První violoncello jí vyrobila babička z krabice od cereálií a starého zeleného zubního kartáčku. Dnes Alisa Weilerstein brázdí nejslavnější světová podia, s Českou filharmonií právě premiéruje koncert od Richarda Blackforda. V podcastu Philharmonious hovořila nejen o soudobé hudbě, ale také o rigiditě a hierarchičnosti světa klasické hudba.
Alisa Weilerstein již s Českou filharmonií odehrála tři desítky koncertů včetně mnoha zájezdových. Tentokrát ji po Dvořákovi či Elgarovi čeká dobrodružnější počin – světová premiéra nového koncertu, který pro ni napsal britský komponista Richard Blackford.
„Složil překrásnou, celostní skladbu s úchvatnou orchestrací a jedinečným jazykem, je velmi podmanivá,“ charakterizuje dílo violoncellistka, která se rozhodně neorientuje pouze na tradiční repertoár.
„Hodně se věnuji i současné hudbě. Také jsem tvořila vlastní projekty v oblasti současné hudby. Snažím se propojovat umělecké formy. Propojuji skladatele, umění a náš dnešní svět,“ říká Alisa Weilerstein, která se doznala ke snahám „bořit hierarchii“ a „rigiditu“, která je klasickohudebnímu světu posledních 100 let vlastní.
V nejnovějším vydání podcastu Philharmonious také popisuje, jak ji obohatilo studium rusistiky, proč jí nevadí tleskání mezi větami nebo v čem ji vzrušuje pomíjivost, a tudíž jedinečnost koncertování.
Podcast Philharmonious podporuje generální partner České filharmonie Skupina ČEZ.
