„Napsal byste mi Houslový koncert, hodně originální, bohatý na kantilény a pro dobré houslisty?“ Ozývá se Dvořákovi v lednu 1879 berlínský nakladatel Fritz Simrock. Píše samozřejmě s vidinou výtečné hudby, ale také obchodního úspěchu, na který ho nalákaly nedlouho před tím vydané Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance. Zároveň Dvořák dostává dopis od mladého českého houslisty Karla Halíře: „Doufaje, že brzy napíšete houslový koncert, který musím hrát určitě jako první…“
Těžko říct, co Dvořáka víc motivovalo, ale v létě 1879 začal na Houslovém koncertu pracovat. A asi nikdy si nenechal tolik mluvit do kompozičního procesu jako právě u tohoto díla. Přepracovával ho hned několikrát. Proč? Aby se koncert líbil největšímu německému virtuózovi 19. století Josephu Joachimovi. Dvořák se s ním osobně setkal a zatoužil – podobně jako mnoho dalších skladatelů včetně Johannesa Brahmse nebo Roberta Schumanna – aby byl prvním interpretem jeho koncertu právě Joachim.
Na základě houslistových přání Dvořák koncert předělával a předělával a předělával. Cesta ke konečnému znění díla je někdy prostě trnitá. Jak to dopadlo? Joachim nakonec Dvořákův koncert na pódiu nepokřtil. Ani Karel Halíř. Premiéru hrál s velkým úspěchem František Ondříček, který dílo – originální, bohaté na kantilény a pro dobré houslisty – záhy prosadil i na evropských pódiích.