Fotografie ilustrujicí stránku  Jarní koncert Česká filharmonie

Česká filharmonie • Jarní koncert


Česká filharmonie

Petr Iljič Čajkovskij a Antonín Dvořák byli současníci a navzdory vzdálenosti i opravdoví přátelé. Spojení Čajkovského jediného houslového koncertu a Dvořákovy poslední a nejslavnější symfonie slibuje jiskřivý program, který podtrhne spontánní a strhující interpretace koncertního mistra Jiřího Vodičky a dirigenta Petra Altrichtera.

Česká filharmonie

Program

Petr Iljič Čajkovskij
Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35

Antonín Dvořák
Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“

Účinkující

Jiří Vodička housle

Petr Altrichter dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Jarní koncert

Rudolfinum — Dvořákova síň

9. 4. 2022  sobota 10.00
Generální zkouška
Nelze objednat online
9. 4. 2022  sobota 19.30
Volná místa
Cena od 300 do 1000 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Účinkující

Jiří Vodička  housle
Jiří Vodička

Jiří Vodička je koncertním mistrem České filharmonie, sólistou i komorním hráčem a patří k nejvýznamnějším a nejvyhledávanějším českým houslistům. Už v dětství na sebe upozornil vítězstvími v mnoha soutěžích – zejména v Mezinárodní houslové soutěži Jaroslava Kociana, Prague Junior Note a Čírenie talentov (Slovensko). V roce 2002 získal první cenu na mezinárodní houslové soutěži Beethovenův Hradec a v tomtéž roce i cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. V roce 2004 si titul absolutního vítěze odnesl také z prestižní mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra konané v německém Výmaru. V roce 2008 si přivezl první a druhou cenu ze světově proslulé soutěže Young concert Artist, která probíhala v Lipsku a v New Yorku. Ve svých 14 letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu – Institut pro umělecká studia v Ostravě – a to do třídy renomovaného pedagoga Zdeňka Goly. V roce 2007 zde uzavřel studium magisterským titulem.

Jiří Vodička pravidelně vystupuje jako sólista s mnoha význačnými českými i zahraničními orchestry, a to mimo jiné s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Qatar Philharmonic Orchestra a Neue Westfalen Philharmonie. Je dlouholetým sólistou předního čínského orchestru Wuhan Philharmonic Orchestra. Spolupracoval či spolupracuje také s významnými dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Netopilem, Semjonem Byčkovem ad.

V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album Violino Solo“, které obsahuje jedny z nejnáročnějších skladeb pro sólové housle a které bylo pozitivně přijato kritiky u nás i v zahraničí. Mnohé z jeho koncertů byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD.

Jako komorní hráč vystupuje s vynikajícími českými klavíristy Martinem Kasíkem, Ivo Kahánkem, Ivanem Klánským a Miroslavem Sekerou. V roce 2011 byl pozván slavným houslistou Gidonem Kremerem a společně s dalšími světovými umělci vystoupil na jeho festivalu Kammermusikfest v rakouském Lockenhausu. Bývá pravidelně zván na významné festivaly – například Pražské jaro, Janáčkův Máj, Hohenloher Kultursommer, Choriner Musiksommer a jiné. Od roku 2012 je členem Smetanova tria, s nímž natočil dvě CD pro Supraphon, která získala prestižní ocenění BBC a Diapason dʼOr.

V roce 2015 se stal koncertním mistrem České filharmonie. Je pedagogem na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě. Hraje na italský nástroj Joseph Gagliano 1774.

 

Petr Altrichter  dirigent
Petr Altrichter

PETR ALTRICHTER
dirigent

Petr Altrichter je jedním z nejvýznačnějších českých dirigentů, který si udělal působivé jméno svou dynamickou a hlubokou interpretací symfonické hudby. Pochází z hudební rodiny a hře na hudební nástroje se věnoval od raného dětství. Absolvoval konzervatoř v Ostravě, obory lesní roh a dirigování. Ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v oborech dirigování orchestru pod vedením Otakara Trhlíka a Františka Jílka a dirigování sboru s pedagogy Josefem Veselkou a Lubomírem Mátlem. Po dobu studia na JAMU spolupracoval jako sbormistr a dirigent s Brněnským akademickým sborem a podílel se na zisku mnoha ocenění na zahraničních sborových soutěžích a festivalech (Middlesbrough, Debrecín aj.).

Mezinárodní pozornost na sebe Altrichter upoutal v roce 1976, kdy získal titul laureáta a speciální cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto ocenění se stal asistentem dirigenta Václava Neumanna v České filharmonii a nastartoval tak svou uměleckou kariéru. Pozvání k zahraničním orchestrům pak na sebe nenechala čekat. Po působení ve Filharmonii Brno se v roce 1988 stal dirigentem a v roce 1990 pak šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. S tímto orchestrem absolvoval četná zahraniční turné do Japonska, USA, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Zároveň také dlouhodobě spolupracoval s Komorní filharmonií Pardubice, se kterou v rámci zahraničních vystoupení uvedl do koncertního života mnohé mladé nadějné sólisty (Isabelle van Keulen, Radek Baborák ad.).

V letech 1993–2004 byl hudebním ředitelem Jihoněmecké filharmonie Kostnice; s tímto orchestrem pravidelně koncertoval v Tonhalle Curych a v KKL Lucern a podnikl turné do Švýcarska a Itálie. Svůj debut ve Velké Británii absolvoval Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK na festivalu v Edinburghu v roce 1993, londýnský debut pak s Anglickým komorním orchestrem krátce nato. V roce 1997 byl jmenován hlavním dirigentem Liverpoolské královské filharmonie poté, co v orchestru v předešlé sezóně s velkým úspěchem hostoval. S tímto orchestrem také vystoupil v roce 2000 na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a natočil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní label tělesa – RLPO Live.

V roce 2001 byl Altrichter pozván do čela Filharmonie Brno, kde setrval dalších sedm let a vrátil se tak k orchestru, se kterým byl spjat od studií a se kterým jako pravidelný host spolupracuje doposud. Je také pravidelným hostem České filharmonie, se kterou má stálý umělecký kontakt od svých asistentských začátků, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a Slovenské filharmonie, se kterou natočil vřele přijatá a ceněná CD se skladbami Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.

V roce 2015 podnikl s Českou filharmonií koncertní turné do Německa, na přelomu 2015 a 2016 pak turné do Číny. Na počátku sezony 2017–2018 řídil Českou filharmonii na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval velmi úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan. Na jaře 2017 uskutečnil japonské turné se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, v roce 2018 pak turné do Velké Británie s Českým národním symfonickým orchestrem. Na květen 2019 je připraveno turné s Českou filharmonií do Číny.

Jako host řídil význačné světové orchestry – japonský NHK Symphony Orchestra, Berlin Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, BBC Scottish Symphony a London Philharmonic Orchestra. Dále hostoval v Bruckner Orchester Linz, Varšavské filharmonii, Krakovské filharmonii, SWF orchestru v Baden-Badenu, Lotyšském národním orchestru v Rize, Orquesta Filarmonica de Gran Canaria, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Netherlands Philharmonic, Stavanger Symphony, Norrkopings Symphonieorchester, Royal Danish Orchestra Copenhagen, Odense Symphony Orchestra a dalších.

Je častým hostem festivalu Pražské jaro, Janáčkův máj Ostrava, festivalu Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti. Hostoval na velkých festivalech v Salcburku, Edinburghu, Avignonu, Aténách, Cheltenhamu, Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Lucernu, Seville, Palermu a dalších.

Těžištěm repertoáru Petra Altrichtera je česká hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů, ruská hudba – především Dimitrij Šostakovič, dále hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera. Významní světoví sólisté a interpreti (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann ad.) oceňují jeho pohotovost v orchestrálních doprovodech a vyhledávají spolupráci s ním.

Skladby

Antonín Dvořák
Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“

Koncert, který je, jak již bylo řečeno, nejen připomenutím významného jubilea České filharmonie, ale i poctou Antonínu Dvořákovi, zakončí skladatelovo dílo, patřící k jeho kompozicím nejslavnějším, a sice Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“. Vznikla ve stejném roce jako Čajkovského Patetická a podobně jako ona tvoří nedílnou součást mnoha programů nabízejících díla světového symfonického repertoáru.

Také Devátou stejně jako Biblické písně Dvořák zkomponoval v Americe. Začal na ní ale pracovat mnohem dříve, než na zmíněném písňovém cyklu, a to již v prvních měsících roku 1893, díky čemuž se stala vůbec prvním dílem, které skladatel během svého amerického pobytu vytvořil. Doba, kterou „za mořem“ strávil, mu přinesla netušené možnosti, a to nejen společenské a finanční, ale rovněž inspirační, což se samozřejmě projevilo v intenzitě jeho tvůrčího zápalu i skvělých výsledcích práce. Navíc zde skladatel zažíval sladké pocity uctívaného a váženého umělce, kterého hned po příjezdu 27. září 1892 nadšeně vítaly davy lidí (včetně tří tisíc krajanů na slavnostním večeru, pořádaném v rozsáhlé dvoraně Central Turn-Verein o dvanáct dnů později) a po každé nové premiéře sklízel jeden úspěch za druhým. Také novináři z nejrůznějších časopisů se zasloužili o opravdový rozruch, Dvořákem humorně popsaný olomouckému vikáři Jindřichu Geislerovi slovy: „...Noviny v celé Americe dělají náramný rámus; vítají mne jako nějakého spasitele. Kdybych Vám všecko pověděl, co noviny první dva dny psaly, bylo by toho příliš mnoho, až k omrzení, a já sám jsem byl první den intervijuvován, že to bylo hrozné. Ti lidé o mně všecko vědí, každou maličkost ze života mého mládí v Čechách a ještě nemají dost, pořád chtějí víc!...“ Přesto, jak už bylo řečeno výše, se mu stýskalo po domově do té míry, že i přes naléhání zakladatelky konzervatoře, Jeannetty Thurber, která ho na místo jejího ředitele díky své nepolevující snaze nakonec získala, svoji smlouvu po třech letech již neprodloužil.

I když Dvořák žádný programový popis symfonie nezanechal, podle jeho vlastních slov na něj tehdy hluboce zapůsobila především četba eposu Píseň o Hiawathovi od Henryho Wadswortha Longfellowa. Inspirace eposem se pak cituje jak v souvislosti se slavným Largem (to se stalo doslova hitem, existujícím v mnoha úpravách, z nichž k nejpopulárnějším patří např. úprava slavného jazzového pianisty Arta Tatuma, či verze pro sbor s barytonovým sólem, k němuž napsal text Dvořákův žák William Arms Fisher, bylo však použito i v mnoha filmech a hrálo se např. i na pohřbu Lady Diany Spencer), v němž sólo anglického rohu líčí scénu lesního pohřbu Minnehahy, tak i s následujícím Scherzem – indiánským tancem při slavnosti v lese. V triu Scherza se ale ozve i typicky český lidový tanec včetně vrkání holoubků vyjadřujících vzpomínku na skladatelovy pobyty v jeho letním sídle ve Vysoké u Příbrami. I v poslední větě Allegro con fuoco psané podobně jako věta první Adagio. Allegro molto zahájená tématem lesních rohů, viol a violoncell, v sonátové formě, je vedlejší téma reminiscencí na český lidový tón. Amerika a Čechy se tak zde prolínají v geniální hudební výpovědi.

Symfonie zazněla v newyorské Carnegie Hall poprvé 16. prosince pod taktovkou Antona Seidla a okamžitě (až na některé pozdější výtky týkající se údajné závislosti na černošských a indiánských melodiích) byla provázena značným ohlasem i těmi nejlepšími kritikami: „Nadšení po první větě... Aplaus trval několik minut. Druhá věta... Po několika akordech následuje melodie vyzpívaná anglickým rohem, melodie, která je poklidná a jednoduchá jako chorál... Jaká je to jedinečná melodie. Tak smutná, tak něžná... Scherzo. Je veselé, bujaré, plné pohybu a barvy... Poslední věta. Témata, která tvořila náplň předcházejících tří vět, se zde objevují v úžasné různorodosti forem... Domníváme se, že je to nejlepší Dvořákova práce v tomto žánru, a to je totéž, jako kdybychom řekli, že je to velká symfonie, která si právem zaslouží být přičítána k tomu nejlepšímu, co bylo od smrti Beethovena složeno...“

Hned prvním dílem, vytvořeným v Americe, tak Dvořák splnil vše, co slíbil při děkovném proslovu českým krajanům 9. října 1893: „Jsem uchvácen přivítáním, jaké jste mi připravili a jakého jsem skutečně neočekával. Vím, že jste sem nepřišli z pouhé zvědavosti, nýbrž proto, že se těšíte z toho, že dostalo se mi zde takového postavení. Veškero mé úsilí ponese se k tomu, abych dosáhl úkolu na mne vznesenému, a budu šťasten, když po ukončení svého poslání budu moci říci, že jsem v Americe nebyl nadarmo.“

Symfonie se opravdu zrodila pod šťastnou hvězdou, protože vzhledem ke skladatelovu usmíření s nakladatelem Simrockem mohla hned následujícího roku vyjít v Berlíně tiskem. I tehdy byla v těch nejlepších rukou, protože jejím editorem nebyl nikdo jiný než Johannes Brahms, který již pro Simrocka do tisku připravil celou řadu děl v čele s kompozicemi jeho autorů nejoblíbenějších, Wolfganga Amadea Mozarta, Roberta Schumanna či Fryderyka Chopina.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Zavřít
Tak copak vás zajímá?