děj opery, tragicky končící příběh lásky se sociálním pozadím, prozrazuje silný vliv verismu, hudebně čerpá ze španělského folkloru. Cikánská dívka Salud, která žije s prastrýcem kovářem a babičkou, miluje hocha z bohaté vrstvy Paca. Babička dívku před příliš silnou láskou varuje, a prastrýc skutečně přináší zprávu, že se Paco žení se sobě společensky rovnou Carmelou. Zrazená Salud je svědkem svatebního veselí, před očima svatebčanů se zhroutí a umírá. V úvodní scéně Salud v jakési předtuše truchlí nad mrtvým ptáčkem. Intermezzo z opery je náladový obrázek noční Granady.

Ve vývoji španělské umělecké hudby sehrálo významnou roli propojení domácí hudební tradice s celoevropským vývojem. Řada španělských skladatelů přelomu 19. a 20. století získala zkušenosti v Paříži, mezi nimi i Manuel de Falla, který v Paříži žil od roku 1907 do první světové války a přátelil se s Paulem Dukasem, Mauricem Ravelem, Florentem Schmittem, Claudem Debussym a dalšími představiteli francouzské moderny. V letech 1916–1917 zkomponoval de Falla hudbu k pantomimické frašce (farsa mimica) El corregidor y la molinera (Corregidor a mlynářka). Tu o dva roky později přepracoval na balet El sombrero de tres picos (Třírohý klobouk), který byl poprvé uveden 22. července v Alhambra-Theatre v Londýně souborem Ballets Russes Sergeje Ďagileva v choreografii Léonida Massina a scénické výpravě Pabla Picassa. Roli Mlynářky tančila Tamara Karsavina, dirigentem premiéry byl Ernest Ansermet. Předlohou baletu byla stejnojmenná novela Pedra Antonia de Alarcón z roku 1874 o důvtipné mlynářce, která s vědomím svého manžela vytrestá záletného corregidora, domnívajícího se, že si z pozice své funkce vysokého magistrátního úředníka může všechno dovolit. Manuel de Falla vytvořil z hudby baletu dvě suity a v každé z nich uplatnil nejcharakterističtější španělské lidové tance.

Joaquín Rodrigo
Aranjuezský koncert pro kytaru a orchestr

Concierto de Aranjuez (Aranjuezský koncert) je patrně nejznámější skladbou španělského skladatele Joaquína Rodriga. Od tří let slepý, studoval skladbu u Paula Dukase v Paříži, kde se přátelsky stýkal s autory tzv. Pařížské šestky, s Mauricem Ravelem, svým krajanem Manuellem de Fallou a dalšími. Především Rodrigovou zásluhou se stala kytara uznávaným koncertním nástrojem, schopným obstát i ve spojení s orchestrem. Za Rodrigova pařížského pobytu vypukla ve Španělsku občanská válka, která zdržela jeho návrat do vlasti. Tehdy, pod dojmem zpráv o událostech doma, zkomponoval Aranjuezský koncert. Skladatel jím vzdal poctu letnímu sídlu španělských králů – paláci Aranjuez v blízkosti Madridu. Premiéra skladby se uskutečnila 9. listopadu 1940 v Barceloně, sólistou byl Rodrigův přítel Regino Sáinz de la Maza (1896–1981), jemuž je dílo věnováno, Orquest Filarmonica de Barcelona řídil César de Mendoza Lassalle. První věta, živé fadango v 6/8 raktu, je v klasické sonátové formě. Nejpopulárnější z koncertu je cituplná pomalá druhá věta s překrásnou melodií anglického rohu, kterou přebírá a rozvíjí sólová kytara. Třetí věta v rondové formě působí dráždivými nepravidelnými rytmy.

Joaquín Turina
Fantastické tance pro orchestr, op. 22

Také Joaquín Turina načerpal četné tvůrčí podněty v Paříži, kde strávil osm let. Inspirace francouzským impresionismem však vedla zároveň, podobně jako u de Fally, Rodriga a dalších, k uvědomění vlastních národních kořenů. Pětice Turinových Danzas fantásticas, op. 22, byla v létě 1919 napsána původně pro klavír, na podzim téhož roku je skladatel instrumentoval a dílo věnoval své ženě. Exaltatión (Nadšení) je stylizací jednoho z nejrozšířenějších španělských tanců jota, spojovaného především s Aragonií, kde se vyvinula řada dalších odnoží. Jedná se o párový tanec, popisovaný jako souboj partnerů: muž vyzve dívku, oba se k sobě zdánlivě útočně blíží, paže mírně zdvižené, uhýbají jeden před druhým a jako by se pokoušeli jeden druhému podrazit nohy. Ensueño (Snění) uplatňuje tanec v 5/8 taktu zortziko, pocházející z Baskicka. Jeho rytmus se objevuje také v hudbě Maurice Ravela či Pabla de Sarasateho. Orgía (Hýření) představuje tanec z Andalusie farruca, jednu z variant flamenca. Orchestrální verze Fantastických tanců byla poprvé uvedena 13. února 1920 v Madridu, klavírní verzi provedl v  červnu následujícího roku sám skladatel ve městě Málaga.

To nejlepší z Rudolfina


5x do roka přímo do vašeho e-mailu.
Přidejte se k 9500+ čtenářů.

Váš e-mail je u nás v bezpečí. Odhlášení na jeden klik.

Zavřít
Tak copak vás zajímá?