Skladatel, jehož hudební dědictví plyne skrze generace a připomíná krásu a sílu českého národního ducha. Ve svých dílech prolíná lidové tradice s jemnými tahy impresionismu a vznešeností neoromantismu.
„Čemu nejvíce vděčím za svou osobní notu? Lidové písni! Nejhlouběji na mou melodickou invenci zapůsobila píseň východomoravská a slovácká.“
Vítězslav se narodil 5. prosince 1870 na pomezí Českomoravské vysočiny v menším městě Kamenice nad Lipou, jako prvorozený syn MUDr. Jakuba Nováka a Marie Novákové, rozené Pollenské. Zde byl také pokřťen a dostal jméno Viktor Augustin Rudolf, umělecké jméno Vítězslav přejal až daleko později.
Jakub pocházel z venkova – ze starého jihočeského selského rodu z Kostelní Radouně. Matka Marie byla dcerou vrchnostenského úředníka Augustina Pollenského, který byl lesmistrem kamenického barona Geymüllera a nesnášela selský původ svého muže. Novák později ve svých vzpomínkách tuto skutečnost i zmiňuje: „..dobře nesnášela zemitou vůni selského otcova rodu.“
Dětství Vítězslav prožil v Počátkách, kam se rodina roku 1872 přestěhovala. Domácí prostředí částečně předurčovalo možné rozvíjení jeho talentu. Otec byl sbormistrem pěveckého spolku „Čechorod“ a matka hrála amatérsky na klavír. Malý Novák se hře na nástroje začal věnovat s nástupem do pětitřídní obecné školy.
Nepříliš dobré rodinné prostředí a časté nemoci měli na budoucího skladatele značný vliv:
Můj život nestál do mých 21 let opravdu za mnoho. A nejbídnější v něm bylo moje rané dětství. Hanba povídat: Samá těžká nemoc!
Vítězslav Novák
z Novákových pamětí
Po absolvování základního vzdělání nastoupil na gymnázium v Jindřichově Hradci. Tento akademický úspěch bohužel po necelém roce gymnaziálního studia zčeřila smrt otce. Sociální poměry rodiny se prudce zhoršily.
Finanční výpomocí Novákovým bylo 74 zlatých ročně, které si budoucí skladatel vysloužil z “nadání jindřichohradeckého”.
V kvartě se jeho hudební vzdělání dostalo do rukou absolventa vídeňské konzervatoře Viléma Pojmana. Již tehdy chtěl Novák odejít studovat hudbu, ale matka ani jeho poručník této variantě nakloněni nebyli.
Nezbývalo, než projít tím gymnasijním očistcem do ráje pražské konzervatoře.
Vítězslav Novák
z Novákových pamětí
V septimě a oktávě na gymnáziu začal skládat svá první dílka, k dokonalejší kompozici mu však chyběla znalost hudební teorie.
Vedle mnoha menších skladeb vznikly v té době i písně na Vrchlického básně Ó, jen se dívej a Jen vzpomínku, nebo klavírní Impromptu a Intermezzo h-moll. Pokusil se také o zhudebnění Máchova Máje, včas si však uvědomil, že na to jeho síly nestačí.
Roku 1889, těsně před maturitou, vystoupil Novák na studentské akademii s Lisztovou Uherskou rapsodií č. 14 a Chopinovým Nocturnem.
Cestu k hudbě mu komplikovalo přání matky, a tak kromě konzervatoře nastoupil Novák i na právnickou fakultu. Tu ovšem po dvou semestrech vyměnil za fakultu filozofickou a přestože o tento obor nejevil přílišný zájem, roku 1893 ji úspěšně absolvoval.
Souběžné studium na konzervatoři se v prvních letech nezdálo příliš idylické. Kantoři nebyli Novákovou prací příliš spokojeni. Mladý skladatel nerespektoval harmonická pravidla a jeho práce byly slovy Knittla “příliš rozevláté”. Stecker však v Novákovi i přes výtky vypozoroval jisté nadání a dal mu šanci napsat pár drobnějších skladeb.
Karel Knittl
Karel Stecker
Z této doby se jich zachovalo několik, např. klavírní Chansonette g-moll, Rapsodie g-moll, písně Sny, A za horú na text Jaroslava Vrchlického, a Na prsou svých nech mě snít zas básně Josefa Václava Sládka. Dále k autorovým dílům z této doby patří také Podzimní rondeau, Touha a další.
Díky osobním sympatiím nakonec Stecker Nováka doporučil ve 3. ročníku do kompoziční třídy Antonína Dvořáka, který narozdíl od předchozích kantorů přijal Novákovy práce s pochvalou a brzy ho zařadil mezi své nejoblíbenější žáky.
že z těch čtyřech, co jste mi poslal, bude nejlepší ten Novák.
Antonín Dvořák
korespondence s Karlem Steckerem
Antonín Dvořák
Skladatel
Názorová střetnutí mezi profesorem a žákem byla téměř na denním pořádku. Dvořák však při studiu Novákových kompozic pochopil, že práce mladého skladatele je projevem umění nové generace.
Z mnoha skladatelských návrhů této doby se dvě díla stala prvními opusy – Sonáta d-moll pro housle a klavír a orchestrální ouvertura Korzár – tu však Novák později přepracoval. Inspirace romantismem je v těchto dílech jasně patrná, k tomuto proudu se ostatně ve své tvorbě přikláněl až do roku 1896.
8. července 1892 Novák uzavřel své studium na pražské konzervatoři houslovou sonátou, zůstal ovšem v klavírní třídě profesora Jiránka s vizí, že pokud se neuživí jako skladatel, uplatní se jako klavírní pedagog. Bohužel již u přijímací zkoušky příliš neobstál, což se potvrdilo i během studia samotného.
U Jiránka Novák načrtl klavírní Bagately, baladu Manfréd, klavírní Serenády, Barkaroly, Eklogy a Za soumraku. V těchto dílech se již projevovala vyspělejší kompoziční technika a začala se formovat pozdější velká autorova osobnost.
Roku 1896 Novák absolvoval Lisztovou wagnerovskou transkripcí Isoldens Liebestod.
Začátky po konzervatoristickém aboslutoriu pro Nováka nebyly lehké. Jeho matka těžce onemocněla a rodinu opět tvrdě zasáhla chudoba.
Problém brzy vyřešila Novákova stipendia a státní podpora Ministerstva kultu a vyučování. Jistý obnos mu vynášely i honoráře od vydavatelů a soukromé hodiny.
Koncerty a viditelnost Novák získal také díky Klubu mladých, který byl založen roku 1895 a jehož součástí byla jména jako Josef Suk, Oskar Nedbal, Otto Berger, Štěpán Suchý a mnoho dalších umělců.
Novák stál v jeho čele do roku 1899. Spolek neměl ideové cíle, poskytoval především vhodné podmínky k uměleckému uplatnění. Pod jménem Klubu se pořádala různá hudební vystoupení nejen v Praze, ale v celých Čechách a na Moravě.
Pořádané koncerty byly věnovány zvolenému skladateli: například večer Chopinův či Brahmsův. Činnost spolku se zaměřovala i na propagaci tvorby mladých skladatelů, především skladby Sukovy, Novákovy a Nedbalovy.
Svou činnost Klub ukončil v letech 1900 – 1901, kdy umělci postupně přešli do hudebního odboru Umělecké besedy.
Vítězslav Novák se dostal do další společnosti k tzv. „Mahulíkovcům” – společenství mladých přátel, hudebníků nebo milovníků hudby, kteří se scházeli v plzeňské pivnici U Mahulíků v pražské Myslíkově ulici. Tento přátelský kruh lidí byl tehdy klíčovým a vlivným bodem, kde byly formulovány a přijímány názory, navazovány styky a zařizovány mnohé věci denního hudebního života. Zde Novák získal nejednu pozvánku do rodiny největsího českého mecenáše, architekta Josefa Hlávky.
V dubnu roku 1896 pozval Rudolf Reissig Vítězslava na koncertní vystoupení do Kroměříže. Po vydařeném koncertu spolu podnikli koncertní zájezdy po Moravě. Reissig mladého skladatele podněcoval k častým výletům mimo hlavní město, tím se začal odpoutávat od pražského společenského života.
Koncem července roku 1896, odjel Novák za Reissigem na pět týdnů do odlehlého kouta Valašska - Velkých Karlovic, ležících na rozhraní Beskyd a Slovenska.
Na svůj život v tomto novém prostředí vzpomínám nejraději. Vše tam bylo ve větším měřítku: kopce, rástoky, lesy.
Vítězslav Novák
z Novákových pamětí
Na konci karlovického pobytu se Novák setkal s Josefou Javůrkovou (provdaná Podhajská), do které se zamiloval a věnoval jí písňový cyklus Pohádka srdce. I další Novákovy skladby byly psány pod dojmem milostného citu k Josefě. Vztah mezi nimi však nikdy nebyl naplněn.
Váš lístek z Mauthauzlu jsem obdržel asi hodinu po odeslání svého dopisu – potěšil mne v chmurných mých dnech velice. Ale dnes, kdy přišla Vaše zpráva, že letos už do Vídně nepřijedete, jsem jako zdrcen. Co se to jen stalo? Tolik otázek mám, že jich ani napsat nemohu! Musím s Vámi mluvit. Pro Boha Vás prosím, napište mi, pojedete-li do Vídně sama, kdy a kde bychom se sešli… Jen několik slov útěchy a naděje čekám od Vás, máte mne ještě ráda, nemohla byste předce do Vídně?…Od pozítřka budu horečně očekávat Vaši odpověď.
Váš Novák – kandidát šílenství
Vítězslav Novák
korespondence s Josefou Javůrkovou
Velké Karlovice se nakonec staly místem, kam si Novák celých deset let jezdíval odpočinout a kde jako turista poznával valašskou a slovenskou přírodu.
Obdivoval valašský lid, naslouchal karlovickým chlapcům, kteří večer zpívali žertovné popěvky a obdivoval staré písně zpívané na vysoko položených pastvinách.
Kromě Beskyd (nejčastěji zmiňoval horu Lysou) a Slovenska si Novák zamiloval i oblast jižní Moravy. Právě tehdy naznal, že česká lidová píseň mu již nepřinášela tolik inspirace jako ta moravská.
Novák na moravských lidových písních vyzdvihoval synkopované rytmy, formu, melodičnost, dynamiku a také uvolněnost. Mezi základní díla tohoto období patří Písničky na slova lidové poesie moravské, ouvertura Maryša, klavírní cyklus Můj máj, Čtyři balady na slova lidové poesie moravské, Smyčcový kvartet g-dur, Kvintet a-moll, Jarní nálady, čtyři písně pro nižší hlas a klavír na německé překlady z Jaroslava Vrchlického, či Melancholie.
V březnu roku 1897 se Vítězslav Novák setkal v Brně s Leošem Janáčkem. Stalo se tak u příležitosti prvního provedení Novákova Kvintetu a moll.
Janáček ho pozval na svůj letní byt na lašské Hukvaldy, kde se seznámil s místní krajovou hudebností.
Leoš Janáček
Skladatel
Na podzim roku 1897 se plně odpoutal od hudebního i společenského života Prahy, když poprvé odjel procestovat kraj kolem slovenského Trenčína.
Chtěl trvale přesídlit do Brna, protože však nebylo na Janáčkově varhanické škole ani na hudební škole Besedy brněnské žádné volné místo, musel Novák do Brna pouze dojíždět.
Od roku 1900 se kolem Nováka uskupila třída soukromých žáků a velmi brzy se roznesla zpráva o jeho výborných schopnostech jako hudebního pedagoga. Stal se také čestným členem několika hudebních spolků a byla mu udělena řada ocenění, pomalu pronikal do ciziny, především do Německa a Rakouska.
I přes úspěchy na něj však dolehla vnitřní krize a nechuť ke komponování. Nepříznivý postoj k jeho dílu měl v té době i Antonín Dvořák na jehož soudech Novákovi vždy záleželo.
…zmocnila se mne těžká duševní deprese, nechuť k životu i tvorbě. Ozvaly se staré bolesti, jež jsem považoval za přebolené, bouřily smutky dosud nevybouřené. Za celé čtvrtstoletí – případ u mne nebývalý – nenapsána ani nota.
Vítězslav Novák
z Novákových pamětí
Připadal si, jako by už jeho tvorba dosáhla vrcholu a nenacházel další podněty k tvorbě. Přestože měl Novák po smrti Dvořáka v roce 1904 pověst největšího pražského hudebního pedagoga, nemohl velmi dlouho najít místo na konzervatoři.
Karta osudu se otočila teprve na podzim roku 1909, když na postu ředitele konzervatoře vystřídal zesnulého Knittla Jindřich Kaan z Albestu. Novákovi bylo nabídnuto profesorské místo.
A skladbu a orchestraci demonstroval jsem neustálými rozbory z vynikajících děl hudebních. Tak jsem si vybudoval svoji učební metodu, spočívající v zásadě žáka netrémovat, zato však řádně trénovat! Čím nadanější žák, tím přísnější budiž učitel! A to tak dlouho, až se příkop mezi nimi překlene mostem, na němž si oba podají přátelsky ruce.
z Novákových pamětí
Desátá léta 20. století provázela řada vážných společenských změn, kdy z hudebního života odešly osobnosti předcházející epochy. Nová generace, do které řadíme Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Otakara Ostrčila, staršího Leoše Janáčka a J. B. Foerstera, hledala nové hodnoty a jistoty v rámci evropské hudební kultury. Zmínění umělci se ocitli pod vlivem tří skladatelů: Clauda Debussyho, Gustava Mahlera a Richarda Strausse.
U Nováka se styl impresionistů projevil „smělejší“ kompoziční technikou a uvolněním tonality.
Často bylo psáno o mém impresionismu jako převzatém z Debussyho. To vůbec není správné. Impresionisticky jsem cítil již v Melancholii, tedy v době, kdy Debussy byl ve svých začátcích…
Vítězslav Nezval
z Novákových pamětí
Na dva roky během let 1908-1910 ho zaměstnala kompozice Bouře na námět básně Svatopluka Čecha. Dramatická kantáta představuje vrcholnou směs všech složek skladatelova vývoje, skladbu si složil k výročí svých čtyřicátých narozenin.
Po Bouři následovala hudební báseň v tónech o pěti větách Pan. Dále pak osm mužských sborů Na domácí půdě, Exotikon, Svatební košile - balada podle povídky Karla Jaromíra Erbena pro sólové hlasy, sbor a orchestr.
Toto období je pro Nováka nejšťastnější a můžeme říci, že se ocitá na vrcholu svých sil. Stal se uznávaným hudebním skladatelem, byl jmenován profesorem kompozice na Mistrovské škole pražské konzervatoře. Vychoval několik generací žáků a interpretů, mezi něž patřili Vycpálek, Axman nebo bratři Hábové a jeho díla se pravidelně vydávala i v zahraničí, například nakladatelstvím Shimrock a Breitkopf und Härtel v Německu či nakladatelstvím Universal Edition v Rakousku.
V tomto období vzniká i Erotikon, 6 písní na slova německých básníků. Ten složil pro Marii Práškovou, která k němu společně se sestrou docházela na soukromé hodiny hudební harmonie. Marie vnesla do skladatelova života klid a oporu a stala se také přímou inspirátorkou jeho tvorby.
8. července 1912 se skladatel oženil s Marií Práškovou, manželům se o dva roky později narodil syn Jaroslav.
V letech 1914 - 1918 se v jeho tvorbě objevuje stín první světové války. Pro Nováka doba znamenala ztrátu vůdčí pozice na poli české moderní hudby i celkové zhoršení jeho psychického stavu. Válečná léta prožil v těžké depresi. Ačkoliv se sám války nezúčastnil, mnoho z jeho přátel bylo odvedeno, zraněno nebo zmizeli beze stopy. V Rusku zahynuli i někteří jeho žáci.
Musel čelit nemilosrdné kritice z řad svých odpůrců, z řad svých vlastních žáků i nově nastupující generace hudebníků, která se začala horlivě dožadovat pozornosti a skladatelův styl hodnotila jako příliš romantický a subjektivní. Novák tedy učinil rozhodnutí stáhnout se z veřejného života do střeženého soukromí. Tím došlo i k poklesu obecného zájmu o jeho dílo.
Skladatel komponoval v této době velmi málo. Do jeho děl proniklo silné vlastenectví a odpor k Habsburské monarchii. Toto protirakouské cítění vneslo do Novákových děl, podobně jako u ostatních vlasteneckých autorů, nový impuls.
Vznikla jednoaktová komická opera Zvíkovský rarášek, na text Ladislava Stroupežnického. Dále opera o třech dějstvích Karlštejn, na libreto Otokara Fischera, podle veselohry Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně, která připomíná nejslavnější okamžiky Čechů a vyjadřuje touhu po opětovném povstání národa. Velké nacionální cítění můžeme sledovat i v cyklu šesti mužských sborů - Síla a vzdor.
V říjnu roku 1918 se chtěl pustit do další kompozice, byla ale přerušena kapitulací Rakouska – Uherska. Vznikl nový stát, samostatná Československá republika, a Vítězslav Novák tak započal novou kapitolu života i tvorby.
Pozitivnější nádech jeho skladeb přichází právě s koncem války, kdy pro svého syna Jaroslava složil cyklus dvaceti dětských písní na slova Sládkových básní ze sbírky Zvony a Zvonky s názvem Jaro.
Oslavný pochod se zpěvem, na slova Vítězům Československým od Karla Maška, zahajuje poválečnou Novákovu tvorbu. Směruje ke komponování oper a premiéře v jeho skladatelské práci - baletní pantomimě - tragické Signorině Gioventě a veselé pantomimě Nikotina.
Nováka zaujala Jiráskova pohádková hra Lucerna o které se vyjádřil, jak z ní...
... prýští všemi póry hudba - jen ji podchytit, aby se plně rozezvučela.
Vítězslav Novák
z Novákových pamětí
Novák však musel ujít strastiplnou cestu. Jirásek se nechal dlouhou dobu přemlouvat, než dal souhlas k jejímu zhudebnění. Libreto k této opeře napsal jeho zeť Hanuš Jelínek. Při instrumentování opery zaskočila Nováka oční choroba, partitutru tak diktoval svému žáku Františku Škvorovi, a tak i když začal komponovat v roce 1920, opera se dočkala uvedení až v roce 1923.
V květnu 1926 se podrobil první operaci, která byla úspěšná. Avšak již v prosinci při výstupu na jeviště při pražské premiéře Dědova odkazu došlo k porušení sítnice pravého oka. Po další nešťastné náhodě, kdy mu při úderu do kláves praskla céva v levém oku, se stal Novák prakticky nevidomým.
V roce 1930 byly hudební veřejností oslaveny autorovy šedesátiny. V desítkách měst se konala řada koncertů. Vůdčí role se v oslavách ujalo Národní divadlo, které uvedlo kromě všech Novákových oper a pantomim také Slováckou suitu, scénicky pod názvem Slovácká neděle.
V letech 1931 – 1934 vznikla hodinová vokálně orchestrální Podzimní symfonie o třech větách, jejíž největší inspirací byla Novákovi krajina v okolí Bítova, kam se často uchyloval k odpočinku.
Hlavními důvody pro zkomponování tohoto velkolepého díla byla Novákova láska k přírodě a moravskému folkloru. Symfonie metaforicky mapuje tři období Novákova dosavadního života a tvorby; jaro, léto a podzim. Fakt, že je dílo autobiografické, je patrné především z častých autocitací. Text k první větě Novák složil sám, text ke druhé je propůjčen z moravské folklorní tradice. Báseň ke třetí větě napsal Jaromír Borecký.
Díky prázdninovým zahraničním cestám, především do Španělska, Itálie a Rakouska, si Novák brzy uvědomil, že se nad Evropou stahují mračna a Adolf Hitler si uzurpuje moc nad evropskými státy.
Před uplatněním mnichovského diktátu vytvořil čtyřdílnou Jihočeskou suitu, prostřednictvím které chtěl upozornit na nově přicházející nebezpečí a vzburcovat masy k nesouhlasu s nacistickými ideologiemi.
Po roce 1938, jako vyjádření zklamání nad přístupem evropských mocností k otázce Československa a Mnichovskému diktátu, napsal skladbu pro sbor s názvem K 30. září 1938.
V březnu 1939 vpadla hitlerovská vojska do Čech a obsadila Prahu. První léta protektorátního režimu zasáhla Novákovo soukromí, musel opustit konzervatoř a ukončit předsednictví ve Státní zkušební komisi pro učitele hudby. Kdykoliv mohl, odjížděl s rodinou z Prahy do jižních Čech nebo do Skutče, kde se obklopoval přáteli, se kterými mohl volně a svobodně hovořit.
V letech 1939–1945 se Novák stal vedoucí osobností české hudební kultury, jeho tvorba v období okupace znamená usilovnou mobilizaci proti okupantům. Při oslavě jeho sedmdesátin projevila veřejnost vřelý zájem o jeho tvorbu a konaly se koncerty jeho komorního díla. Nejdůležitější prací tohoto období se stala Májová symfonie, která předznamenávala vítězství nad nacisty.
Po válce se Novák energicky zasahoval o záchranu Rudolfina. Budova byla slavnostně odevzdáno nově vytvořené Akademii múzických umění v roce 1946 při příležitosti I. ročníku hudebního festivalu Pražské jaro.
V roce 1945 byl Novák spolu s hudebním skladatelem Josefem Bohuslavem Foersterem otitulován nově zavedenou hodností „národní umělec“ a v roce 1946 zvolen čestným členem (zanedlouho poté čestným předsedou) Syndikátu českých skladatelů.
Národní výbor v Kamenici nad Lipou dal pietně upravit a otevřít pro veřejnost rodný pokoj slavného skladatele. V muzeu je uložen dopis, kterým děkoval pořadatelům oslav:
Tento drahý kraj připravil mi oslavu svým způsobem velmi vzácnou – pamětní desku na mém rodném domě v Kamenici nad Lipou. Neubránil jsem se pohnutí projížděje se svojí rodinou za listopadového večera ulicemi prapory ozdobenými do hotelu Lípa. Po koncertě, kde jsem po přestávce promluvil ke zbožně naslouchajícímu publiku, byl mi roztomilým nápadem hostitelů uchystán nocleh v mém rodném pokoji.
Vítězslav Novák
korespondence V. Nováka
Josef Bohuslav Foerster
Skladatel
Během roku 1947 vytvořil Novák jedny ze svých posledních skladeb, například Jihočeské motivy a Čtyři ukolébavky, s nimiž se vracel do rodného kraje a do dětství.
Posledním dokončeným dílem se stala skladba Hvězdy určená pro ženský sbor a symfonický orchestr, verše ke skladbě vytvořila jeho manželka Marie. Konec Novákova života předznamenalo srdeční onemocnění, se kterým se léčil v Teplicích nad Bečvou.
V posledních dnech svého života pracoval se svou ženou Marií na svých Pamětech a také na kompozici mohutné kantáty. Text svěřil své manželce a ještě den před smrtí se v nočních hodinách zabýval skicou nové skladby.
V pondělí 18. července roku 1949 ve Skutči kolem půl šesté ranní zemřel na náhlou srdeční slabost a o několik dní později se konal státní pohřeb v Pražském Domě umělců.
Novákův popel byl uložen pod pomníkem sochaře Jana Kodeta umístěným v roce 1951 do Kinského zahrady na pražském Petříně, kam skladatel chodíval obdivovat “svou” stověžatou Prahu.
Bouře op. 42 (1910) - mořská fantasie pro velký orchestr, sólové hlasy a smíšený sbor na stejnojmennou báseň Svatopluka Čecha.
Svatební košile op. 48 (1913) - balada podle Karla Jaromíra Erbena pro sólové hlasy a orchestr, věnováno Hlaholu pražskému.
Rodný dům slavného skladatele se nachází v obci Kamenice nad Lipou v Pelhřimovském okrese. Průčelí domu zdobí pamětní deska od sochaře J. V. Duška, která byla odhalena při oslavě skladatelových 60. narozenin.
Cestou na Petřín v Nebozízkových sadech v Praze je umístěn tři metry vysoký pomník se skladatelovou podobiznou, stojící na mramorovém soklu, ve kterém je umístěna urna s popelem.
Památník hudebního skladatele vznikl v roce 1955, rok poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči, čp. 364, věnovala paní Marie Nováková státu s přáním vytvoření stálé expozice k uctění památky svého manžela
Město nedaleko Telče, kde Novák prožil velkou část svého dětství a na místní obecné škole se tu začal věnovat hudbě. Jeho čas v Počátkách byl ale poznamenán častým stonáním, na které sám autor ve svých pamětech vzpomínal.
Gymnázium, kde Novák studoval a dnes nese škola jeho jméno. Přestože bylo jeho přijetí na gymnázium úspěchem, sám Novák na svá studia nevzpomíná s láskou. Ve svých pamětech je dokonce označil za "očistec".
Tady byl Novák takříkajíc "ve svém živlu". Konečně se mohl věnovat hudbě, která ho tolik naplňovala. Jeho cesta k úspěchům ale byla trnitá. Ne všichni pedagogové na konzervatoři byli z Nováka nadšení, mnohé, včetně Antonína Dvořáka, rozčiloval jeho novátorský přístup ke kompozici.
V Myslíkově ulici se nacházela plzeňská pivnice U Mahulíků, kde se scházeli pražští umělci. Novák sem s oblibou chodil a se stal tak členem skupiny tzv. "Mahulíkovců", díky níž navázal styky například s architektem a mecenášem Josefem Hlávkou.
Rodný dům V. Nováka
Kamenice nad LipouRodný dům slavného skladatele se nachází v obci Kamenice nad Lipou v Pelhřimovském okrese. Průčelí domu zdobí pamětní deska od sochaře J. V. Duška, která byla odhalena při oslavě skladatelových 60. narozenin.
Pomník Vítězslava Nováka
Petřín, PrahaCestou na Petřín v Nebozízkových sadech v Praze je umístěn tři metry vysoký pomník se skladatelovou podobiznou, stojící na mramorovém soklu, ve kterém je umístěna urna s popelem.
Regionální muzeum Skuteč
SkutečPamátník hudebního skladatele vznikl v roce 1955, rok poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči, čp. 364, věnovala paní Marie Nováková státu s přáním vytvoření stálé expozice k uctění památky svého manžela
Počátky
PočátkyMěsto nedaleko Telče, kde Novák prožil velkou část svého dětství a na místní obecné škole se tu začal věnovat hudbě. Jeho čas v Počátkách byl ale poznamenán častým stonáním, na které sám autor ve svých pamětech vzpomínal.
Gymnázium Vítězslava Nováka
Jindřichův HradecGymnázium, kde Novák studoval a dnes nese škola jeho jméno. Přestože bylo jeho přijetí na gymnázium úspěchem, sám Novák na svá studia nevzpomíná s láskou. Ve svých pamětech je dokonce označil za "očistec".
Pražská konzervatoř
PrahaTady byl Novák takříkajíc "ve svém živlu". Konečně se mohl věnovat hudbě, která ho tolik naplňovala. Jeho cesta k úspěchům ale byla trnitá. Ne všichni pedagogové na konzervatoři byli z Nováka nadšení, mnohé, včetně Antonína Dvořáka, rozčiloval jeho novátorský přístup ke kompozici.
Pivnice U Mahulíků
PrahaV Myslíkově ulici se nacházela plzeňská pivnice U Mahulíků, kde se scházeli pražští umělci. Novák sem s oblibou chodil a se stal tak členem skupiny tzv. "Mahulíkovců", díky níž navázal styky například s architektem a mecenášem Josefem Hlávkou.
Výběr z aktuálního programu
Zazní Beethoven, Novák a Čajkovskij
Účinkuje Stamicovo kvarteto
