Program
Jan Klusák
Continuo, symfonická báseň č. 4, světová premiéra (9 min)
Antonín Dvořák
Koncert pro housle (32 min)
Dmitrij Šostakovič
Symfonie č. 5 (44 min)
Nenašli jsme žádné výsledky
Zkuste použít jiný výraz nebo kontaktujte náš Zákaznický servis.
Ostatní
Jan Klusák
Continuo, symfonická báseň č. 4, světová premiéra (9 min)
Antonín Dvořák
Koncert pro housle (32 min)
Dmitrij Šostakovič
Symfonie č. 5 (44 min)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Petr Popelka dirigent
Isabelle Faust housle
Prodej jednotlivých vstupenek na všechny veřejné generální zkoušky:
od 11. září 2024, 10.00
Zákaznický servis České filharmonie
Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz
Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.
V Roce české hudby nemůže při zahájení sezony chybět dílo Antonína Dvořáka. Jeho Houslový koncert přijíždí zahrát přední německá sólistka Isabelle Faust, která skladbu už před lety natočila v Praze na CD. Jako vítězka Paganiniho soutěže v Janově v roce 1993 hraje téměř tři desetiletí na vzácný Stradivariho nástroj postavený v roce 1704 a nesoucí jméno „Šípková Růženka“. Dalším českým autorem v programu je Jan Klusák, v dubnu 2024 devadesátiletý. Jako jeden z prvních tuzemských tvůrců se přiklonil k užívání racionálních kompozičních technik, avšak dělo se tak v zájmu dosahování emocionálního působení. Vedle koncertních děl napsal množství scénické hudby a od šedesátých let se uplatňoval i ve filmu, nejen jako skladatel, ale rovněž jako herec. Obojím byl i v Divadle Járy Cimrmana, když se v době normalizace stal politicky nežádoucí osobou. Na konci 90. let otevřel skladbou Zemský ráj to na pohled řadu symfonických básní. Čtvrtá z nich, Continuo, je očekávanou událostí. Při poslechu Šostakovičovy Páté symfonie se pak lze zamýšlet nad paradoxem, že jedno umělecké dílo může být vykládáno dvěma protichůdnými způsoby. Posluchačsky přístupnou symfonii, skladbu s rovnováhou meditace, humoru a velkoleposti, vnímal komunistický režim jako autorovu poslušnou reakci na předchozí kritiku, že se vzdaluje lidu. Publikum v ní však spíše vycítilo skryté vzkazy – upřímné líčení pocitů sovětského člověka, trpícího pod stalinským terorem; včetně vynuceného optimismu.