Zahajovací koncert České filharmonie • Daniil Trifonov, Selina Ott, Semjon Byčkov


Zahajovací koncerty věnujeme Václavu Neumannovi, od jehož narození uplyne 29. září sto let. Šostakovičův První klavírní koncert zahraje bez nadsázky jeden z nejlepších pianistů současnosti, Daniil Trifonov, který je mimo jiné vítězem Čajkovského soutěže v Moskvě a držitelem Grammy nebo Gramophone Award.

  • Koncert z řady LS
  • |
  • Délka programu 2 hod

Program

Dmitrij Šostakovič
Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35 (21')
–––
Antonín Dvořák
Symfonie č. 8 G dur, op. 88 (34')

Účinkující

Daniil Trifonov klavír
Selina Ott trubka

Semjon Byčkov dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Zahajovací koncert České filharmonie Daniil Trifonov, Selina Ott, Semjon Byčkov

Rudolfinum — Dvořákova síň


Cena od 200 do 1900 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Koncert 24.9. odvysílá živě ČT art a Mezzo Live HD.


Účinkující

Daniil Trifonov  klavír

Hvězda ruského klavíristy Daniila Trifonova, nositele titulu Umělec roku 2019 časopisu Musical America, strmě stoupá a ve světě klasické hudby je uznávaným sólistou, exceluje v koncertních i komorních programech, působí i jako vokální umělec a skladatel. „Je všechno a mnohem víc … má v sobě něhu i démonický element,“ vyjádřila svůj obdiv klavíristka Artha Argerich. V roce 2018 Trifonov získal první cenu Grammy za nejlepší sólové album roku s nahrávkou Transcendental, lisztovským souborem nahraným v rámci exkluzivní spolupráce s Deutsche Grammophon.

V sezoně 2020–2021 se v Trifonovově programu velmi často objevuje Beethovenova hudba, mimo jiné na koncertech s Berlínskou filharmonií a Vasilijem Petrenkem. Vystoupí také s Rotterdamskou filharmonií, Deutsche Kammerphilharmonie Bremen a Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino pod taktovkou Zubina Mehty. Trifonov se rovněž na podiu setká s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem nebo Valerijem Gergijevem a Orchestrem Mariinského divadla. V rámci sólového turné uvede úspěšný programe „Decades“ a chystá bachovské recitály v koncertních síních po celém světě. Sezonu uzavře v Evropě koncerty s violoncellistou Gautierem Capuçonem.

V minulé sezoně byl Trifonov rezidenčním umělcem Newyorské filharmonie a premiéroval v New Yorku vlastní klavírní kvintet. Za svou kariéru pak také vystoupil v rámci turné s London Symphony a Sirem Simonem Rattlem, byl rezidenčním umělcem Vídeňské a Berlínské filharmonie. V sezoně 2017–2018 se představil na sedmi koncertech v Carnegie Hall v cyklu nazvaném „Perspectives“, jehož vyvrcholením bylo provedení vlastního klavírního koncertu s Gergijevem a Orchestrem Mariinského divadla. Vystoupil pod taktovkou Riccarda Mutiho na gala koncertu uzavírajícím oslavy 125. výročí Chicagského symfonického orchestru a objevil se jako hlavní hvězda Silvestrovského koncertu berlínských filharmoniků pod vedením Sira Simona Rattla. Spolu s Českou filharmonií a římským Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia absolvoval turné po Asii, evropské země projel s London Philharmonic a Královským orchestrem Concertgebouw. Jako sólista vystoupil v londýnské Wigmore Hall, vídeňském Musikvereinu, japonské Suntory Hall a pařížské Salle Pleyel. V roce 2013 se poprvé objevil na festivalu BBC Proms v Londýně.

Trifonov získal ocenění na třech z nejprestižnějších hudebních soutěžích světa. Z varšavské Chopinovy soutěže si odvezl třetí cenu, na Rubinsteinově soutěži v Tel Avivu získal první cenu a stejné ocenění spolu s cenou pro absolutního vítěze mu porota udělila na moskevské Čajkovského soutěži. V roce 2016 se stal Umělcem roku hudebních cen Gramophone.

Vloni na podzim mu vyšlo album Destination Rachmaninov: Arrival, třetí v sérii nahrávek pro Deutsche Grammophon, kterou Trifonov pořídil s Philadelphským orchestrem a Yannickem Nézet-Séguinem. Předcházející titul Destination Rachmaninov: Departure se stal koncertní nahrávkou roku 2019 BBC Music a deska Rachmaninov: Variations byla v roce 2015 nominována na cenu Grammy. Pro Deutsche Gramophon natočil i album Chopin Evocations, na němž se objevila hudba tohoto skladatele vedle děl skladatelů 20. století, které svou prací ovlivnil.

Trifonov se narodil v roce 1991 ve městě Nižnij Novgorod. V pěti letech se začal učit hudbě a později navštěvoval moskevskou Ruskou akademii hudby Gněsinových u Tatiany Zelikman. Klavíru se také věnoval u Sergeje Babayana na Clevelandském hudebním institutu. Studoval skladbu a i nadále píše pro klavír, komorní soubory i orchestr.

Selina Ott  trubka

V září 2018 ve svých 20 letech se Selina Ott stala první ženou v sedmdesátileté historii mezinárodní hudební soutěže ARD v Mnichově, která získala první cenu.
Poté ji pozvaly ke spolupráci přední orchestry, jako je Symfonický orchestr Západoněmeckého rozhlasu, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Tonkünstler-Orchester Niederösterreich a Česká filharmonie, mezinárodní festivaly, jako je Bachfest Leipzig, Grafenegg, Rheingau Musik Festival, Sauerland Herbst, Festival Emergents Barcelona, Herbstgold Festival Eisenstadt, Musikfest Bremen a SWR Schwetzinger Festspiele, a koncertní sály jako vídeňský Konzerthaus a Musikverein, berlínská Filharmonie a pražské Rudolfinum.
Sólově také debutovala s Hamburskými symfoniky, Haydn Philharmonie, Nordwestdeutsche Philharmonie, Collegium Musicum Basel, Philharmonische Orchester Hagen v koncertních sálech, jako je Kolínská filharmonie, Philharmonie Essen, salcburské Mozarteum nebo Musical Theater Basel.
Selina Ott začala v pěti letech hrát na klavír a o rok později začala se studiem hry na trubku u svého otce Ericha Otta. Pokračovala na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst u Martina Mühlfellnera a na Hochschule für Musik v Karlsruhe u Reinholda Friedricha. V roce 2020 promovala s vyznamenáním (Bakalář umění) ve třídě Romana Rindbergera na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien (MUK).
Kromě toho absolvovala mistrovské kurzy Gabora Tarköviho, Jense Lindemanna, Kristiana Steenstrupa, Allena Vizzuttiho, Bo Nilssona, Hanse Gansche, Guillauma Couloumyho a Klause Schuhwerka.
V počátcích své kariéry získala Selina Ott osmkrát první cenu v soutěži rakouské soutěže Prima la musica v kategorii sólová trubka na regionální i národní úrovni a získala první cenu Lions Music Prize 2017.

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Semjon Byčkov slaví svou pátou sezonu ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie a zároveň 70. narozeniny, které si připomene třemi pražskými koncerty na přelomu listopadu a prosince s Beethovenovu Pátou a Šostakovičovou Pátou. Tato sezona byla otevřena v Praze oficiálním koncertem k předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a koncertními provedeními Dvořákovy Rusalky v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Rusalku uvede Byčkov následně také v Royal Opera House, Covent Garden.

Byčkovovo šéfdirigentské působení u České filharmonie začalo na podzim roku 2018 koncerty Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu, které připoměly 100. výročí nezávislosti Československa. Poté, co v roce 2019 završili Projekt Čajkovskij, se Byčkov a orchestr zaměřili na Mahlera. V roce 2022 vydal Pentatone už první dvě CD z realizovaného kompletního cyklu symfonií – Čtvrtou a Pátou.

Byčkovův repertoár zahrnuje skladby čtyř století. V jeho umění se propojila vrozená muzikalita a preciznost ruské pedagogiky, což zaručuje vřelé přijetí každého jeho vystoupení. Kromě hostování u významných orchestrů se objevuje v předních operních domech v Evropě i Spojených státech amerických. Zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje na festivalu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, která mu nedávno udělila čestný doktorát. V roce 2015 získal v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Na začátku Byčkovovy nahrávací kariéry stojí rozsáhlé projekty pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. Následovala řada významných nahrávek se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem včetně kompletních Brahmsových symfonií, děl Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Glanerta a Höllera. Jeho nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina se stala v roce 2020 doporučenou nahrávkou serveru Radia BBC 3 „Building a Library“. Byčkovovo provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií pro společnost Sony se stala v témž časopise v roce 2018 Nahrávkou měsíce.

Stejně jako Česká filharmonie je Byčkov rozkročen mezi kulturou východu a západu. Byčkov se narodil v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Coby student hry na klavír získal místo na Glinkově škole sborového zpěvu, kde také jako třináctiletý absolvoval první hodinu dirigování. V 17 letech byl přijat na leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Poté, co mu byla odepřena výhra – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii – Byčkov ze Sovětského svazu odešel.
V roce 1989 se vrátil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a rok nato šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Skladby

Dmitrij Šostakovič
Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35

Dmitrij Šostakovič patří k největším symfonikům nejen 20. století, ale hudebních dějin vůbec. Jeho 15 symfonií, které vznikaly v letech 1925–1971, svébytně zrcadlí půlstoletí sovětských dějin – vždyť dějiny v tomto koutě světa dusaly těžkým krokem, drtíce lidské osudy. Zprávu o dramatickém vývoji Ruska po Velké válce, této sebevraždě Evropy jako světového hegemona, podalo ve svých geniálních dílech mnoho ruských umělců (vzpomeňme alespoň Bulgakova) a Šostakovič se k nim nepochybně řadí. Těžko si představíme Šostakoviče, který by tvořil za hranicemi Ruska. Na rozdíl od Stravinského či Prokofjeva, kteří se v zahraničí úspěšně prosazovali, Šostakovič byl „kronikářem“, v jeho díle čteme a slyšíme popis všeho, co se s lidmi v Sovětském svazu dělo. Jeho hudba byla z velké části podmíněna politickým a kulturním kontextem, proto na jeho dílo nelze nahlížet černobíle – hledání kompromisu mezi svobodným vyjádřením umělecké myšlenky a nepředstavitelně silným tlakem všemocné státní ideologie vedlo ke vzniku značně disparátních děl. To, že v propagandistických kusech i v třinácté symfonii Babij Jar rozpoznáváme stejného skladatele, svědčí o Šostakovičově hudebním géniu.

Pro svůj První klavírní koncert zvolil Šostakovič v roce 1933 střídmé obsazení: smyčcový orchestr obohacuje jediný nástroj, sólová trubka. Čtyřvětá neobarokní kompozice pozitivní a odlehčené nálady je vystavěna na poměrně tradičním formovém schématu: první věta je v sonátové formě, druhá v třídílné písňové formě, třetí je stručným intermezzem a čtvrtá má rozvolněnou sonátovou formu. Jistá divokost mládí (autorovi bylo teprve 27 let) se projevuje zejména v první větě rychlým střídáním velkého množství zcela rozdílných témat. Šostakovič do koncertu organicky včlenil množství hudebních citátů, pozorný a poučený posluchač tak může kromě autocitací (Zlatý věk, Kolumbus) mimo jiné zaslechnout i střípky z Beethovenovy Appasionaty, Griegova Peer Gynta či Mahlerovy Třetí symfonie. O charakteru skladby se trefně vyjádřil estetik Miloš Jůzl: „Radost ze života – tak by se dala asi vystihnout celková nálada koncertu. Skladatel se velkolepě baví, nic netušící posluchač je poněkud vyveden z míry.“

Skladba klade vysoké interpretační nároky na oba sólisty. Prvního uvedení koncertu se ujal 15. října 1933 sám autor, partu trubky se zhostil Alexander Schmidt, Leningradskou filharmonii řídil rakouský dirigent a skladatel Fritz Stiedry (mj. asistent Gustava Mahlera ve Vídeňské dvorní opeře).

Antonín Dvořák
Symfonie č. 8 G dur op. 88 „Anglická“

Rok 1889, ve kterém vznikla Symfonie č. 8 G dur op. 88, byl pro jejího autora úspěšný. Dostal nabídku profesora skladby na Pražské konzervatoři, Národní divadlo mu uvedlo premiéru opery Jakobín, byl vyznamenán Řádem železné koruny. Dvořák se nacházel v pozitivním životním období, ve kterém u něj sílil pocit vyrovnanosti a životní radosti.

Zájem o skladatelovy kompoziční aktivity byl dále posílen jeho úspěšnými pobyty v Anglii. Svému anglickému příteli klavíristovi a skladateli Francescu Bergerovi v dopise ze dne 8. září 1889 píše: „Velmi děkuji za Váš laskavý dopis, ve kterém se mě ptáte, zda mám něco nového pro Vaše koncerty. Pravděpodobně to bude nová symfonie, na které nyní pracuji; je zde pouze otázka, zda budu schopen ji dokončit včas.“Do práce na Osmé symfonii byl Dvořák ponořen od 28. srpna do 8. listopadu, a to převážně na svém letním sídle ve Vysoké, kde se cítil nejlépe.

Dobrá tvůrčí atmosféra byla ale narušena roztržkou s jeho „dvorním“ nakladatelem Simrockem. Vydavateli se Dvořákovy finanční požadavky zdály přehnané. Snažil se ho přimět ke komponování drobnějších a jednodušších skladeb, neboť velká a náročná orchestrální díla se mu nezdála dostatečně rentabilní. Autor ovšem nehodlal slevit ze svých uměleckých představ, a tak na tři roky přerušil se Simrockem spolupráci. Svůj opus 88 vydal u londýnské firmy Novello. Symfonie tak proto získala později podtitul „Anglická“.

Osmá symfonie si v základních rysech – čtyřvětosti a tempovém rozvržení vět – zachovává stavbu klasické symfonie. Dílo ale překvapuje mnoha inovacemi, pestrým sledem proměnlivých nálad od pastorálních obrazů přes intonace taneční a pochodové až k dramaticky vypjatým plochám. Je to kantabilní a diatonická skladba, ze které je patrná skladatelova náklonnost k české a slovanské lidové hudbě. Jak sám autor poznamenává, usiloval o zpracování témat a motivů v jiných než „obvyklých, všeobecně užívaných a uznaných formách".

Premiéra se uskutečnila pod Dvořákovým vedením 2. února 1890 v Rudolfinu v rámci populárních koncertů Umělecké besedy a následně 24. dubna téhož roku v Londýně při koncertu tamní Filharmonické společnosti v St. James’s Hall. Dvořák symfonii následně dirigoval ještě mnohokrát: 7. listopadu 1890 ve Frankfurtu nad Mohanem, 15. června 1891 v Cambridge při příležitosti udělení čestného doktorátu tamní univerzitou, 12. srpna 1893 v Chicagu a 19. března 1893 znovu v Londýně. Ohlasy, které následovaly po provedeních, jsou samostatnou kapitolou. Dvořák byl anglickým tiskem označen za jediného z žijících skladatelů, který může být oprávněně nazýván Beethovenovým nástupcem: „Ten jediný, ačkoli se stejně jako Brahms snaží držet Beethovenovy školy, je schopen přinést do symfonie zřetelně nový prvek.“

Vídeňský kritik Eduard Hanslick zase píše: „Celé toto Dvořákovo dílo, jež patří k jeho nejlepším, lze chválit za to, že není pedantické, ale při vší uvolněnosti nemá zároveň k ničemu tak daleko jako k naturalismu. Dvořák je vážným umělcem, který se mnohému naučil, ale navzdory svým vědomostem nepozbyl spontánnost a svěžest. Z jeho děl mluví originální osobnost a z jeho osobnosti vane osvěžující dech něčeho neopotřebovaného a původního.“

Zanedbatelný není ani komentář samotného skladatele po Londýnské premiéře: „Koncert dopadl skvěle, ba tak, jak snad nikdy předtím dříve. Po první větě byl aplaus všeobecný, po druhé větší, po třetí velmi silný tak, že jsem se musel několikrát obracet a děkovat, ale po finále byla pravá bouře potlesku, obecenstvo v sále, na galeriích, orkestr sám, i za ním u varhan sedící, tleskalo tolik, že to bylo až hrůza, byl jsem několikrát volán a ukazovat se na pódium – zkrátka bylo to tak hezké a upřimné, jak to bývá při premiérách u nás doma v Praze. Jsem tedy spokojen a zaplať pánbůh za to, že to tak dobře dopadlo!“

To nejlepší z Rudolfina


5x do roka přímo do vašeho e-mailu.
Přidejte se k 9500+ čtenářů.

Váš e-mail je u nás v bezpečí. Odhlášení na jeden klik.

Zavřít
Tak copak vás zajímá?