Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Koncerty pro svobodu a demokracii

Česká filharmonie

Koncerty pro svobodu a demokracii

Česká filharmonie

Několik let jsme přemýšleli o mimořádném koncertu, který by ozdobil naši koncertní sezonu a zároveň by připomněl důležité historické datum spojené s dějinami naší země. V úvahu připadal svátek Svatého Václava, Den vzniku samostatného československého státu nebo Den boje za svobodu a demokracii.

Česká filharmonie
Délka programu 2 hod 10 min
Program

Miloslav Kabeláč
Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr, op. 31

Dmitrij Šostakovič
Symfonie č. 7 C dur, op. 60 „Leningradská“

Účinkující

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Koncerty pro svobodu a demokracii
Rudolfinum — Dvořákova síň
17. 11. 2020  úterý — 20.00
Volná místa
18. 11. 2020  středa — 20.00
Volná místa
Cena od 200 do 1900 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Několik let jsme přemýšleli o mimořádném koncertu, který by ozdobil naši koncertní sezonu a zároveň by připomněl důležité historické datum spojené s dějinami naší země. V úvahu připadal svátek Svatého Václava, Den vzniku samostatného československého státu nebo Den boje za svobodu a demokracii. Zářijové svatováclavské oslavy spadají do těsného sousedství festivalu Dvořákova Praha a říjnové připomenutí vzniku Československa s sebou nese řadu oficiálních společenských akcí. 17. listopad je ale pro Českou filharmonii navíc svátkem, který je bytostně propojen s historií orchestru. Chtěli jsme vytvořit tradici koncertů, které budou především hlubokým uměleckým zážitkem a zcela mimořádnou hudební událostí.

Program bude vždy spojen s tématem svobody vyjádřeným v hudbě. V prvních třech ročnících se ujmou taktovky mimořádné dirigentské osobnosti Semjon Byčkov, Jakub Hrůša a Sir Simon Rattle. Výjimeční budou i sólisté, jejichž jména se dozvíte vždy při ohlášení nové sezony. V prvním roce jsme však zvolili čistě orchestrální program, v němž se odráží historie našeho orchestru i osobní vztah šéfdirigenta Semjona Byčkova k Šostakovičově Sedmé symfonii, která vznikla v jeho rodném Leningradě. Mistrovská Kabeláčova passacaglia se v posledních letech dostává na program předních světových orchestrů a Šostakovičova Leningradská symfonie ztělesňuje asi největší vítězství lidského ducha a nezlomné touhy po svobodě v celé hudební historii.

Účinkující

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Semjon Byčkov, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie, se narodil v Leningradu (Petrohradu) v roce 1952, roku 1975 emigroval do USA a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Stejně jako Česká filharmonie i on je pevně spjat jak s východoevropskou, tak západní kulturou.

Když v roce 2013 absolvoval s Českou filharmonií první koncerty, zrodila se myšlenka na společný „Projekt Čajkovskij“. Jeho první výsledek vydala společnost Decca v říjnu 2016 a v srpnu roku 2017 následovalo provedení symfonie Manfred. Projekt vyvrcholí v roce 2019, kdy Českou filharmonii čekají rezidenční vystoupení v Praze, ve Vídni a v Paříži a společnost Decca uvede na trh její nahrávky všech Čajkovského symfonií, tří klavírních koncertů, Romea a Julie, Serenády pro smyčce a symfonické básně Francesca da Rimini.

V roce 1989, čtrnáct let poté, co opustil bývalý Sovětský svaz, se Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Jeho mezinárodní kariéra začala o několik let dříve a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Královského orchestru Concertgebouw. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov diriguje přední orchestry a působí na významných operních scénách v USA a v Evropě. Kromě pozice šéfdirigenta České filharmonie zastává čestnou dirigentskou funkci (držitel titulu Günter Wand Conducting Chair) u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje na festivalu BBC Proms, a působí na katedře dirigování Královské hudební akademie v Londýně na čestné pedagogické pozici nesoucí jméno Otty Klemperera. V roce 2015 byl Semjonu Byčkovovi v mezinárodní soutěži International Opera Awards udělen titul „Dirigent roku“. Při koncertních vystoupeních v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou pedagogikou, a jeho výkony se proto vždy těší velké pozornosti. S repertoárem, který obsáhne čtyři století, stráví v nadcházející sezoně dva týdny s Newyorskou filharmonií, s níž představí americkou premiéru Symfonie č. 2 Thomase Larchera, a s Clevelandským orchestrem uvede skladby Detleva Glanerta, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. V Evropě bude dirigovat lipský Gewandhausorchester, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, orchestr Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Královský orchestr Concertgebouw.

V roce 1986 Semjon Byčkov podepsal smlouvu se společností Philips, kterou začala významná spolupráce vedoucí k rozsáhlé diskografii s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. Později následovala série přelomových nahrávek, které jsou součástí dědictví jeho 13letého působení u Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010). Tento repertoár zahrnuje kompletní cyklus Brahmsových Symfonií a skladby Richarda Strausse, Gustava Mahlera, Dimitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova, Giuseppe Verdiho, Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Jeho nahrávka Wagnerova Lohengrina byla vyhlášena nahrávkou roku 2010 časopisem BBC Music Magazine a jeho aktuální nahrávka Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky byla vybrána v BBC Music Magazine jako nahrávka měsíce.

Skladby

Miloslav Kabeláč — Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr op. 31

Vedle Dvořáka a Martinů nejvýznamnější český symfonik, si brzy vytvořil vlastní osobitý a nezaměnitelný kompoziční styl, který charakterizuje vytříbená, většinou modální melodika, strohá polyfonie, drsná souzvukovost a velkolepá architektura rozměrných skladebných celků. Poprvé se objevuje v kantátě Neustupujte (1938–39), konsekventně se rozvíjí v řadě osmi symfonií (1941–71), z nichž každá má zvláštní obsazení, a v myšlenkově závažných orchestrálních skladbách, zabývajících se hudební interpretací obecných filosofických otázek, jako je rozměrná passacaglia pro velký orchestr Mysterium času op. 31 N 41. Vedle Druhé symfonie in C jde o jednu z Kabeláčových nejmohutnějších skladeb vůbec. Vznikala v letech 1953–57, a již v roce dokončení ji premiérovala Česká filharmonie v nastudování skladatelova přítele Karla Ančerla 23. října 1957.

Náš subjektivní pojem času je dán tím, jak prožíváme přítomnost a spojuje v sobě to, co se opakuje (tlukot srdce, minuty, hodiny, dny...) s tím, co se už nevrací (vznik, růst a zánik). Myslíme v pojmech časových jednotek, period, obdobích, ale to vše obsahuje trvání. Hudba není jen časovým uměním, i když v čase probíhá, jako veškeré naše vnímání a konání, ona čas tvoří: „je nám dána k tomu, abychom řád mezi člověkem a přírodou převedli na řád mezi člověkem a časem,“ jak už poznamenal Igor Stravinskij. Smyslem Kabeláčova Mysteria je hudební vyjádření nekonečného plynutí času jako jednotícího principu, který v našem vnímání udává řád vesmírnému dění ve vztahu k oblouku vzniku, růstu a zániku v čase, metafory lidského údělu i osudu společenství.

Rozlehlá hudební architektura Kabeláčovy věty plyne v jediném monumentálním gradačním oblouku (Grave – Andante – Energico – Feroce – Maestoso – Grave), vytvořeném promyšlenými operacemi ve všech základních parametrech hudebního času: tempu, metru, rytmu a hybnosti, která se zvyšuje s pozvolna zrychlujícím se tempem a působí na výrazně diferencované metrické proměny v různých vrstvách orchestrální faktury. V základu metrorytmické stavby je přitom trvale přítomný pravidelně odměřovaný dvoudobý puls půlových hodnot v pomalém tempu jako představa pulsu fyzikálního času, ve skutečnosti vlastní opakující se téma passacaglie, protože všechna zrychlování i nárůst hustoty pohybu v čase jsou postupná a vytvářená výhradně na základě této konstantní míry.

Základem melodické a harmonické stavby celé kompozice je šedesátitaktové modální téma, připomínající chorál, které poprvé celé zazní ve violách. Pro jeho délku a velmi pomalý pohyb ho nevnímáme jako významovou entitu: je ale všudypřítomné, a proto vlastně skryté, i když stále zní a v průběhu skladby prochází ve variačních proměnách všemi nástrojovými skupinami. Je přítomno v horizontále i ve vertikále, v čase komprimováno i expandováno. Výrazově se proměňuje v širokém spektru tvarování, včetně dělení a horizontálních i vertikálních inverzí: počáteční meditativní nálada skladby se zvolna mění a hudební proud přes fugu akceleruje ve střední části do strhujícího dramatu, v němž krátké signály několikatónových zkratek současníkům zněly jako výmluvné hudební symboly.

Když napětí dosáhne dramaticky vypjatého vrcholu, hudební proud se zpomalí, zvolna utichá, až nenápadně vyústí do zklidněného závěru. Mysterium času, které vznikalo v nejtemnější době totality, představuje dokonale hudebně vyjádřenou ideu všudypřítomného řádu, který sice lze narušit, ale nikdy ne zničit. Je hudební metaforu lidského osudu v konfrontaci s věčností, zatímco jeho dvojník, Kabeláčova Pátá symfonie pro soprán a orchestr op. 41 N 54, představuje myšlenkový protipól: „Tam člověk hledí do vesmíru, zde, v symfonii, nahlíží do svého nitra.“

Dmitrij Šostakovič — Symfonie č. 7 C dur, op. 60 „Leningradská“