Dvořákovy rané symfonie jsou ovlivněné německým romantismem, především tvorbou skladatelů, jako byl Ludwig van Beethoven nebo Robert Schumann. Postupem času se začal více inspirovat lidovou hudbou a českou kulturou a krajinnými motivy. 

Instrumentace v jeho symfoniích je obvykle bohatá a barevná, často využívá široké palety orchestrálních nástrojů k vytvoření silných emocionálních a hudebních efektů. Dokázal zachytit atmosféru a citlivě vyjadřovat emoce. 

Mezi nejslavnější díla patří poslední Symfonie č. 9 e moll, op. 95 s podtitulem Z Nového světa (From the New World). Dvořák ji složil během svého pobytu v USA na objednávku symfonického orchestru New York Philharmonic. Inspirací mu byla atmosféra rychle se rozvíjející země, hektický způsob života, ale i stesk po domově. Dále také americká lidová hudba, indiánské melodie a černošské duchovní písně, které objevoval a sbíral během svého pobytu. 

9 symfonií

• Symfonie č. 1 c moll „Zlonické zvony“ (1865) 

• Symfonie č. 2 B dur, op. 4 (1865) 

• Symfonie č. 3 Es dur, op. 10 (1873) 

• Symfonie č. 4 d moll, op. 13 (1874) 

• Symfonie č. 5 F dur, op. 76 (1875) 

• Symfonie č. 6 D dur, op. 60 (1880) 

• Symfonie č. 7 d moll, op. 70 (1885) 

• Symfonie č. 8 G dur, op. 88 (1889) 

• Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, op. 95 (1893) 

Tuto Dvořákovu tvorbu charakterizuje silný hudební výraz spojený s bohatým melodickým obsahem. Dvořák v ní často kombinuje hlasové party s orchestrálními pasážemi, které vytvářejí dojem dramatického vyprávění či vyjádření hlubších emocí. Také využívá lidové prvky a motivy z českého folkloru, což dodává jeho hudbě autentičnost a barvitost. 

Vybraná díla

• Hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30 (1872, přepracováno 1880 a 1886) 

• Stabat Mater, op. 58 (1877) 

• Žalm 149, op. 79 (1879, 1887 přepracováno pro smíšený sbor a orchestr) 

• Svatební košile, op. 69 (1884) 

• Svatá Ludmila, op. 71 (1886) 

• Mše D dur, op. 86 (1887 verze s varhanním doprovodem, 1892 s orchestrem) 

• Requiem b moll, op. 89 (1890)

• Te Deum, op. 103 (1892) 

Antonín Dvořák napsal celkem deset oper, z nichž některé patří mezi vrcholná díla české operní tvorby. Od raných oper s náznaky vlivů italské operní tradice a německého romantismu se postupně posunul k většímu začlenění českého hudebního folkloru a osobitého národního charakteru. Dokázal kombinovat melodickou invenci, emocionální hloubku a českou lidovou tradici, především zpěv a tanec.

Jednou z nejproslulejších oper je Rusalka inspirovaná pohádkami a legendami a známá pro své působivé lyrické pasáže a bohatou orchestraci. Na pohádkové motivy je napsaná také opera Čert a Káča, která spojuje lidové a humorné prvky s lyrickými a fantastickými.

Další významnou operou je Jakobín, který se odehrává v 18. století a zobrazuje konflikty mezi osobní svobodou a povinnostmi vůči státu. Tato opera vykazuje Dvořákovu schopnost psát dramatickou hudbu a zdůrazňuje jeho kompoziční dovednosti. 

10 oper

• Alfred (1870) 

• Král a uhlíř, op. 14 (1874; první nedochovaná verze z roku 1871) 

• Tvrdé palice, op. 17 (1874) 

• Vanda, op. 25 (1875) 

• Šelma sedlák, op. 37 (1877) 

• Dimitrij, op. 64 (1882, 2. verze 1894) 

• Jakobín, op. 84 (1888, částečně přepracováno 1897) 

• Čert a Káča, op. 112 (1899) 

• Rusalka, op. 114 (1900) 

• Armida, op. 115 (1903) 

Antonín Dvořák komponoval řadu koncertů a koncertních skladeb pro různé nástroje, z nichž některé patří k významným dílům klasického repertoáru.

Dvořákův přístup ke koncertním skladbám spočíval v propojení technické náročnosti s lyrickou invencí a emocionální silou. Jeho koncerty jsou plné bohatých orchestrálních textur a silných melodií, které umožňují sólistovi vyniknout, zatímco orchestr poskytuje podporu a doplňuje hlavní téma.

Jeho nejslavnějším koncertem je Klavírní koncert g moll (op. 33), který patří mezi zásadní klavírní díla. Je plný emotivních melodií a dramatických momentů. Dvořák v něm zobrazil svou schopnost propojit technickou virtuozitu s emotivní hloubkou a lyrickou krásou.

Dalším významným koncertním dílem je Violoncellový koncert h moll (op. 104), který je považován za jedno z nejlepších děl pro violoncello v historii hudby. Tento koncert má bohatou melodickou paletu. Dvořák v něm vyniká schopností vytvářet výrazné melodie pro violoncello, které jsou vystaveny s bohatým doprovodem orchestru.

Mezi další koncertní skladby patří houslový koncert a méně známé koncerty pro různé nástroje jako fagot, hoboj, klavír a další. 

Vybraná díla

• Koncert pro violoncello a klavír A dur (1865) 

• Romance pro housle a orchestr f moll, op. 11 (1873/1877) 

• Smyčcová serenáda E dur, op. 22 (1875) 

• Koncert pro klavír a orchestr g moll, op. 33 (1876) 

• Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53 (1879, revize 1880) 

• Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 (1895) 

Tyto skladby mají obvykle programový charakter, což znamená, že vyprávějí hudební příběh nebo zachycují konkrétní námět, inspiraci nebo příběh. Dvořák se soustředí na dramatické vyjádření, využívá různé orchestrální barvy, dynamiku a kontrasty, aby vytvořil hudební obrazy.

Charakteristické jsou bohaté melodické linie, syté orchestrální textury a schopnost vytvářet širokou škálu emocí a nálad prostřednictvím hudebního jazyka. Tyto symfonické básně často zobrazují přírodní scenerie, mytické nebo historické události či legendy. Dvořák v nich umožňuje posluchačům prožívat příběhy a obrazy prostřednictvím hudby. 

Vybraná díla

• Vodník, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 107 (1896) 

• Polednice, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 108 (1896) 

• Zlatý kolovrat, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 109 (1896) 

• Holoubek, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 110 (1896) 

• Píseň bohatýrská, symfonická báseň, op. 111 (1899) 

• Symfonická báseň (Rapsodie a moll), op. 14 (1874) 

• Symfonické variace pro orchestr, op. 78 (1877) 

• Slovanské rapsodie, op. 45 (D dur, g moll, As dur; 1878) 

• Česká suita, op. 39 (1879) 

• Legendy, op. 59 (1881) 

• Husitská, dramatická ouvertura, op. 67 (1883) 

• Karneval, koncertní ouvertura, op. 92 (1891) 

• Scherzo capriccioso, op. 66 (1883) 

• Suita A dur, op. 98B (1895) 

• Slovanské tance, op. 46 (I. řada, 1878) a op. 72 (II. řada, 1887) – původně pro čtyřruční klavír 

Antonín Dvořák byl mistrem v komponování komorní hudby a vytvořil mnoho významných děl pro různé sestavy nástrojů. Zpočátku se inspiroval svými současníky, jeho raná díla jsou tedy ovlivněna především německým romantismem. Pozdější skladby už odrážejí jeho vlastní rozvinutý styl spojený s českou hudební tradicí. Do své komorní tvorby dokázal přirozeně začlenit lidové melodie, rytmus a tanec.

Mezi nejvýznamnější patří Smyčcový kvartet č. 12 F dur Americano (pp. 96), známý také jako Americký kvartet, který vznikl během pobytu v USA. Reflektuje jak osobní zážitky, tak prvky americké lidové hudby. 

Vybraná díla

• Smyčcový kvintet G dur, op. 77 (1875) 

• Klavírní kvintet A dur, op. 81 (1887) 

• Sonatina pro housle a klavír, op. 100 (1893) 

• Smyčcový kvintet Es dur, op. 97 (1893) 

• Smyčcový kvartet Es dur „Slovanský“, op. 51 (1879) 

• Smyčcový kvartet F dur „Americký“, op. 96 (1893) 

• Smyčcový kvartet As dur, op. 105 (1895) 

Antonín Dvořák komponoval rozmanité klavírní skladby, které zahrnovaly sólová klavírní díla, klavírní koncerty a komorní skladby pro různé nástrojové sestavy v kombinaci s klavírem.

Zpočátku byl ovlivněn evropským romantismem, ale postupně se více inspiroval lidovou hudbou, českými písněmi a tanci, což se odráží v jeho melodiích a rytmických strukturách.

Jeho klavírní skladby mají výrazný charakter. Dvořák se nebojí experimentovat s různými hudebními styly a technikami, což přispívá k pestrosti jeho klavírní tvorby.

Mezi nejoblíbenější patří Humoreska, která je sedmou z osmi skladeb cyklu Humoresky, a ukazuje správnou práci s kontrastem. Její prostřední část se od krajních značně liší, ale přesto působí jako celek.

Velmi populární jsou také Slovanské tance – I. a II. řada, op. 46 a 72. Tento cyklus, jak název napovídá, vychází z lidového tance. Pro Dvořáka šlo o přelomové dílo, protože ho proslavilo ve světě. Zatímco se první řada zaměřuje s výjimkou ukrajinské dumky převážně na české tance, druhá je mezinárodní a obsahuje také slovenský odzemek, srbské kolo, polonézu a znovu také ukrajinskou dumku.

Vybraná díla

• Silhouety, op. 8 (1879) 

• Mazurky, op. 56 (1880) 

• Dumka a furiant, op. 12 (1884) 

• Poetické nálady, op. 85 (1889) 

• Suita A dur, op. 98 (1894) – později též orchestrální verze 

• Humoresky, op. 101 (nejznámější Humoreska č. 7 Ges dur) 

• Slovanské tance, op. 46 (I. řada, 1878) a op. 72 (II. řada, 1887) – později též orchestrální verze 

• Legendy, op. 59 (1881) 

Antonín Dvořák komponoval širokou škálu písní a sborů, které jsou významnou součástí jeho tvorby. Odrážejí různorodost a bohatství melodických motivů a harmonií spojených s českou lidovou hudbou a romantickým stylem.

Věnoval se tvorbě lidových písní, které čerpaly inspiraci z české lidové kultury. Tyto písně často zachycují přírodní motivy a témata ze života obyčejných lidí. Jejich melodie jsou působivé a mají hluboký emocionální dopad.

Jeho sbory, zejména vokálně-instrumentální skladby jako kantáty nebo chrámové skladby, spojují bohaté harmonie a melodické linky s vyjádřením hlubších emocí a citů. Dvořák často používal texty českých básníků a spisovatelů, čímž propojoval hudbu s literaturou a kulturou. Byl schopný vytvořit atmosféru, která zobrazovala různé nálady od radosti až po melancholii.

Nejvýznamnější jsou Moravské dvojzpěvy, cyklus 23 textů moravské lidové poezie, které zhudebnil a aranžoval pro dva hlasy s klavírním doprovodem. Jsou charakteristické svou jednoduchostí, přirozeností a autentičností lidových melodií. Každý zpěv obsahuje melodii a text, které se vzájemně doplňují.

Vybraná díla

• Čtyři písně, op. 82 (1888, nejznámější č. 1 Kéž duch můj sám) 

• Písně milostné, op. 83 (1888, nejznámější č. 2 V tak mnohém srdci mrtvo jest) 

• Biblické písně, op. 99 (1894) 

• Ave Maria, op. 19B (1877) 

• Ave Maris Stella, op. 19B (1879) 

• Moravské dvojzpěvy, op. 20 (soprán, tenor + klavír, 1875) 

• Moravské dvojzpěvy, op. 29 a 32 (soprán, alt + klavír, 1876) 

• Moravské dvojzpěvy, op. 38 (soprán, alt + klavír, 1877) 

• Kytice z českých národních písní, op. 41 (1877) 

• Z kytice národních písní slovanských, op. 43 (1878) 

• Pět sborů na texty litevských národních písní, op. 27 (1878) 

• Čtyři sbory, op. 29 (1876) 

• V přírodě, op. 63 (1882)