Fotografie ilustrujicí stránku  Silvestrovská dopolední generální zkouška Česká filharmonie

Česká filharmonie • Silvestrovská dopolední generální zkouška


Česká filharmonie

Naše společné každoroční hudební vítání Nového roku bude tentokrát také narozeninovou oslavou. Dne 4. ledna 2021 tomu bude 125 let, kdy se poprvé na podiu Dvořákovy síně sešli pod taktovkou Antonína Dvořáka hudebníci – Česká filharmonie.

Česká filharmonie
Délka programu 2 hod

Program

Julius Fučík
Vjezd gladiátorů, pochod, op. 68

Julius Fučík
Starý bručoun, polka pro fagot a orchestr, op. 210

Josef Suk
Hra na labutě a pávy, 2. věta z Pohádky, op. 16

Václav Trojan
Žabák z hudby k pohádce Císařův slavík

Oskar Nedbal
Kavalír, valčík z operety Polská krev

Václav Vačkář
Vzpomínka na Zbiroh

Julius Fučík
Zimní bouře, valčík, op. 184

Bedřich Smetana
Hubička, předehra k opeře

Jan Kučera
Concerto grosso pro dvoje housle, violoncello a orchestr (světová premiéra)

Antonín Dvořák
Polonéza z 2. dějství opery Rusalky, op. 114

Antonín Dvořák
Rondo g moll pro violoncello a orchestr, op. 94

Bedřich Smetana
Skočná z opery Prodaná nevěsta

Antonín Dvořák
Slovanský tanec č. 2 e moll, op. 46

Antonín Dvořák
Slovanský tanec č. 8 g moll, op. 46

Účinkující

Jiří Vodička housle
Jan Mráček housle
Václav Petr violoncello

Robert Kozánek trombon
Ondřej Roskovec fagot
Jaroslav Halíř trubka

Tomáš Netopil dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Silvestrovská dopolední generální zkouška

Rudolfinum — Dvořákova síň

31. 12. 2020  čtvrtek 11.00
Zrušeno
Cena od 100 do 1200 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Naše společné každoroční hudební vítání Nového roku bude tentokrát také narozeninovou oslavou. Dne 4. ledna 2021 tomu bude 125 let, kdy se poprvé na podiu Dvořákovy síně sešli pod taktovkou Antonína Dvořáka hudebníci – Česká filharmonie. Za jedno a čtvrt století zažil náš první orchestr počáteční boj o zachování své existence, následný umělecký růst, aby v dalších desetiletích naplnil jeden ze svých nejvyšších cílů v podobě vyprodaných prestižních světových sálů.

Rozhodli jsme se oslavit Nový rok a toto významné výročí „v rytmu tance“ z děl výhradně českých autorů. V jejich skladbách dostane prostor každá nástrojová skupina, její první hráči včetně koncertních mistrů. Zazní výběr z Dvořákových Slovanských tanců, Sukova stylizovaná polka z druhé věty Pohádky, op. 16, Smetanova předehra k opeře Hubička, či populární Žabák Václava Trojana. Nebude opomenuta ani hudba Dvořákova žáka Oskara Nedbala – dirigenta, skladatele, violisty, který byl významnou osobností tehdejších evropských hudebních kruhů. Podstatným způsobem ovlivnil umělecký vývoj České filharmonie a vyváděl ji také z finančních potíží. Dne 24. prosince 2020 uplyne 90 let od jeho úmrtí. Z Nedbalova díla uslyšíme valčík Kavalír z operety Polská krev.  Připomeneme si i hudbu dalšího Dvořákova žáka Julia Fučíka, který mj. České filharmonii věnoval pochod Sempre avanti!

Novoroční večer bude také premiérový. Ku příležitosti jubilea České filharmonie zkomponoval Jan Kučera Concerto grosso pro dvoje housle, violoncello a orchestr. Ve světové premiéře Kučerovy skladby se představí koncertní mistři Jiří Vodička, Jan Mráček a Václav Petr.

Pořadatelem koncertu je Česká filharmonie ve spolupráci s Impresario – českou uměleckou agenturou s. r. o.

Účinkující

Jan Mráček  housle
Jan Mráček

Houslista Jan Mráček se narodil v roce 1991 v Plzni a na housle začal hrát v 5 letech ve třídě profesorky Magdalény Mickové. Od roku 2003 studoval u profesora Jiřího Fišera, v roce 2013 absolvoval s vyznamenáním Pražskou konzervatoř a donedávna studoval na Vysoké škole múzických umění (Universität für Musik und darstellende Kunst) ve Vídni pod vedením koncertního mistra Vídeňské filharmonie Jiřího Pospíchala.

Již během studií nasbíral mnoho významných úspěchů a ocenění v soutěžích. Pravidelně navštěvoval kurzy Václava Hudečka, což položilo počátek dlouhé a plodné spolupráce. Mezi jeho největší soutěžní úspěchy patří 1. místo v Soutěži konzervatoří v roce 2008, vítězství na Mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec v roce 2009; v roce 2010 se Jan Mráček stal nejmladším laureátem Mezinárodní soutěže Pražského jara a v roce 2014 získal první cenu v Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera. Předseda komise komentoval vítězství slovy: „Jan zvítězil právem. Fascinoval nás od prvního kola nejen svými technickými dovednostmi, ale také charismatickým vystupováním na scéně.“

Od roku 2011 je Jan Mráček nejmladším sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jako sólista vystoupil s Kuopio Symphony Orchestra a Symfonickým orchestrem Rumunského rozhlasu (obojí pod taktovkou Saschi Goetzela), s finským orchestrem Lappeenranta City Orchestra, s Českým národním symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, Janáčkovou filharmonií Ostrava a téměř všemi českými regionálními orchestry.

Maestro Jiří Bělohlávek ho přivedl na post hostujícího koncertního mistra České filharmonie, od sezony 2018/2019 zde působí jako koncertní mistr. Byl také koncertním mistrem European Youth Orchestra na letním turné v roce 2015 pod vedením dirigentů Gianandrea Nosedy a Xiana Zhanga.

Od ledna 2008 je členem Lobkowicz Tria. S tímto klavírním triem v roce 2014 získal 3. cenu na Mezinárodní soutěži komorní hudby Antonína Dvořáka a v září téhož roku 1. cenu a cenu publika na Mezinárodní hudební soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu.

V roce 2016 vydal CD s kompletním dílem A. Dvořáka pro švýcarské vydavatelství Onyx s Českým národním symfonickým orchestrem pod taktovkou Jamese Judda a s klavíristou Lukášem Klánským, které zaznamenalo vynikající kritický ohlas.

Po britském debutu s Royal Philharmonic Orchestra následoval v sezóně 2017/2018 také americký debut se St. Louis Symphony s dirigentkou Han-Na Chang, se Symphony of Florida s Jamesem Juddem, dále vystoupení v Dubaji s ochestrem Wiener Concert-Verein a v Číně se Slovinskou filharmonií, spolupráce s Českou filharmonií a dirigentem Manuelem López-Gómezem a recitály v Rakousku, Švýcarsku a Itálii. V dubnu 2017 Jan Mráček vystoupil ve Švýcarsku s Čajkovského Houslovým koncertem D dur v curyšské Tonhalle s Velkým symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského pod vedením Vladimira Fedosejeva. V červnu July 2017 se představil v Tokiu s Asian Youth Orchestra. V listopadu 2018 Jan Mráček opětovně uvedl Čajkovského houslový koncert se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK s dirigentem Vladimirem Fedosejevem.

Jan Mráček hraje na housle italského houslaře Carla Fernanda Landolfiho vyrobené v Miláně roku 1758, které mu velkoryse zapůjčil Peter Biddulph.

Jiří Vodička  housle
Jiří Vodička

Jiří Vodička je koncertním mistrem České filharmonie, sólistou i komorním hráčem a patří k nejvýznamnějším a nejvyhledávanějším českým houslistům. Už v dětství na sebe upozornil vítězstvími v mnoha soutěžích – zejména v Mezinárodní houslové soutěži Jaroslava Kociana, Prague Junior Note a Čírenie talentov (Slovensko). V roce 2002 získal první cenu na mezinárodní houslové soutěži Beethovenův Hradec a v tomtéž roce i cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. V roce 2004 si titul absolutního vítěze odnesl také z prestižní mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra konané v německém Výmaru. V roce 2008 si přivezl první a druhou cenu ze světově proslulé soutěže Young concert Artist, která probíhala v Lipsku a v New Yorku. Ve svých 14 letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu – Institut pro umělecká studia v Ostravě – a to do třídy renomovaného pedagoga Zdeňka Goly. V roce 2007 zde uzavřel studium magisterským titulem.

Jiří Vodička pravidelně vystupuje jako sólista s mnoha význačnými českými i zahraničními orchestry, a to mimo jiné s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Qatar Philharmonic Orchestra a Neue Westfalen Philharmonie. Je dlouholetým sólistou předního čínského orchestru Wuhan Philharmonic Orchestra. Spolupracoval či spolupracuje také s významnými dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Netopilem, Semjonem Byčkovem ad.

V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album Violino Solo“, které obsahuje jedny z nejnáročnějších skladeb pro sólové housle a které bylo pozitivně přijato kritiky u nás i v zahraničí. Mnohé z jeho koncertů byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD.

Jako komorní hráč vystupuje s vynikajícími českými klavíristy Martinem Kasíkem, Ivo Kahánkem, Ivanem Klánským a Miroslavem Sekerou. V roce 2011 byl pozván slavným houslistou Gidonem Kremerem a společně s dalšími světovými umělci vystoupil na jeho festivalu Kammermusikfest v rakouském Lockenhausu. Bývá pravidelně zván na významné festivaly – například Pražské jaro, Janáčkův Máj, Hohenloher Kultursommer, Choriner Musiksommer a jiné. Od roku 2012 je členem Smetanova tria, s nímž natočil dvě CD pro Supraphon, která získala prestižní ocenění BBC a Diapason dʼOr.

V roce 2015 se stal koncertním mistrem České filharmonie. Je pedagogem na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě. Hraje na italský nástroj Joseph Gagliano 1774.

 

Václav Petr  violoncello
Václav Petr

V České filharmonii působí od ledna 2014 na postu koncertního mistra violoncell.

S hrou na violoncello začal ve čtyřech letech pod vedením Mirka Škampy. V roce 2008 odmaturoval na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Od roku 2008 je posluchačem HAMU, kde začal studovat u Daniela Veise a od roku 2011 pokračuje ve třídě Michala Kaňky. V roce 2010 a 2011 v rámci programu Erasmus studoval na Universität der Künste v Berlíně u Wolfganga Boettchera.

Poprvé sólově vystoupil s orchestrem ve dvanácti letech. V letech 2004, 2006 a 2008 vystupoval ve Dvořákově síni pražského Rudolfina jako sólista za doprovodu PKF – Prague Philharmonia (dříve Pražská komorní filharmonie) v rámci cyklu „Josef Suk uvádí mladé talenty“. Vystupuje i v zahraničí, např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Maďarsku, Chorvatsku a dalších zemích.

V roce 2008 a 2010 se zúčastnil mistrovských kurzů v Kronbergu, kde studoval ve třídě Annera Bylsmy a Davida Geringase. Roku 2009 získal plné stipendium na letní mistrovské kurzy v Hamburgu, kde se vzdělával u Jense Petera Maintze.

Na základě nahrávky byl vybrán k účasti na Evropské hudební akademii v Bonnu 2010 s Wolfgangem Boettcherem, u kterého rovněž studoval v červenci téhož roku na 40. Mezinárodních kurzech ve Vaduzu. V srpnu roku 2010 byl vybrán do třídy Marie Kliegel v rámci Holland Music Sessions.

Aktivně se věnuje také komorní hře. Od roku 2009 je členem souboru Ensemble Taras (dříve Taras Piano Trio), se kterým v roce 2010 získal 1. cenu v Italském Val Tidone. Roku 2012 získal spolu s houslistou Radimem Krestou 3. cenu v Italské soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti jako duo housle-violoncello a o rok později na stejné soutěži (už jako klavírní kvartet spolu s Evou Krestovou na violu a Václavem Máchou na klavír) zvítězili. V září roku 2013 se jim podařilo obsadit první místo v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem Premio Trio di Trieste.

Již během středoškolských studií získal Václav Petr několik ocenění jak ze soutěží národních tak i mezinárodních. První dva větší úspěchy byly 2. cena na Mezinárodní Heranově violoncellové soutěži v Ústí nad Orlicí (2001) a 2. cena z mezinárodní violoncellové soutěže v rakouském Liezenu (2002). V roce 2004 získal 1. cenu a spolu s ní řadu dalších ocenění na Prague Junior Note a v roce 2005 se stal absolutním vítězem mezinárodní soutěže Talents for Europe.

Kromě těchto soutěží je rovněž laureátem mnoha jiných mezinárodních přehlídek, jako např. rozhlasová soutěž Concertino Praga (2007), mezinárodní violoncellová soutěž Davida Poppera v Maďarsku (2007), mezinárodní violoncellová soutěž Antonina Janigra v Chorvatsku (2008), violoncellová soutěž Bohuslava Martinů v Praze (2008, 2012), mezinárodní soutěž Johanna Friedricha Dotzauera v Německu (2009), mezinárodní smyčcová soutěž Rudolfa Matze v chorvatském Dubrovníku (2010) a jiných. V roce 2010 byl na základě DVD nahrávky vybrán mezi 12 účastníků prestižní mezinárodní soutěže Grand Prix Emanuel Feurmann.

Robert Kozánek  trombon
Robert Kozánek

Hru na pozoun studoval v letech 1994–1997 na Konzervatoři P. J. Vejvanovského Kroměříž, následně 1997–2002 na pražské AMU. Zúčastnil se mistrovských kurzů Česko-francouzské akademie Telč 1998 (prof. Michel Becquet) a v roce 2001 absolvoval půlroční stáž na Guildhall School of Music v Londýně u profesora Simona Willse. Je také laureátem mezinárodních soutěží Ženeva 1998, Gdaňsk 1999, Markneukirchen 2002, Cheju 2002, Lieksa, Helsinki (ITA) 2003.

Členem České filharmonie je od roku 2002 na pozici první pozounista a v sezoně 2014/2015 se stal vedoucím skupiny pozounů. Sólově vystoupil s Filharmonií Plzeň, Filharmonií Brno, Filharmonií Bohuslava Martinů, PKF – Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dalšími. Natočil 3 sólová profilová CD a dalších 20 CD s komorními soubory. Od roku 2003 je pedagogem na JAMU v Brně, kde v roce 2011 habilitoval a získal titul docent.

Ondřej Roskovec  fagot
Ondřej Roskovec

Vystudoval Pražskou konzervatoř u profesora Jiřího Formáčka a HAMU v Praze u profesorů Jiřího Seidla a Františka Hermana. Již během studií získal ocenění na různých soutěžích (např. Brno 1987 – 1. cena, Kraslice 1988 – 1. cena) včetně titulu laureáta Mezinárodní soutěže Pražské jaro a Ceny Nadace Pro Harmonia Mundi (1996).

V roce 1995 spoluzaložil komorní soubor Afflatus Quintet, s nímž získal 1. cenu v prestižní mezinárodní soutěži ARD v Mnichově (1997). Se souborem vystoupil na mnoha významných pódiích tuzemska, Evropy i Japonska. Afflatus Quintet má na svém kontě osm CD, a to především pro japonskou společnost Octavia Records, u které natáčí i sólově – v roce 2006 mu zde vyšlo CD „Combination“ a v roce 2013 CD Suity J. S. Bacha BWV 1007-9. Působil také v Českém nonetu, konkrétně v letech 1989–1993.
Členem orchestru České filharmonie je od roku 1993, zastává zde pozici vedoucího skupiny fagotů. Od roku 2002 se také věnuje pedagogické činnosti a vyučuje hru na fagot na Pražské konzervatoři. Je jedním ze zakladatelů Letní fagotové akademie v Ratajích nad Sázavou. V roce 2016 spoluzakládal Český spolek dvouplátkových nástrojů. Příležitostně je zván na vyučování do zahraničí (např. Royal Academy of Music v Londýně nebo Hochschule für Musik, Theater und Medien v Hannoveru).

Jaroslav Halíř  trubka
Jaroslav Halíř

V roce 1992 získal Jaroslav Halíř 1. cenu na mezinárodní soutěži Concertino Praga. Krátce poté je pozván k účasti na trumpetovém semináři Evropské hudební akademie v Bonnu pod vedením prof. Edwarda H. Tarra. Následně začínají jeho sólová vystoupení a slaví úspěchy na mnohých mezinárodních soutěžích.

V roce 1995 nahrává své první sólové CD. V roce 1996 se stává členem České filharmonie, kde od roku 2001 působí jako první trumpetista a kde se také uvedl jako sólista se skladbami A. Joliveta, J. Matěje, V. Trojana. Je také jedním z nejžádanějších studiových hráčů moderní hudby a od roku 2010 je členem jazzového souboru Czech Philharmonic JazzBand.

Tomáš Netopil  dirigent
Tomáš Netopil

Tomáš Netopil zastává od sezony 2013/2014 funkci hlavního hudebního ředitele Divadla a filharmonie Aalto v německém Essenu.

V létě roku 2018 založil v Kroměříži mezinárodní Letní hudební akademii, která nabízí studentům výjimečné umělecké podněty během lekcí i příležitost setkat se a pracovat s významnými mezinárodními hudebníky. V létě 2020 se akademie propojí s mezinárodním hudebním festivalem Dvořákova Praha a vznikne Filharmonie mladých Dvořákovy Prahy, v níž zasednou studenti konzervatoří a dalších hudebních škol vedení hráči České filharmonie. Tomáš Netopil už dříve udržoval blízký vztah s festivalem Dvořákova Praha: v sezoně 2017/2018 byl jeho rezidenčním umělcem, řídil Essenskou filharmonii na zahajovacím koncertě festivalu a na závěrečném koncertě provedl Dvořákovo Te Deum s Vídeňskými symfoniky. Vztah s festivalem se tímto upevnil i pro budoucnost.

Zdrojem inspirace je pro něho především česká hudba, i proto je Tomáš Netopil jedním z hlavních hostujících dirigentů České filharmonie. S ní a se sólisty Leifem Ove Andsnesem a Trulsem Mörkem zakončil sezonu 2018/2019 dvěma programy na festivalu Kissinger Sommer, první z nich byl živě přenášen Bavorským rozhlasem. Na jaře 2018 byl s Českou filharmonií na dlouhém zájezdu po Velké Británii a poté řídil v jejím podání Mou vlast na zahajovacím koncertě mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, v přímém přenosu České televize.

Tomáš Netopil je pravidelným hostem velkých operních domů. V roce 2008 debutoval v Saské státní opeře v Drážďanech a postupně zde nastudoval opery La clemenza di Tito, Rusalka, Příhody Lišky Bystroušky, Prodaná nevěsta, Halévyho Židovku a Busoniho Doktora Fausta. Následovaly úspěchy ve Vídeňské státní opeře, naposledy s Idomeneem, Čarostřelcem a Leonorou. V opeře Národního divadla Brno uvede v dubnu 2020 Řecké pašije. Jedním z vrcholů jeho uplynulé sezony bylo nastudování Její pastorkyně v Nizozemské opeře v produkci Katie Mitchell, s Anette Dasch, Hannou Schwarz a Evelyn Helitzius v hlavních rolích.

Nadcházející koncertní vystoupení Tomáše Netopila zahrnují spolupráci s Orchestre National de France, Vídeňskými symfoniky, Orchestre National de Montpellier, RAI Torino, Accademia di Santa Cecilia a tokijským Yomiuri Symphony Orchestra. Poslední úspěchy zaznamenal s Orchestrem curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Filharmonií nizozemského rozhlasu, orchestrem amsterdamského Concertgebouw a Orchestre Philharmonique de Monte Carlo.

Diskografie Tomáše Netopila u labelu Supraphon zahrnuje Janáčkovu Glagolskou mši (první nahrávka originální verze z roku 1927), Dvořákovy kompletní skladby pro violoncello, Ariadnu a Dvojkoncert Bohuslava Martinů a Smetanovu Mou vlast se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.

V letech 2008–2012 zastával Tomáš Netopil pozici hudebního ředitele pražského Národního divadla. Vystudoval hru na housle a dirigování v České republice, a poté na Royal College of Music ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži Sira Georga Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem.

Skladby

Julius Fučík
Vjezd gladiátorů, pochod op. 68

Vjezd gladiátorů, pochod op. 68 (Einzug der Gladiatoren) od Julia Fučíka (1872–1916) patří k nejpopulárnějším světovým pochodům. Jeho autor, v kompozici žák Karla Steckera a Antonína Dvořáka, se proslavil především jako kapelník vojenských hudeb. V této funkci vystřídal dva pěší pluky rakousko-uherské armády a několik štací počínaje Sarajevem, přes Budapešť a Szabadku až po Terezín. Triumfální Vjezd gladiátorů vznikl v Sarajevu roku 1899. Skladba se dočkala různých aranžmá, hrály ji např. hudební automatofony a především zdomácněla v cirkusech jako doprovod pro nástup klaunů.

Julius Fučík
Starý bručoun, polka pro fagot a orchestr, op. 210

Julius Fučík měl však také průpravu nadaného instrumentalisty. Na pražské konzervatoři vystudoval hru na fagot a tympány a jako fagotista se ještě před svou kapelnickou kariérou uplatnil v Komorním dechovém triu a různých orchestrech. Burleskní polka Starý bručoun, op. 210 (Der alte Brummbär) z roku 1907 prozrazuje, že skladatel kromě zběhlosti ve hře na fagot nepostrádal ani smysl pro humor. Pokud tušíte v německém výrazu Brummbär našeho českého brundibára, jste na správné stopě: je to čmelák, jehož zvuky fagot připomíná.

Josef Suk
Hra na labutě a pávy, 2. věta z Pohádky, op. 16

Hra na labutě a pávy od Josefa Suka (1874–1935) čerpá motivicky ze scénické hudby, kterou tento přední představitel české hudební moderny vytvořil k Zeyerově hře Radúz a Mahulena. Suk, výborný houslista a klavírista, v kompozici také Dvořákův žák, ji dokončil roku 1898 a pak z ní sestavil suitu Pohádka, op. 16. Tu poprvé koncertně uvedla v roce 1901 Česká filharmonie pod taktovkou Oskara Nedbala. Druhá část suity, polkově laděná Hra na labutě a pávy, kombinuje taneční intermezzo s písňovým motivem. Nechybí jí vroucí citovost, tak příznačná pro Sukovo „radúzovské“ období, mimo jiné ovlivněné láskou k Otilii Dvořákové.

Václav Trojan
Žabák z hudby k pohádce Císařův slavík

Václav Trojan (1907–1983) ve svém efektním Žabákovi z hudby k pohádce Císařův slavík podle díla H. Ch. Andersena napodobil konkrétní přírodní zvuk. Pozoun, „když se k němu přidá sordinka, tak získá takový zvláštní hlas, který se tomu žabímu přibližuje,“ vzpomínal skladatel později. „Začíná to staccatem, to abych nenápadně spletl posluchače, aby to vypadalo, že tak nějak ta žába kuňká. A když navodím tuto fantazii, tak si mohu dovolit nechat tu žábu krásně zpívat.“ Kongeniální Trojanova hudba k loutkovému filmu Jiřího Trnky vznikla v roce 1948 a později z ní autor vytvořil orchestrální suitu. Nostalgický, trochu komický žabák kváká ve stylu blues.

Oskar Nedbal
Kavalír, valčík z operety Polská krev

Oskar Nedbal (1874–1930) byl Sukovým a Fučíkovým generačním druhem, spolužákem z Dvořákovy kompoziční třídy. Kromě toho jeho hudební talent obsáhl hru na violu a dirigování. Kavalier-Walzer napsal na motivy své operety Polská krev (Polenblut), s níž při vídeňské premiéře v roce 1913 slavil velký úspěch. Podle dobového tisku dokonce zastínil premiéru Pucciniho opery Dívka ze zlatého Západu, kterou Vídeň vyslechla den předtím; Nedbal se prý při provedení Polské krve sám bavil tak dobře, že si cpal kapesníky do úst, aby se za dirigentským pultem nerozesmál…

Václav Vačkář
Vzpomínka na Zbiroh

Václav Vačkář (1881–1954) se do povědomí posluchačů zapsal zejména jako autor pochodů a valčíků, ačkoliv jeho rozsáhlá tvorba zahrnuje i další žánry. Hrál výtečně na křídlovku, na trubku a housle, cestoval, účinkoval v několika orchestrech včetně České filharmonie, jako kapelník působil např. na Korčule, v Krakově, v Boskovicích anebo pražských biografech. Po rozšíření zvukového filmu se pak výhradně věnoval hudebně organizační, publikační a skladatelské činnosti. Serenáda Vzpomínka na Zbiroh zachycuje jeho osobní vzpomínku na návštěvu v rodině zbirožského nadlesního pana Herzoga.

Julius Fučík
Zimní bouře, valčík, op. 184

Koncertní valčík Zimní bouře, valčík, op. 184 (Winterstürme-Walzer) Julia Fučíka pochází podobně jako Starý bručoun z roku 1907. Projevuje se v něm autorův cit pro melodii, dramatičnost a barevné možnosti orchestru. Také tento populární opus – a platí to o řadě skladeb z dnešního programu – se dočkal nejrůznějších úprav, např. pro smyčcové kvarteto nebo klavír.

Bedřich Smetana
Hubička, předehra k opeře
Jan Kučera
Concerto grosso pro dvoje housle, violoncello a orchestr

Jan Kučera (nar. 1977) je český skladatel, klavírista, aranžér a dirigent, v současné době šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru. Na svém kontě má úspěšná operní nastudování a spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK a dalšími tělesy. Vedle klasického repertoáru často uvádí skladby soudobých autorů, k nimž se řadí i svou tvorbou symfonickou, komorní, písňovou, baletní nebo scénickou. Concerto grosso pro dvoje housle, violoncello a orchestr vzniklo na objednávku pro tuto příležitost a bylo dokončeno v dubnu 2020 během jarní karantény. Ve světové premiéře tak mohou posluchači sledovat moderní podobu concerta grossa – barokní hudební formy, založené na rozhovoru skupiny sólových nástrojů s orchestrálním tutti. Mezi energickými krajními větami je zasazeno jednoduché zpěvné téma ve velmi pomalém tempu – posel naděje, že nový rok přinese lepší zprávy než ten minulý.

Antonín Dvořák
Polonéza z 2. dějství opery Rusalky, op. 114

Z tvorby Antonína Dvořáka (1841–1904), naplněné radostným a ryzím muzikantstvím, zazní nejprve Polonéza z 2. dějství opery Rusalka, op. 114 z roku 1900. Skladatel zvolil pro scénu ze zámku polonézu – třídobý tanec s typickým rytmem, který navozuje představu urozené společnosti a v protikladu s pohádkovými živly reprezentuje bytosti lidské. (Téma slavnostní polonézy si Dvořák načrtl již v roce 1894 jako materiál pro nerealizovanou klavírní skladbu Dithyramb.) Premiéra opery v březnu 1901 na scéně Národního divadla v Praze znamenala skladatelův triumf, oceňována byla zvlášť jeho melodická invence a skvělá instrumentace.

Antonín Dvořák
Rondo g moll pro violoncello a orchestr, op. 94

Rondo g moll pro violoncello a orchestr, op. 94 napsal Antonín Dvořák v souvislosti se svým „turné na rozloučenou“ po českých a moravských městech před odjezdem do New Yorku, kam byl povolán do čela konzervatoře. Původně bylo toto třídílné rondo určeno pro sólové violoncello a klavír. Takto zaznělo poprvé v Chrudimi v lednu 1892, kde ho zahrál Hanuš Wihan spolu s autorem u klavíru. Orchestraci Dvořák provedl v říjnu 1893, tedy již za svého pobytu v Americe.

Bedřich Smetana
Skočná z opery Prodaná nevěsta

Zatímco polonéza z Rusalky evokovala život na zámku, Skočná z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany (1824–1884) je spjata se scénou komediantů, s děním na návsi. Smetanova snad nejpopulárnější opera krystalizovala od premiéry v roce 1866 až k definitivnímu tvaru z roku 1870. Skočná, rychlý dvojdobý tanec, se objevuje ve třetí verzi uvedené roku 1869. Není pochyb o tom, že Prodaná nevěsta měla a má pevné místo ve svátečních programech, a to nejen pro svou hudební krásu a zároveň přístupnost, ale také pro historii svých četných provedení a hudebněhistorických interpretací.

Antonín Dvořák
Slovanský tanec č. 2 e moll, op. 46
Antonín Dvořák
Slovanský tanec č. 8 g moll, op. 46

Závěr novoročního koncertu patří opět Antonínu Dvořákovi a jeho Slovanskému tanci č. 8 g moll, op. 46. Tímto furiantem završil skladatel I. řadu Slovanských tanců, jejichž čtyřruční klavírní i orchestrální verzi zkomponoval v roce 1878. Téhož roku se tance z op. 46 představily veřejnosti na akademii Spolku českých žurnalistů pod taktovkou Adolfa Čecha a velmi záhy získaly velký ohlas i mimo Rakousko-Uhersko. Optimistický, melodicky a rytmicky svěží Furiant g moll hrály městské a vojenské kapely, amatérské stejně jako věhlasné symfonické orchestry.  

Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Zavřít
Tak copak vás zajímá?