Ludvík Vítězslav Čelanský se narodil 17. července 1870 ve Vídni jako syn Jana Čelanského, kapelníka v Horní Krupé u Havlíčkova Brodu. Díky svému otci získal první hudební zkušenosti a naučil se hrát na různé nástroje. Hudbou nezůstal nepolíben ani z matčiny strany, Marie Čelanská byla zpěvačkou.

Vzdělání začal na nižším gymnáziu v Havlíčkově Brodě, pokračoval na pedagogickém ústavu v Kutné Hoře a následně strávil rok jako učitel v Dolní Krupé.

Po rozhodnutí věnovat se pouze hudbě studoval skladbu na pražské konzervatoři u Karla Steckera v letech 1892–1894. Stecker, mimo jiné velké umělce, učil například i Vítězslava Nováka a pedagogickým kolegou mu byl velikán české hudby Antonín Dvořák.

Antonín Dvořák

Skladatel

Čelanský se také vzdělával na dramatické škole Národního divadla pod vedením Edmunda Chvalovského a v operní škole Pivodově se učil u pěvkyně Růženy Maturové.

Čelanského první velký úspěch přišel 25. září 1894, kdy dirigoval svůj orchestrální melodram na báseň Jaroslava Vrchlického, Země, v Národním divadle. Koncert se dočkal nadšeného potlesku, který předznamenal další vývoj Čelanského profesního vývoje.

Čelanský se stal prvním kapelníkem nově zakládané opery Městského divadla v Plzni. Jeho působení zde bylo významné; například v roce 1895 poprvé česky nastudoval Humperdinckovu operu Perníková chaloupka, známou pod českým názvem Jeník a Mařenka.

Světový dirigent

Kromě dirigování se Čelanský věnoval i vlastní kompoziční činnosti. V roce 1897 měla v Národním divadle premiéru jeho první jednoaktová opera Kamilla, ke které si sám napsal i libreto.

Dílo údajně vycházelo z Čelanského osobních zkušeností s odmítanou ctitelkou a představovalo pokus o nový typ moderní opery.

Čelanský se také zabýval teoretickými úvahami o moderní opeře, které publikoval ve svém textu Několik úvah o moderní opeře. V něm se vyjadřuje k intrepretační stránce (režii, opernímu herectví) i volbě námětů. Odvolává se na Josefa Bohuslava Foerstera a jeho úsudky ohledně veristického směru, který reagoval na nedostatek realismu a autenticity romantických děl:

Josef Bohuslav Foerster

Skladatel

Opera byla během dvou sezón provedena hned devětkrát. K jejímu úspěchu jistě přispělo výjimečné obsazení – Johana Weisová-Cavallárová (v alternaci s Annou Olivovou), František Šír, Bohumil Pták a Adolf Krössing. Formát jednoaktovky rovněž umožňoval operu „přilepit“ k jiným dílům, která táhla publikum do divadla. Kamilla se například hrála společně se Sudovou aktovkou U Božích muk, což vytvářelo pozoruhodný kontrast mezi oběma kusy.

V srpnu roku 1898 se Čelanský oženil s Marií Hereykovou.

V sezóně 1898–99 působil jako dirigent v opeře v Záhřebu a po návratu do Prahy byl v roce 1899 jmenován sbormistrem a třetím kapelníkem v Národním divadle.

Ve zlaté kapličce se začínala situace vyostřovat. Čelanský se nořil do své práce a podle názoru mnohých se málo věnoval vedení a kontrole provozu divadla. Již tehdy se ukázal jako kontroverzní hlava orchestru se sklonem k improvizaci. Někteří jeho přístup obdivovali pro vášeň a genialitu, jiní jej zavrhovali pro nesystematičnost a nezodpovědnost vůči hráčům a domluveným zkouškám.

V roce 1900 definitivně padla dosavadní správa divadla v čele s ředitelem Šubertem a prvním kapelníkem Čechem. Novým šéfem se stal Karel Kovařovic, kterému se Čelanský nezamlouval a přiměl ho ze svého postu odejít. Jejich napjatý vztah vytvářel v divadelním orchestru dva tábory. Jedni stáli za Čelanským, druzí za Kovařovicovem.

1 / 1

Karel Kovařovic

Karel Kovařovic – Významný český dirigent a skladatel, který jako šéf opery Národního divadla výrazně ovlivnil českou hudební scénu počátku 20. století. Jeho vztah k Ludvíku Čelanskému byl napjatý, zejména kvůli profesním neshodám – Kovařovic odmítl uvést některá Čelanského díla a lišili se i v přístupu k vedení zkoušek.

Zdroj: Opera+

Čelanský si po odchodu z Národního divadla našel na sezónu 1900-1901 místo dirigenta ve Lvově, kde se zasloužil o vznik Lvovské opery a dokonce i dirigoval její zahajovací představení.

Česká filharmonie na scénu!

V únoru 1901 vypukla stávka orchestru Národního divadla proti Kovařovicovi. Čelanský se v tu dobu vrátil do Prahy a z křídla revoltujících členů orchestru vytvořil nové těleso – Českou filharmonii.

Patnáctého října 1901 oddirigoval Čelanský první koncert České filharmonie jakožto samostatného symfonického orchestru. Večer byl uveden jako pocta Zdeňku Fibichovi k jeho úmrtí. Zazněla Fibichova selanka V podvečer a Druhá symfonie Es dur.

Zdeněk Fibich

Skladatel

Po jedné sezóně předal Čelanský vedení České filharmonie Oskaru Nedbalovi a vrátil se do Lvova, kde také založil filharmonii a vedl ji v letech 1902–1904. Současně řídil i operu v Krakově a Lodži. Následně působil jako ředitel filharmonie v Kyjevě na přelomu let 1904 a 1905 a rok poté i ve Varšavě.

I přes veškeré úspěchy v zahraničí se v rodných Čechách objevilo pro Čelanského velké lákadlo. Šlo o nově vzniklou operu Městského divadla na Královských Vinohradech, která mu nabídla post šéfa. Čelanský přijal a během patnácti měsíců zde nastudoval mnoho českých děl, jako například Weisova Polského žida, Malátovy Veselé námluvy a Blodkovu operu V studni. Na jeviště uvedl také italské opery, včetně Pucciniho Madame Butterfly, Umbertovy Fedory a Rossiniho Lazebníka sevillského, dále Mozartovu operu Così fan tutte, Fallovu operetu Dolarová princezna a mnoho dalších.

Konflikt s ředitelem Šubertem a stávkující orchestr v roce 1908 ho však opět donutil z postu odstoupit.

V následujícím roce přijal Čelanský angažmá jako dirigent v divadle Apollo v Paříži, kde se zaměřoval především na komickou operu a operetu. Od roku 1911 působil také jako šéf orchestru Césara Francka. Za svou interpretaci děl Jacquese Offenbacha byl oceněn titulem důstojníka francouzské akademie.

Na sezonu 1913 až 1914 se vrátil do Vinohradského divadla, kde v roce 1914 uvedl Nedbalovu operu Polská krev.

V roce 1914 mu přišla nabídka stát se ředitelem prestižní komické opery v New Yorku. Kvůli začínající válce ale musel odmítnout.

V následující sezoně působil v Plzni, kde uvedl Smetanovy opery Prodaná nevěsta a Dalibor, a také Dvořákovu Rusalku.

1 / 3

Ludvík Vítězslav Čelanský (uprostřed) se členy první zpěvohry Divadla na Vinohradech

Ludvík Čelanský (uprostřed) se členy první zpěvohry Divadla na Vinohradech – Čelanský po svém návratu do Prahy založil v nově otevřeném Vinohradském divadle operní scénu.

Zdroj: Autor: Neznámý, re-photo by David Sedlecký – Publikace Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník

2 / 3

Čelanský za vedení Vinohradské opery

Čelanský v dobách vedení Vinohradské opery – Čelanského působení ve Vinohradském divadle se také neobešlo bez jistého jiskření mezi ním a ředitelem F. A. Šubertem. Mladý Čelanský si s konzervativcem neuznávajícím nové směry příliš nerozuměl, což vyvolávalo spory hned od začátku jejich spolupráce.

Zdroj: Divadelní mesíčník - Divadlo Vinohrady

3 / 3

F. A. Šubert - první ředitel Městského divadla

F. A. Šubert – První ředitel Městského divadla. I přes neshody mezi ním a Čelanským byla jejich první společná sezóna úspěšná. Činohra a zpěvohra Městského divadla uvedly celkem 35 premiér, což je ve srovnání se současným tempem uvádění neuvěřitelné číslo.

Zdroj: Divadelní měsíčník - Divadlo na Vinohradech

Po vzniku Republiky se na krátkou dobu vrátil do funkce šéfa České filharmonie, ale brzy ho nahradil Václav Talich. V roce 1919 přijal nabídku dirigenta a podnikatele Šaka a ujal se vedení nově založeného orchestru s názvem Šakova filharmonie.

Tento soubor oživil pražský hudební život odvážným programem, který podporoval mladé dirigenty a uváděl soudobé, méně známé skladatele. V roce 1921 však zanikl.

Spřízněn s Brnem

Čelanský se začal živit jako učitel zpěvu v Praze a dirigování se věnoval už jen zřídka, zato ale s nadšením.

Díky Vladimíru Helfertovi začal hostovat v Brně jako šéf Orchestrálního sdružení, se kterým nastudoval řadu romantických skladeb. Zvláštní uznání si získal za provedení Smetanovy Mé vlasti, která měla premiéru 29. 1. 1923, Dvořákových Slovanských tanců a děl Zdeňka Fibicha, například selanky V podvečer a Jarní romance. Sám Čelanský měl z výkonů upřímnou radost, se kterou se příteli svěřil v soukromé korespondenci.

S Mou vlastí a Slovanskými tanci přivedl Čelanský Orchestrální sdružení do pražské Smetanovy síně Obecního domu, kde sklidil velký úspěch. Nadšení vyjadřovala i kritika:

Sedmadvacátého října 1932 Čelanský umírá. Shodou okolností v den, kdy Orchestrální sdružení hraje Mou vlast.

V kondolenci od jednatele spolkového výboru A. Puttnera manželce zaznělo: