Open Air koncert - program večera
Proslulý americký skladatel a dirigent Leonard Berstein (1918–1990) se narodil do rodiny přistěhovaných ukrajinských Židů a brzy projevil mimořádné hudební nadání. Vystudoval Harvard a Curtisův institut ve Filadelfii a stal se asistentem slavného dirigenta Sergeje Kusevického u Bostonského symfonického orchestru. Záskok za nemocného Bruna Waltera v Newyorské filharmonii v roce 1943 nastartoval Bernsteinovu neuvěřitelnou dirigentskou kariéru. Mimo jiné byl v letech 1958–1969 hudebním ředitelem Newyorské filharmonie, poté až do konce života hostoval u významných orchestrů po celém světě a byl protagonistou mnoha vzdělávacích a popularizačních programů. Bohatá je také jeho skladatelská tvorba, v níž se projevila jeho záliba v jazzu a pop-music. Mezi jeho hudebně-scénickými díly vyniká šest muzikálů, celosvětově známý je zejména West Side Story z roku 1957. Jako první vůbec a zároveň první pro Broadway Bernstein napsal v roce 1944 muzikál On the Town (Ve městě), válečnou romantickou komedii o třech námořnících na 24hodinové dovolené v New Yorku. Bernstein z něho následně vybral tři taneční epizody, které zpracoval jako koncertní suitu. Její kompoziční úroveň včetně orchestrace přesahuje veškerý broadwayský standard a dokazuje kvality svého autora.
V roce 1956 byla na Broadwayi uvedena muzikálová opereta Candide, pojatá v duchu Jacquese Offenbacha, včetně jeho žánrové lehkosti a vtipnosti. To je okamžitě patrné už v brilantní předehře, bohatší a propracovanější, než bylo kdy v operetách nebo muzikálech zvykem. Začíná fanfárou a končí rychlým sledem fragmentů všech motivů, které v jejím průběhu zazněly. Candide při premiéře příliš neuspěla, její reprízy si však své publikum našly a předehra se stala populární sama o sobě.
Jedním z Bernsteinových vzorů byl George Gershwin (1898–1937), autor mnoha jazzových písňových evergreenů, ale také světoznámých orchestrálních kusů. Vedle Rapsodie v modrém je to především Američan v Paříži, skladba ovlivněná jazzem a Gershwinovým pobytem ve francouzské metropoli, kam odjel studovat k Maurici Ravelovi. „Mým cílem je zde vylíčit dojmy amerického návštěvníka v Paříži, když se prochází městem, poslouchá různé zvuky ulice a absorbuje francouzskou atmosféru,“ sdělil skladatel v jednom rozhovoru. Proto do instrumentace předepsal originální nástroje včetně automobilových klaksonů. Premiéra se konala v prosinci 1928 v newyorské Carnegie Hall.
V únoru 1932 strávil Gershwin dovolenou v kubánské metropoli Havaně. Ani tento pobyt nezůstal bez zhudebnění – v létě téhož roku vznikla Rumba, později přejmenovaná na Kubánskou předehru. Hlavní rytmus napovídá původní název, který podtrhují použité perkuse, ale i další pestrá instrumentace. Hudební kus měl při premiéře v New Yorku obrovský úspěch a Gershwin si zapsal: „Myslím, že to byla ta nejvíce vzrušující noc, jakou jsem kdy zažil... 17 845 lidí zaplatilo za vstup a 5 000 lidí zůstalo venku a snažilo se dostat dovnitř – neúspěšně.“
I kdybyste nebyli skalním fanouškem filmové série Hvězdné války, nemohly vás minout melodie Johna Williamse (*1932). Seznam filmů, pod nimiž je podepsaný, je dechberoucí, stejně jako fakt, že za svoji hudbu byl 52krát nominován na Oscara. Získal ho v pěti případech, čtyřikrát pak Zlatý glóbus a pětadvacetkrát obdržel cenu Grammy. Jeho hudbu ke Hvězdným válkám vyhlásil Americký filmový institut za nejlepší filmovou hudbu 20. století. Skladba Across the Stars obsahuje hlavní hudební téma celého dílu Epizoda II – Klony útočí a vyjadřuje milostné vzplanutí mezi Anakinem Skywalkerem a Padmé Amidalou. Williams melodii Across the Stars použil i v pokračování, Epizodě III – Pomsta Sithů.
Seznamte se s jedním z nejznámějších mexických skladatelů současnosti, Arturem Márquezem (*1950). Dostalo se mu kvalitního vzdělání v Mexiku, USA i Paříži, díky němuž ovládá všechny moderní kompoziční techniky včetně elektronické hudby. Velký úspěch ovšem získal především skladbami uplatňujícími prvky původní mexické hudby a temperamentních tanců. Nejslavnější je jeho série devíti danzónů, nazvaných podle původně kubánského tanečního žánru oblíbeného i v mexických tančírnách, jehož zlatý věk probíhal ve 40. letech dvacátého století. Danzón č. 2 vznikl v roce 1993 a byl inspirován tanečníky, kteří skladatele zasvětili do všech tajů tohoto smyslného tance plného nostalgie i radosti.
Není moc brilantnějších skladeb pro sólové housle a orchestr, než Cikánské melodie Pabla de Sarasateho (1844–1908). Z Mexika nás přenášejí mezi rumunské a maďarské tradiční kapely, v závěru citují Uherskou rapsodii č. 13 Franze Liszta. Jejich autor přitom pocházel ze Španělska, ovšem opět zafungovala návštěva „cizích krajů“. Budapešť navštívil na jaře 1877, setkal se zde s Lisztem a poznal místní folklor. Počátkem roku 1878 už vydal původní verzi pro housle a klavír. Orchestrace vznikla o tři roky později. Sarasate byl sám vynikajícím houslistou, koncertním umělcem slavným po celé Evropě. Svoji virtuozitu propsal do své tvorby, v čele s Cikánskými melodiemi, které v roce 1904 také sám nahrál. Jsou jednověté, s patrnými čtyřmi částmi vrcholícími v technicky nejobtížnější poslední Allegro molto vivace.