Igor Stravinskij
Příběh vojáka (LʼHistoire du soldat), baletní pantomima
Téměř hodinová skladba Igora Stravinského Příběh vojáka vznikla na konci první světové války. Žánrově je to složitě zařaditelná kompozice, neboť je určena pro ojedinělý soubor nástrojů ve složení: housle, kontrabas, klarinet, fagot, kornet (trubka), pozoun a bicí. Tento instrumentální septet doprovází dvě mluvené role (Voják a Čert), mimickou roli (Princezna) a tanečníka. Sám Stravinskij o výběru nástrojů napsal: „Volbu nástrojů ovlivnila tehdejší velmi významná událost v mém životě – objevil jsem americký jazz. Soubor nástrojů v Příběhu vojáka se podobá jazzovému orchestru tím, že každá kategorie nástrojů – smyčce, dřeva, žestě a bicí, je zastoupena jak melodickými, tak i doprovodnými nástroji. Nástroje samy jsou legitimně jazzové kromě fagotu, jímž jsem nahradil saxofon. Jazz jsem znal pouze z notového materiálu, a protože jsem nikdy neslyšel žádnou jazzovou hudbu, vypůjčil jsem si její rytmický styl, jen jak jsem ji poznal čtenou, a ne z poslechu.“
Celá skladba je podtitulem určena ke „čtení, hraní a tanci“. Vypráví faustovský příběh o mladém vojákovi, který uzavře smlouvu s čertem (ďáblem), která ho nakonec dovede do záhuby. Myšlenkou vytvořit takovou skladbu se začal Stravinský zabývat již na jaře roku 1917 a jeho plánem bylo vytvořit scénické dílo pro malé obsazení, které by mohlo v časech války či ekonomických nejistot provozovat malé kočovné divadlo. Období světové války totiž bylo pro Stravinského velice náročné. Postihlo ho několik pracovních neúspěchů, a i osobních smutných událostí. Jeho skladby se ve válčící Evropě hrály omezeně a opakovaně se dostával ve své izolaci ve Švýcarsku, kam se přestěhoval s celou rodinou, do existenčních problémů. Příběh vojáka byl proto zamýšlen jako skladba určená pro koncertní turné, které mělo znamenat i ekonomický zisk. Vznik díla i premiéru zaštítil švýcarský filantrop Werner Reinhart, kterému je dílo dedikováno. Celý zamýšlený a připravovaný projekt turné však zhatila ničivá epidemie španělské chřipky. I když se zamýšlený ekonomický úspěch nekonal, podařilo se Stravinskému vytvořit mimořádnou kompozici, která je považována za jedno z nejzdařilejších a nejvlivnějších komorních děl začátku dvacátého století. Směle ho můžeme srovnávat s významem Schönbergova Pierrota lunaire. Modernost Příběhu vojáka spočívá především ve volbě ojedinělého nástrojově-vokálního komorního ansámblu. Tento typ souborů pak ponese schopnost naplnit ty nejnovější myšlenky avantgardních skladatelů, a to po celé dvacáté století.
Autorem libreta je francouzsky píšící švýcarský literát Charles Ferdinand Ramuz. Děj příběhu, či spíše některé epizody, pocházejí z kolekce ruských pohádek, které Stravinský našel ve sbírce ruského slavisty a etnografa Alexandra Nikolajeviče Afanasjeva. Ramuz tyto motivy spojil do souvislého vyprávění, které je podobenstvím o vojákovi, který prodal čertovi své kouzelné housle a schopnost hry, která potěší každého (a tedy je symbolem duše a štěstí), za materiální nadbytek a bohatství. Premiéru 28. září 1918 v Lausanne nastudoval švýcarský dirigent a přítel Stravinského Ernest Ansermet. Krátce po válce upravil Stravinský Příběh vojáka do podoby kratší, ryze instrumentální pětidílné suity.
Děj 1. části
Voják Josef jde domů. Po cestě se zastaví u potoka a prohrabuje svoji mošnu. Vyndá i housle, na které začne hrát. Objeví se Čert v přestrojení a naslouchá jeho hře. Po chvíli ho žádá, aby mu svoje housle prodal výměnou za kouzelnou knihu, z které je možné číst budoucnost. A nabídne Josefovi, že ho naučí knize rozumět opět výměnou za to, že on ho naučí hrát na housle. Čert pozve vojáka k sobě domů na tři dny. Při návratu na zem však voják zjistí, že to nebyly tři dny, ale tři roky a že se vše za tu dobu změnilo. Návrat do rodné vesnice je smutný, všichni ho považují za ducha zemřelého a jeho milá se mezitím vdala za jiného. Za pomoci kouzelné knihy a Čerta vydělá Voják velký majetek, který ho ale štěstím nenaplní.
Děj 2. části
Voják odchází z domova bez ničeho. Po cestě se dozví, že Princezna na zámku je nemocná a že její ruku získá ten, kdo ji uzdraví. U brány zámku potká Čerta, který je přestrojený za houslového virtuosa. Na radu Vypravěče se nechá Voják obehrát od Čerta o všechny peníze a tím se zbaví Čertova vlivu. Následně uzdraví Princeznu hrou na housle. Hudbou přemůže i Čerta. Zároveň ale zjistí, že nemůže opustit zámek, protože jinak by nad ním opět získal Čert moc. Voják ale přesto odejde a tím ztratí úplně vše, včetně Princezny. Vypravěč to vysvětluje slovy:
Musíš si vybrat, jak chceš žít:
je zakázáno všecko mít.
Štěstí je jedno jedině,
nemáš žádné, když chceš mít štěstí dvě.
V celém díle je role vypravěče velmi důležitá. Naplňuje dvojí úlohu: je prostředníkem mezi jednotlivými postavami děje a zároveň provází posluchače epizodami příběhu. Tanečník byl do hry přidán až později, protože se Stravinský obával, že bez tance bude jevištní představení jednotvárné. Tak jako v celé tvorbě Stravinského, je i v Příběhu vojáka velmi důležitý rytmus. Skladba je naplněna řadou asymetrických rytmů, jazzem jsou inspirovány četné synkopy a řada dalších rytmických nápadů vytváří svébytné pojetí času této skladby. Důležitou roli v jeho vnímání hraje opakování a variování důležitých melodicko-rytmických úseků a využívání tance pro charakteristiku různých dějových situací. Příběh vojáka je nadčasově moderní skladbou, která je dodnes schopna posluchače strhnout. Uvádíme v překladu Vladimíra Mikeše.