Fotografie ilustrujicí stránku  Ariadna Česká filharmonie

Česká filharmonie • Ariadna


Česká filharmonie

Zařazení Dvořákovy Šesté symfonie do adventního času není náhodné. Václav Talich jí říkal „vánoční symfonie“, vycházeje přitom z půvabné melodiky pomalé věty. Celá symfonie je prodchnuta štěstím a klidem, který autor v době její kompozice prožíval.

Koncert z řady B
Délka programu 1 hod 45 min

Program

Bohuslav Martinů
Ariadna, lyrická opera o jednom dějství, H 370, koncertní provedení opery (35')
–––
Antonín Dvořák
Symfonie č. 6 D dur, op. 60 (41') 

Účinkující

Jessica Muirhead soprán
Zoltan Nagy baryton
Richard Samek tenor
Jozef Benci bas
Peter Mikuláš bas

Členové Pražského filharmonického sboru
Lukáš Vasilek sbormistr

Tomáš Netopil dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Ariadna

Rudolfinum — Dvořákova síň

16. 12. 2020  středa 19.30
Zrušeno
17. 12. 2020  čtvrtek 19.30
Zrušeno
18. 12. 2020  pátek 19.30
Zrušeno
Cena od 290 do 1400 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Zařazení Dvořákovy Šesté symfonie do adventního času není náhodné. Václav Talich jí říkal „vánoční symfonie“, vycházeje přitom z půvabné melodiky pomalé věty. Celá symfonie je prodchnuta štěstím a klidem, který autor v době její kompozice prožíval. Konečně se mu dostalo mezinárodního uznání, jeho skladby se začaly hrát ve Vídni, Berlíně, Londýně a dalších světových metropolích. Dostával objednávky od nejvýznamnějších hudebních institucí a nová symfonie nastoupila triumfální cestu z Prahy do Lipska, Drážďan, Kolína nad Rýnem, Frankfurtu, Vídně a Budapešti. Během zkoušek na londýnskou premiéru napsal Dvořákovi dirigent Hans Richter: „Dnes ráno první zkouška Vašeho nádherného díla. Jsem pyšný na věnování. Orchestr přímo nadšen. V pondělí 15. jest provedení večer v 8 hodin. Jsem jist velikým úspěchem. Je však také s láskou nastudováno…“

Vánočním dárkem je i koncertní nastudování Ariadny Bohuslava Martinů. Oceňovanou nahrávku této půvabné jednoaktovky pořídil Tomáš Netopil s Essenskými filharmoniky v roce 2016 a po čtyřech letech připraví jeho živé uvedení v Praze. Théseův návrat zpracovaný Georgesem Neveux do podoby divadelní hry byl pro Martinů oddechovou látkou: „Píšu novou malou operu, jeden akt, také abych si trochu odpočinul od té velké opery Řeckých pašijí, které dají hodně práce.“ Známý příběh o královské dceři Ariadně, která pomůže Théseovi zabít Minotaura, dokázal Martinů zhudebnit za pouhý měsíc v létě 1958. Operu uvedeme ve francouzském originále.

Účinkující

Jessica Muirhead  soprán
Zoltan Nagy  baryton
Richard Samek  tenor
Jozef Benci  bas

Roku 2003 absolvoval studium na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě pod vedením Sergeje Kopčáka. Od roku 2002 účinkoval jako sólista Státní opery v Banské Bystrici. V roce 2004 debutoval v Opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě jako Zachariáš ve Verdiho Nabuccovi a od roku 2007 se stal jeho sólistou. Roku 2009 se představil jako Vodník v inscenaci Rusalky v rámci Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově. V roce 2011 se rolí Kecala podílel na koncertním provedení Smetanovy Prodané nevěsty v Barbican Hall v Londýně s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Z této inscenace uveřejnilo vydavatelství Harmonia Mundi nahrávku na CD. S Bělohlávkem v roli Purkrabího realizoval roku 2012 také rozhlasový snímek Dvořákovy opery Jakobín pro londýnskou BBC.

Koncertně účinkoval doma na Slovensku i na pódiích v Lucembursku, Francii, Itálii, Rakousku, Polsku atd. Roku 2011 vystoupil na Bratislavských hudebních slavnostech na společném vokálním recitálu se sopranistkou Editou Gruberovou. S dirigentskou legendou Nellem Santim nastudoval basový part Verdiho Requiem, jež bylo v roce 2012 zařazeno do programu Opery Slovenského národního divadla.

Peter Mikuláš  bas
Pražský filharmonický sbor  sborový zpěv
Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor (PFS) je předním evropským vokálním tělesem a jako jeden z nejvýznamnějších českých uměleckých ansámblů je zřizován přímo Ministerstvem kultury České republiky. Během dlouhé historie sboru založeného v roce 1935 se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři (mj. Jan Kühn, Josef Veselka, Pavel Kühn). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek.

Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár. Při jeho uvádění sbor spolupracuje s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Česká či Berlínská filharmonie, Vídeňští symfonikové) a dirigenty (např. Daniel Barenboim, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Zubin Mehta, sir Simon Rattle). PFS se nevyhýbá ani opeře. Pravidelně spolupracuje s Národním divadlem v Praze a od roku 2010 je rezidenčním sborem operního festivalu v rakouském Bregenzu.

Těleso realizuje také řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru „a cappella“ nebo s komorním instrumentálním doprovodem. Nedílnou součástí aktivit sboru je také péče o hudební výchovu mládeže. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, jejímž cílem je umožnit mladým umělcům získat praxi v profesionálním vokálním ansámblu.

Bohaté aktivity PFS v sezoně 2019/2020 zahrnují mj. koncerty na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro, turné do Hongkongu, vystoupení v novém sále Zarjadje, debuty na Velikonočním festivalu v Salcburku se Staatskapelle Dresden a Christianem Thielemannem nebo v sále Labské filharmonie v Hamburku s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši a s Labskou filharmonií NDR v čele s Alanem Gilbertem. Jubilejní 85. sezonu uzavře PFS hostováním na festivalu Smetanova Litomyšl, a také účinkováním na festivalech ve švýcarském St. Gallenu a v rakouském Bregenzu. Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert a Ceny České televize – Klasika roku.

Lukáš Vasilek  sbormistr
Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Lukáš Vasilek je podepsán pod řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby.

Tomáš Netopil  dirigent
Tomáš Netopil

Tomáš Netopil již osm sezon zastává pozici hlavního hudebního ředitele Divadla a filharmonie Aalto v německém Essenu. V operní sezoně 2020/2021 plánoval v Essenu uvést Gluckova Orfea a Eurydiku, Mozartovu Kouzelnou flétnu, Smetanovu Prodanou nevěstu a Straussovu Arabellu. V předchozích letech zde řídil provedení Straussovy Salome, Mozartovy Così fan tutte, Dvořákovy Rusalky, Wagnerova Lohengrina a Valkýry, Mozartova Únosu ze serailu, Čajkovského Pikové dámy a Straussova Růžového kavalíra. S Essenskými také vytvořil oceňované nahrávky Sukova Asraela, Ariadny a Dvojkoncertu Bohuslava Martinů, Mahlerovy šesté a deváté symfonie.

V létě roku 2018 založil v Kroměříži mezinárodní Letní hudební akademii, kde mají studenti možnost pracovat pod vedením výjimečných umělců a setkat se s významnými českými i zahraničními hudebníky. V létě 2020 se akademie propojila s mezinárodním hudebním festivalem Dvořákova Praha a vznikla Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy složená ze studentů konzervatoří a hudebních škol vedených hráči České filharmonie. Tomáš Netopil s festivalem již dříve udržoval blízký vztah: v sezoně 2017 byl jeho rezidenčním umělcem, řídil Essenskou filharmonii na zahajovacím koncertě ročníku a na závěrečném koncertě provedl Dvořákovo Te Deum s Vídeňskými symfoniky. Vztah s festivalem se tímto upevnil i pro budoucnost.

Zdrojem inspirace je pro něho především česká hudba, i proto je Tomáš Netopil jedním z hlavních hostujících dirigentů České filharmonie. Na jaře 2018 byl s Českou filharmonií na dlouhém zájezdu po Velké Británii a týž rok s ní provedl Mou vlast na zahajovacím koncertě mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro v přímém přenosu České televize. V sezoně 2020/2021 řídil Českou filharmonii na koncertech připomínajících 130. výročí narození Bohuslava Martinů, na Novoročním koncertu a v červnu 2021 s ní vystoupil v rámci festivalu Smetanova Litomyšl.

Mezi významné operní spolupráce Tomáše Netopila se řadí jeho účinkování v Saské státní opeře v Drážďanech (La clemenza di Tito, Rusalka, Příhody lišky Bystroušky, Halévyho Židovka, Prodaná nevěsta a Busoniho Doktor Faust), ve Vídeňské státní opeře (naposledy uvedení Idomenea, Čarostřelce a nového nastudování Leonory) a v Nizozemské opeře (Její pastorkyňa s Anette Dasch, Hannou Schwarz a Evelyn Helitzius). V jeho plánech na sezony 2020/2021 a 2021/2022 je Věc Makropulos v ženevském Velkém divadle a Její pastorkyňa v Hamburské opeře.

Na koncertním pódiu se Tomáš Netopil v sezoně 2020/2021 postavil do čela Orchestre National de France, salzburského Mozartea, Vídeňských symfoniků, Orchestre Philharmonique de Monte Carlo, BBC Symphony Orchestra a Sinfonia Varsovia. V minulých letech se představil s Orchestrem curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Filharmonií nizozemského rozhlasu v amsterdamské Concertgebouw, Orchestre National de Montpellier, RAI Torino a tokijským Yomiuri Symphony Orchestra.

Diskografie Tomáše Netopila u labelu Supraphon zahrnuje Janáčkovu Glagolskou mši (první nahrávka původní verze z roku 1927), Dvořákovy kompletní skladby pro violoncello, Ariadnu a Dvojkoncert Bohuslava Martinů a Smetanovu Mou vlast se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.

V letech 2008–2012 zastával Tomáš Netopil pozici hudebního ředitele pražského Národního divadla. Vystudoval hru na housle a dirigování jak v České republice, tak poté na Royal College of Music ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži Sira Georga Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem.

Skladby

Antonín Dvořák
Symfonie č. 6 D dur, op. 60

Allegro non tanto
Adagio
Scherzo: Presto
Finale: Allegro con spirito

Dvořákova Symfonie č. 6 D dur, op. 60, bývá někdy označována přívlastkem „česká“. Skladatel ji psal na podzim roku 1880 již jako zralý tvůrce, který svou hudbou právě začal dobývat svět. V této době měl za sebou evropský úspěch Moravských dvojzpěvů, Slovanských tanců a Slovanských rapsodií, po nichž se začaly množit objednávky zahraničních vydavatelů na další skladby. Šestá symfonie je také první Dvořákovou symfonií, jež byla vydána tiskem, a to u proslulého berlínského vydavatele Fritze Simrocka (proto byla dlouho uváděna jako První). Hned po jejím dokončení skladatel svého nakladatele informoval slovy: „Milý pane Simrocku! Ve vší krátkosti Vám oznamuji, že jsem právě zcela vypracoval a zinstrumentoval novou symfonii. Pravděpodobně příští týden pojedu do Vídně, kde ji budou hrát na zkoušku filharmonici. Vynaložil jsem velké úsilí, abych vytvořil životné dílo, a mám z něho také radost.“ Bezprostředním inspiračním vlivem byla Dvořákovi zřejmě Druhá symfonie jeho staršího přítele Johannese Brahmse, která vznikla o tři roky dříve. Celá skladba vyniká nekonfliktností, optimismem a radostí. Je totiž očividně odrazem skladatelova zdárného životního období, kdy dosáhl kýženého světového úspěchu u publika, interpretů, kritiků i vydavatelů. Spokojenou atmosféru celého díla předznamenává hned první věta Allegro non tanto zkomponovaná v sonátové formě. Druhá část Adagio je vroucím nokturnem. Začíná zadumaným tématem, které se v průběhu této části v malých obměnách třikrát vrátí, čímž věta nabývá formy ronda. Scherzová třetí věta v tempu Presto je ohlasem Dvořákova oblíbeného českého tance furiant a připomíná o málo starší Dvořákův cyklus Slovanské tance. Toto scherzo je orámováno výrazně rytmickou hudbou, které kontrastuje uvolněné trio ve střední části věty. Stejně jako první věta, je i finále Allegro con spirito psáno v sonátové formě. Tato část podtrhuje radostné vyznění díla. Rozrůstá se v plnou symfonickou šíři a končí stupňovitou codou, jež nenechává posluchače na pochybách, že je tato symfonie dílem tvůrce, jenž právě prožívá chvíle štěstí. Z výše citovaného dopisu vyplývá, že skladatel počítal s premiérou svého opusu ve Vídni. Z toho však nakonec sešlo. Poprvé bylo dílo provedeno orchestrem Národního divadla 25. března 1881 pod taktovkou Adolfa Čecha. Cestu na světová pódia Šesté symfonii zajistilo v následující sezoně její londýnské uvedení, které dirigoval Hans Richter, jemuž Dvořák tuto svou skladbu věnoval.

Bohuslav Martinů
Ariadna, lyrická opera o jednom dějství, H 370
Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?