Hledat

Česká filharmonie • Jakub Hrůša


V Elgarově koncertu se pražskému publiku poprvé představí dvaadvacetiletý britský violoncellista Sheku Kanneh-Mason, který v roce 2016 získal cenu BBC Young Musician. Ve druhé polovině zazní díla Suka a Dvořáka.

Koncert z řady C | Délka programu 1 hod 30 min

Program

Richard Wagner
Siegfriedova idyla, WWV 103 (18')

Edward Elgar
Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85 (30')
Adagio, moderato (attacca)
Lento. Allegro molto
Adagio
Allegro. Moderato

— Přestávka —

Josef Suk
Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“, op. 35a (8')

Antonín Dvořák
Česká suita, op. 39 (23')

Účinkující

Sheku Kanneh-Mason violoncello

Jakub Hrůša dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie • Jakub Hrůša

Rudolfinum — Dvořákova síň

Zrušeno
Zrušeno
Zrušeno
Cena od 220 do 1100 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Prodej jednotlivých vstupenek na abonentní koncerty (orchestrální, komorní, edukační) začne ve středu 7. června 2023 v 10.00. Předprodej vstupenek na veřejné generální zkoušky bude zahájen 13. 9. v 10.00.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Peníze za vstupné vracíme v plné výši.

Prosíme abonenty, aby vyčkali, zda další koncerty v jejich cyklu proběhnou (my jsme přesvědčeni, že ano!) a poté se s nimi vyrovnáme. Pro vrácení vstupného za jednotlivé vstupenky prosíme o rozlišení, zda máte e-vstupenky (ty Vám vrátíme automaticky) nebo běžné vstupenky, zakoupené v pokladně v Rudolfinu nebo přes zákaznický servis. V tomto případě prosím zažádejte prostřednictvím online formuláře: https://storno.ceskafilharmonie.cz/. Stačí jej vyplnit a my se už o všechno ostatní postaráme. Pokud jste vstupenky zakoupili v pokladně, můžete o vrácení požádat také tam.

Pokud se rozhodnete o vrácení peněz nepožádat, rádi vám vystavíme potvrzení o daru pro daňové účely, stačí v odpovědi na tento e-mail uvést vaši adresu a datum narození/rodné číslo.

Když Josef Suk v roce 1935 napsal svou poslední skladbu Sousedská pro venkovskou kapelu ze své rodné vsi, připsal k notám poznámku: „Jako vzor skladby, kdy skladatel nemusí nic umět a hráči také ne.“ Jeden z mnoha dokladů Sukova osobitého humoru. Zároveň Suk velmi dobře věděl, že k nejvyšším uměleckým metám vede náročná cesta jak pro skladatele, tak pro interpreta. Například Edward Elgar ve svém Violoncellovém koncertu vytvořil jedno z dnes vůbec nejslavnějších děl pro tento nástroj. Jenže nepodařená premiéra mimořádnost díla nejenže nepotvrdila, ale dokonce způsobila, že do širšího povědomí se koncert dostal teprve mnoho let po skladatelově smrti.

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.

Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům. Konají se od 18.30 hodin v Sukově síni, v sobotu od 14.00 hodin. Moderují Pavel Ryjáček a Petr Kadlec.

Účinkující

Sheku Kanneh-Mason   violoncello

Sheku Kanneh-Mason

Britský violoncellista Sheku Kanneh-Mason je celosvětově žádaným umělcem. Známým se stal především díky vystoupení na svatbě vévody a vévodkyně ze Sussexu, které sledovaly téměř dvě miliardy lidí z celého světa; renomé však získal již v soutěži BBC Young Musician, kterou v roce 2016 vyhrál jakožto první hudebník tmavé pleti. U vydavatelství Decca Classics mu vyšla dvě úspěšná alba, Inspiration (2018) a Elgar (2020).

Sheku Kanneh-Mason již spolupracoval s orchestry jako Seattle Symphony, the Orchestre Philharmonique de Radio France, NDR Elbphilharmonie Orchester, Atlanta Symphony, Japan Philharmonic, BBC Symphony, London Philharmonic a Baltimore Symphony Orchestra. Tuto sezonu jsou hlavními událostmi vystoupení s Cleveland Orchestra, Orchestre de Paris, New York Philharmonic a London Philharmonic.

Recitály dával Sheku Kanneh-Mason na mnoha významných pódiích a festivalech po celém světě od londýnské Wigmore Hall po newyorskou Carnegie Hall. V příštích sezonách je domluveno účinkování v londýnském Barbicanu, s Berlínskými filharmoniky, v amsterdamském Concertgebouw, v tokijské Suntory Hall a turné po Severní Americe, Itálii, Jižní Koreji a Číně.

Během koronavirového lockdownu na jaře 2020 pořádal Sheku se svými sourozenci z rodinného domu v Nottinghamu dvakrát týdně živé koncertní přenosy, které sledovaly stovky tisíc posluchačů z celého světa.

Sheku Kanneh-Mason se začal učit hrát na violoncello v šesti letech and nyní studuje u Hannah Roberts na Royal Academy of Music v Londýně. V roce 2020 mu byl udělen Řád britského impéria (MBE). Hraje na violoncello z dílny Mattea Goffrillera z roku 1700.

Jakub Hrůša  hlavní hostující dirigent

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V říjnu 2022 byl jmenován do prestižní pozice hudebního ředitele Královské opery v Covent Garden, které se ujme v září 2025.

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, lucernského festivalového orchestru, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House, Opéra National de Paris a Curyšskou operu. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lukáš Vondráček, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Lang Lang, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Klaus Florian Vogt, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je nominace na titul Dirigent roku serveru Opus Klassik, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, kterou natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. V roce 2020 získaly nahrávky klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Ivo Kahánkem a Barberovy opery Vanessa z Glynderournského festivalu ocenění BBC Music Magazine Award. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu.

Skladby

Edward Elgar
Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85

Anglický skladatel Edward Elgar vyrůstal v rodině chrámového varhaníka, který byl zároveň obchodníkem s hudebninami a hudebními nástroji. S hrou na klavír začal malý Edward ve škole, hru na varhany si osvojoval pozorováním otce. V jeho obchodě si navíc půjčoval nejrůznější hudební nástroje a sám se na ně učil hrát, aniž by dostal jakékoliv instrukce. Záhy tak zvládal nejen hru na klavír a varhany, ale i na housle, violu, violoncello nebo fagot. Podobným způsobem začal i komponovat. V šestnácti letech se stal hudebníkem na volné noze, a poznával tak hudbu především z praxe instrumentalisty, chrámového varhaníka a dirigenta. Komponoval většinou sborová díla, ale skutečné skladatelské renomé si vydobyl teprve ve svých 42 letech, když napsal Variace „Enigma“, op. 36. Premiéru tehdy nastudoval a řídil skvělý dirigent Hans Richter, který si díla velice cenil. Nápad na vytvoření variací s nepřiznaným, „zašifrovaným“ tématem svědčí o Elgarově nebývalé invenci, u samouka navíc ničím nespoutané. Dílo je skrytou poctou skladatelově manželce Alici a přátelům, kteří za Elgarem stáli v nejistých začátcích skladatelské kariéry.

K nejvýznamnějším Elgarovým dílům patří také Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85. Už jen volba violoncella jako sólového nástroje představuje pro skladatele velkou výzvu. Snad nejlépe to kdysi lapidárně vystihl Antonín Dvořák, když své žáky v kompozici varoval, že na rozdíl od klavíru nebo houslí, které se umějí před orchestrem prosadit jako ideální sólové nástroje, violoncello obdobnými tónovými kvalitami nedisponuje: „nahoře to huhňá a dole brumlá“. Je možné, že Elgar po svém Houslovém koncertu (1907–1910) pojal podobný záměr jako jeho předchůdce Dvořák – vyrovnat se s obtížným skladatelským úkolem. Kompoziční řešení tomu rozhodně napovídá. Na rozdíl od většiny jiných koncertantních skladeb zvolil Elgar neobvyklé čtyřvěté uspořádání, které je typické spíše pro komorní hudbu. A právě s tímto hudebním druhem má Elgarova skladba hodně společného. Delikátní instrumentací řeší zvukové limity sólového nástroje a hudba sama má ve skutečnosti velmi niterný až komorní charakter. Ve zhudebnění bolesti a smutku dosahuje Elgarova hudební řeč dokonalosti, melancholické fráze gradující do stále bezradnější ponurosti jsou pro interpreta klíčem k uchopení celého díla. Koncert vznikl v době naplněné rezignací, bezprostředně po první světové válce, skladatel se potýkal se zdravotními problémy, ale především mu v době kompozice odcházela jeho milovaná žena, která se ještě účastnila premiéry, ale následujícího roku zemřela. Přestože se provedení skladby 27. října 1919 ujal výborný violoncellista Felix Salmond, London Symphony Orchestra a Elgar jako dirigent, nedopadla premiéra dobře, a to vinou zcela nedostatečného času na zkoušky. Premiérový neúspěch se na koncertu podepsal přespříliš. I přes snahu mnohých vynikajících violoncellistů se skladba naplno octla v centru pozornosti až roku 1965, díky legendární nahrávce tehdy dvacetileté Jacqueline du Pré.