Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Sakari Oramo

Česká filharmonie

Sakari Oramo

Česká filharmonie

Biblické písně jsou nejen reminiscencí prvního koncertu České filharmonie v roce 1896 pod taktovkou Antonína Dvořáka, ale také vzpomínkou na nedávno zesnulého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Biblické písně byly totiž poslední orchestrální nahrávkou, kterou Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií pořídil.

Délka programu 1 hod 40 min
Program

Antonín Dvořák
Biblické písně, op. 99

Jean Sibelius
Symfonie č. 2 D dur, op. 43

Účinkující

Jan Martiník bas

Sakari Oramo dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Sakari Oramo
Rudolfinum — Dvořákova síň
21. 4. 2021  středa — 19.30
Nelze objednat online
22. 4. 2021  čtvrtek — 19.30
Volná místa
23. 4. 2021  pátek — 19.30
Volná místa
Cena od 290 do 1400 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Biblické písně jsou nejen reminiscencí prvního koncertu České filharmonie v roce 1896 pod taktovkou Antonína Dvořáka, ale také vzpomínkou na nedávno zesnulého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Biblické písně byly totiž poslední orchestrální nahrávkou, kterou Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií pořídil. Sólistou byl tehdy rovněž Jan Martiník a náhodná není ani volba dirigenta tohoto programu. Sakari Oramo převzal po Jiřím Bělohlávkovi vedení Symfonického orchestru BBC a na jeho pozvání přijel v lednu 2017 poprvé řídit Českou filharmonii. Tento abonentní večer s díly Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia je výsledkem oboustranné náklonnosti dirigenta a hudebníků. Dvořák napsal Biblické písně za pouhé tři týdny v březnu 1894, jen tři měsíce po premiéře Novosvětské symfonie. Podnětem k jejich kompozici nebyla žádná vnější objednávka, ale pouze autorova vnitřní potřeba, opřená o důvěrně známé texty z jeho vlastního výtisku Bible kralické.

Sibeliova Druhá symfonie má pro finskou kulturu stejný význam jako Dvořákova Novosvětská pro nás. Je skladatelovou nejznámější a nejčastěji hranou symfonií a v době svého vzniku byla výrazem finského vzdoru proti ruské okupaci. Po prvním provedení Druhé symfonie se Sibelius stal rázem národním hrdinou a podobně vřelého přijetí se dílu dostalo i ve světě. Podle dirigenta Osmo Vänskä je Druhá symfonie „spjata s naším národním bojem za nezávislost, ale zosobňuje také zápas, krizi a obrat k lepšímu v životě jedince. Díky tomu je tak dojemná.“

Účinkující

Jan Martiník  bas
Jan Martiník

JAN MARTINÍK
bas

Mladý český basista Jan Martiník se narodil roku 1983 v Ostravě, kde studoval na Janáčkově konzervatoři a na Ostravské univerzitě u Elišky Pappové. V roce 2003 zvítězil v kategorii „Junior“ v mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a získal druhou cenu v kategorii „Píseň“. Je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Jeleny Obrazcovové v Moskvě, kde získal zvláštní cenu za interpretaci Čajkovského Romance. V roce 2007 byl finalistou pěvecké soutěže Placida Dominga „Operalia“ a roku 2009 zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

První angažmá získal ještě během svého studia na konzervatoři v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde ztvárnil například role Pistoly (Falstaff), Leporella (Don Giovanni) a Truffaldina (Ariadna na Naxu). Je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde zazpíval role Larkense a José Castra v Pucciniho Děvčeti ze západu ana scéně Stavovského divadla vystoupil v Mozartově Donu Giovannim jako Masetto a Leporello.

V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně, kde byl obsazen například do role Sarastra (Kouzelná flétna), Collina (La bohème), Surina (Piková dáma) a Nočního hlídače (Mistři pěvci norimberští). Ve vídeňské Volksoper vystupoval jako Betto (Gianni Schicchi), 1. nazaretský (Salome) a Zuniga (Carmen). V sezoně 2012/2013 se stal členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde zpíval Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) a otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje se známými orchestry jako je Česká filharmonie, Rotterdamská filharmonie, Staatskapelle Dresden, BBC Symphony Orchestra, Symfonický orchestr města Birminghamu, Skotský komorní orchestr, King’s Consort a Collegium 1704. V repertoáru má basové árie a roli Ježíše v Matoušových pašijích J. S. Bacha, Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Sakari Oramo  dirigent
Sakari Oramo

Oramo je schopen proniknout k samé podstatě hudby a diváci jeho výkon přijali s nadšením. Jeho umění získává status národního bohatství.“ – Ivan Hewett, The Telegraph

Držitel loňského ocenění Dirigent roku uděleného britskou Královskou filharmonickou společností, Sakari Oramo nyní stojí v čele orchestrů BBC Symphony a Královské stockholmské filharmonie. Zároveň je šéfdirigentem finské Kokkolské opery a komorního orchestru Mellersta Österbottens Kammerorkester. V letech 1998 až 2008 zastával pozici hudebního ředitele City of Birmingham Symphony Orchestra. Po deseti letech v čele Symfonického orchestru Finského rozhlasu od roku 2012 působí jako jeho čestný dirigent.

K jeho největším úspěchům sezony 2016/2017 patří četné koncerty s orchestrem BBC Symphony, s nímž uvádí nové a málo prováděné skladby – za zmínku stojí především světová premiéra Houslového koncertu Michaela Zeva Gordona a britská premiéra skladby Megaris Detleva Glanerta, nastudování hudby Florenta Schmitta k inscenaci dramatu Antony and Cleopatra v provedení herců shakespearovského divadla Globe a den věnovaný životu a dílu francouzsko-amerického skladatele Edgara Varèse. Další významné počiny současné sezony zahrnují turné po pobaltských zemích s Královskou stockholmskou filharmonií a sólistkou Janine Jansen, a koncerty s orchestry Boston Philharmonic a Wiener Philharmoniker.

K jeho nejpozoruhodnějším úspěchům minulé sezony patřilo vystoupení v čele orchestru New York Philharmonic, dále koncertní turné po Evropě s Královskou stockholmskou filharmonií a Lisou Batiashvili, cyklus věnovaný tvorbě Jeana Sibelia s Komorním orchestrem Evropy na festivalu ve finském Turku, koncerty se Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu, NDR Elbphilharmonie Orchester, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Wiener Philharmoniker a Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Během loňského léta Sakari Oramo dirigoval několik koncertů BBC Symphony Orchestra na prestižním festivalu BBC Proms v Londýně, včetně prvního a závěrečného večera v síni Royal Albert Hall, kde se představil i v rámci závěrečného koncertu v roce 2014.

Oramo je také vynikající houslista a dříve zastával post koncertního mistra Symfonického orchestru Finského rozhlasu. V roce 2014 debutoval v rámci komorního cyklu festivalu BBC Proms s provedením Prokofjevovy Sonáty pro dvoje housle po boku Janine Jansen.

Vysoce ceněné jsou i jeho nahrávky. Za snímek Nieslenových Symfonií č. 1 a 3, který uskutečnil s Královskou stockholmskou filharmonií, získal cenu časopisu BBC Music Magazine v orchestrální kategorii. S úspěchem se setkaly i jeho nahrávky Griegova Klavírního koncertu s BBC Symphony Orchestrem a Javierem Perianesem, a Nørgårdových Symfonií č. 1 a 8 s Vídeňskými filharmoniky.

Skladby

Antonín Dvořák — Biblické písně op. 99

Cyklus, který skladatelovu písňovou tvorbu uzavírá a zároveň patří k jeho dílům mezi posluchači i interprety nejvyhledávanějším, Biblické písně op. 99, Dvořák komponoval v průběhu druhého roku svého působení na americké Národní konzervatoři hudby v New Yorku. Velmi se mu tehdy stýskalo, a tak byl naplněn vzpomínkami nejen na své drahé, které doma zanechal (zvláště ho znepokojovaly zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu jeho otce), ale i na své již zemřelé přátele. Hledaje a nacházeje posilu ve slovech Písma, začal na počátku března 1894 v krátké době pouhých tří týdnů zhudebňovat verše Davidovy Knihy žalmů v proslulém překladu Bible kralické. Ten vznikl z iniciativy biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava a vycházel postupně v letech 1579–1594 jako šestisvazkové dílo, které bylo po té shrnuto – a v této podobě ještě nesčíslněkrát vydáno – do svazku jednoho. Dvořák s největší pravděpodobností pracoval s vydáním z roku 1863, jež vzniklo „k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou“, jak je uvedeno v jeho podtitulu.

Vůbec poprvé se Simrockovi zmiňuje o „deseti písních ze svaté bible Davidovy žalmy“ v dopise z dubna 1894, po němž záhy, ještě ve stejném měsíci, následuje další list, v němž Dvořák Biblické písně označuje za to nejlepší, co až do nynějška v této oblasti vytvořil. A nemýlil se. Setkáme se v nich totiž nejen s řadou prvků provázejících i ostatní kompozice „amerického období“, a to jak s pentatonikou, tak například i s některými dalšími melodickými i harmonickými zajímavostmi, charakteristickými pro afroamerickou hudbu, ale také, a to především, s hudbou typicky dvořákovskou, tj. zejména českou v prostém, upřímném citovém vyjádření jednotlivých náladových poloh, jež zvolené žalmové texty přinášejí, jako např. zbožnou úctu a bázeň (Oblak a mrákota jest vůkol Něho), bezbřehou důvěru (Skrýše má a pavéza má Ty jsi, Hospodin jest můj pastýř, Pozdvihuji očí svých k horám), prosbu o vyslyšení (Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou, Slyš, ó Bože, volání mé, Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou), žal nad ztrátou jistoty (Při řekách babylónských), chválu nebo velebení, jimiž se cyklus nejprve dostává do své poloviny (Bože! Píseň novou) a písní Zpívejte Hospodinu píseň novou se uzavírá.

Mistrovsky se Dvořák v Biblických písních, které jsou příkladem mimořádné skladebné čistoty, vyrovnal i s problémem písňového útvaru psaného na volný, takřka prozaický žalmový verš. Jeho vyjadřování je velmi koncentrované, zaměřené na co nejpřesvědčivější výklad zhudebňovaného textu. Zdánlivě prostá faktura jednotlivých písní překvapuje na první poslech nevnímanou originální harmonií a především pozoruhodnou vokální linií, rozvíjející se od asketicky prosté deklamace textu až k široce rozklenuté melodické kantiléně.

Původní verzi autor napsal pro nižší hlas a klavír, jestli však byl v této podobě cyklus proveden, není známo. Dochoval se pouze doklad o tom, že píseň Slyš, ó Bože, volání mé, zazněla 26. 9. 1895 v Mladé Boleslavi. O necelý rok později pak Dvořák prvních pět Biblických písní instrumentoval a po návratu domů je 4. ledna 1896 se sólistou Národního divadla, barytonistou Františkem Šírem, a právě ustavenou Českou filharmonií provedl v pražském Rudolfinu. Dalších pět písní instrumentoval roku 1914 tehdejší šéf České filharmonie Vilém Zemánek a ještě téhož roku, 1. listopadu, byl cyklus, patřící k tomu nejkrásnějšímu, co bylo pro tento žánr napsáno, se sólistou Egonem Fuchsem poprvé proveden souborně.

Jean Sibelius — Symfonie č. 2 D dur, op. 43