Kroky do nového světa s Antonínem Dvořákem • Měsíčku na nebi hlubokém

Rusalka je Dvořákova předposlední opera a svému autorovi dělala velkou radost, už když ji psal: „Jsem pln nadšení a radosti, že se mi tak práce dobře daří,“ píše v červnu 1900 svému příteli Aloisi Göblovi na Sychrov. Je to pouhé tři měsíce poté, co se seznámil s libretem Jaroslava Kvapila, na které začal prakticky okamžitě komponovat. Celou rozsáhlou operu, která při jevištním provedení trvá 2 a půl hodiny, dokončil po sedmi měsících na konci listopadu.

V posledních letech svého života se Dvořák věnoval výhradně operní tvorbě – kromě Rusalky vznikly ještě Čert a Káča a Armida. Sám skladatel se za tímto obdobím krátce před svou smrtí ohlíží: „V posledních pěti letech jsem nepsal nic jiného než opery. Chtěl bych se, pokud mi dá ještě Pán Bůh zdraví, ze všech sil věnovat operní tvorbě. Ne snad z ješitné touhy po slávě, nýbrž proto, že operu považuji i pro národ za útvar nejvhodnější. Tuto hudbu poslouchají široké vrstvy, a to velmi často (…). Považují mne za symfonika, třebaže jsem již před mnoha lety prokázal převážný sklon k tvorbě dramatické.“