Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Semjon Byčkov

Česká filharmonie

Semjon Byčkov

Česká filharmonie

Brahmsovo Německé requiem je hluboce osobním dílem. Poprvé o něm začal uvažovat už v roce 1854, když se pokusil o sebevraždu jeho přítel Robert Schumann. Tento titul našel Brahms o dva roky později v Schumannově pozůstalosti.

Program

Johannes Brahms
Německé requiem, op. 45

Interpreti

Chen Reiss soprán

Boris Prýgl bas

Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala sbormistr

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Semjon Byčkov
Rudolfinum — Dvořákova síň
17. 6. 2021  čtvrtek — 19.30
Nelze objednat online
18. 6. 2021  pátek — 19.30
Nelze objednat online
19. 6. 2021  sobota — 15.00
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Brahmsovo Německé requiem je hluboce osobním dílem. Poprvé o něm začal uvažovat už v roce 1854, když se pokusil o sebevraždu jeho přítel Robert Schumann. Tento titul našel Brahms o dva roky později v Schumannově pozůstalosti. První pokus o kompozici requiem se proměnil v Klavírní koncert d moll z roku 1857. Teprve po smrti Brahmsovy matky o osm let později dílo skutečně vzniklo. Původně mělo jen šest částí a bylo psáno pro baryton, sbor a orchestr. Jako pátou část do něj později Brahms vložil ještě sopránové sólo s textem „Utěším tě jako ty, které utěšovala jejich vlastní matka“.

Texty z Lutherova německého překladu Bible si Brahms sám vybral a vyhnul se přitom obvyklé liturgické sekvenci Dies Irae, jejíž hněv a hrůzu barvitě líčí řada jiných skladatelů. Místo zdůraznění tématu posledního soudu chtěl Brahms poskytnout spíše útěchu těm, kteří zde zůstali. V dopise Claře Schumannové se Brahms doslova zmiňuje o „lidském requiem“. Důraz na lidský rozměr hudby i obsahu činí z Německého requiem jednu z nejlaskavějších a nejoblíbenějších skladeb svého druhu.

Reakce publika na uvedení prvních tří částí ve Vídni roku 1867 byla vlažná, avšak premiéra šesti částí v Brémách a kompletního díla v Lipsku o dva roky později byly přijaty s jednoznačným nadšením a zajistily Německému requiem cestu k srdcím posluchačů na celém světě.