Český spolek pro komorní hudbu • Ženatý, Kasík

Sonáta Es dur pro housle a klavír, op. 18 (30')

Richard Strauss

Více než třicet let po vzniku Schumannovy druhé houslové sonáty nastoupil svou skladatelskou dráhu mladý Richard Strauss (1864‒1949). Sonáta pro housle a klavír Es dur, op. 18, je jeho prvním a jediným dílem tohoto žánru, zároveň i završením raného tvůrčího období, v němž převažují klasické instrumentální druhy. V době vzniku této kompozice (1887) působil Strauss jako třetí kapelník v Mnichovské dvorní opeře a skladatelsky se již začal loučit s absolutní komorní hudbou, aby se následně vydal na cestu tvorby náročných druhů symfonické programní hudby a později i opery. Ačkoliv byl Straussovým hlavním nástrojem klavír, věnoval se od dětství i hře na housle a měl možnost účinkovat v orchestru, který vedl jeho otec, významný hornista. Tato zkušenost, obohacená i domácím muzicírováním a návštěvami komorních koncertů se promítá i do náročné a propracované koncepce Sonáty, op. 18.

První věta se vyznačuje energickými motivy a výraznými kontrasty. Po úvodním lyrickém tématu se rozvine živý dialog mezi houslemi a klavírem – oba nástroje si vyměňují zpěvné motivy, přičemž se střídají úseky klidného spočinutí s výraznými dynamickými vrcholy. Jádro celé sonáty představuje druhá věta, často uváděná i samostatně pod názvem Improvizace. Působí jako belcantová árie – houslový part je tvořen uvolněnými, zpěvnými frázemi, připomínajícími volnou improvizaci. Doprovod klavíru místy evokuje jemné zvonění a vytváří prostor pro nostalgickou, zasněnou melodii houslí. Závěrečná věta se pak zčásti odpoutává od romantické náladovosti a anticipuje některé pozdější stylové prvky, jak je známe například ze Straussových symfonických básní Don Juan či Ein Heldenleben. Tato modernější stylová poloha je patrná například ve vypjatých tónových vzestupech či neustálém prolínání a obměňování témat.

Ivan Ženatý

ho u sle

Houslový virtuos Ivan Ženatý se již více než čtyřicet let pohybuje na výsluní hudebního života. Svou profesionální kariéru zahájil účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě (1982), po které následoval debut s Českou filharmonií pod vedením Libora Peška, vítězství v soutěži Pražského jara a titul laureáta Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO. Netrvalo dlouho a debutoval v Londýně, Berlínské filharmonii, amsterdamském Concertgebouw, Tokiu, New Yorku a Buenos Aires; na pódiu se potkal s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Mou, Sergem Baudem či Valerijem Gergijevem. Dodnes spolupracuje s významnými světovými orchestry (Symfonický orchestr BBC, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Berlínští symfonikové, Česká filharmonie ad.) a připravuje sólové i komorní projekty. Kromě očekávané technické dokonalosti bývá oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu, ještě umocněná vzácným nástrojem Giuseppe Guarneriho „del Gesu“ z roku 1740.

Jeho hudební vývoj a nasměrování výrazně ovlivnila osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem; výraznou změnu v jeho hudebním myšlení pak inicioval Igor Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale pro něj měly soukromé lekce u Josefa Suka, jejichž následná dlouholetá spolupráce vyvrcholila vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl W. A. Mozarta.

V průběhu kariéry se také hojně a úspěšně věnuje nahrávací činnosti. Na kontě má například souborná díla Telemanna, Bacha, Mendelssohna, Schumanna, Schulhoffa a Griega natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil dvořákovský komplet a nahrávka obou houslových koncertů J. B. Foerstera se Symfonickým orchestrem BBC a jeho tehdejším šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem.

Významnou součást profesního života Ivana Ženatého tvoří také činnost pedagogická. Kromě mistrovských kurzů v USA, Kanadě a Německu vyučoval na Hudebním Institutu v Clevelandu, Královské hudební akademii v Kodani a od roku 2019 přijal profesuru na Vysoké hudební škole v Drážďanech. Zároveň vyučuje též na Meadowmount School of Music v New Yorku.

Martin Kasík

klavír

Martin Kasík je ceněn pro svůj tvořivý, poetický přístup k interpretaci, kterým zachycuje náladu okamžiku, duchovní přesah a mimořádnou bohatost a proměnlivost nálad. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě (M. Tugendliebová) a AMU (I. Klánský); zúčastnil se mistrovských kurzů u L. Bermana, G. Ohlssona nebo P. Badury-Skody.

Cestu na světová pódia (Carnegie Hall, vídeňský Musikverein, lipský Gewandhaus, tokijská Suntory Hall Tokyo) mu otevřelo vítězství v soutěži Pražského jara 1998 a Young Concert Artists v New Yorku 1999. Od té doby spolupracuje s nejvýznamnějšími českými i zahraničními dirigenty a tělesy, mj. s Chicagským symfonickým orchestrem, Orchestrem curyšské Tonhalle, Rotterdamskou filharmonií, Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK ad. Jeho nahrávky pro společnosti Supraphon a Arco Diva získaly nejvyšší ocenění v časopisech Gramophone, Repertoire a Harmonie.

Martin Kasík se též věnuje pedagogické činnosti na HAMU a Pražské konzervatoři a je uměleckým ředitelem Chopinova festivalu v Mariánských Lázních.