Josef Špaček a Česká studentská filharmonie

Koncert 27. září je zrušen.

„Rád bych pro Tebe v zimě napsal houslový koncert. Jeho začátek v e moll mi pořád běží hlavou a vůbec mi nedopřává pokoje! (…) Nesměj se mi příliš… [Pokud jde o koncert…] pořád jenom tápu…“ (Felix Mendelssohn-Bartholdy v dopise Ferdinandu Davidovi, svému příteli a prvnímu interpretovi Houslového koncertu)

„Němci mají čtyři houslové koncerty. Největší, nejvíc nesmlouvavý je Beethovenův. Brahmsův s ním ve své vážnosti soupeří. Nejkouzelnější houslový koncert napsal Max Bruch. Ale nejniternější, skutečný klenot srdce, je Mendelssohnův koncert.“ (Joseph Joachim, slavný německý houslista a jeden z prvních interpretů Houslového koncertu)

„Jen těžko najdeme v dějinách umění takový příklad hlubokého sjednocení všeho, co přinesla minulost a zároveň tak pronikavého pohledu do budoucnosti jako v díle Wolfganga Amadea Mozarta. Byl jedním z trojice vídeňských klasiků. To historicky. Ale stále zůstane klasikem v hlubším slova smyslu. Totiž v tom, jak obrovitost své hudební invence, nepřehledné moře nápadů a fantazie, dovedl podřídit kázni a jasné formě. Je radostný, smutný vážný, rozpustilý, monumentální, hravý, okázale virtuózní a ukázněně prostý a mohli bychom jmenovat dále, aniž bychom řekli všechno, protože slovy se hudba vůbec popisovat nedá. Tu je třeba poslouchat. Zachovat si prosté, hluboce chápající srdce a otevřenou, nezaujatou mysl.

Pak mu můžeme rozumět. Podaří-li se nám to jen trošičku, budeme jej milovat. (…) Mozart napsal svou první symfonii, když mu bylo 8 let. V šestadvaceti jich měl za sebou už několik desítek. Starosta jeho rodného města, Salcburku, Sigmund Haffner, byl tehdy povýšen do šlechtického stavu. Oslavoval to jaksepatří nákladně a objednal si také u Mozarta symfonii. Ten ji napsal v několika dnech… V jeho díle je to symfonie opravdu důležitá, protože v ní dosáhl až do té doby největší vyrovnanosti všech prostředků. Je tu skvělá kompoziční práce, velkolepá forma, vznešenost a pathos a okouzlující nápady melodické, rytmické i harmonické. Řád a fantazie se prostupují v jediný celek.“ (Ivan Medek, hudební publicista)