Václav Trojan
Divertimento
Václav Trojan (1907-1983) se narodil v Plzni. Vystudoval hru na varhany u B. Wiedermanna, dirigování u O. Ostrčila a skladbu u J. Křičky na Pražské konzervatoři. Poté navštěvoval mistrovskou kompoziční školu Vítězslava Nováka a dva roky i kompoziční třídu Aloise Háby. Vyrostl ve všestranného hudebníka: skládal, učil, instrumentoval skladby jiných a sám komponoval vážnou, jazzovou i taneční hudbu. Poprvé se prosadil dětskou operou Kolotoč. Za okupace se jeho pásma lidových písní vysílala v rozhlase navzdory bdělému dohledu Němců. Vynikl jako autor scénické hudby (Tylův Strakonický dudák, Klicperův Zlý jelen, Shakespearův Sen noci svatojánské), avšak nejvíc proslul skvělou hudbou k animovaným i hraným filmům. Legendární se v tomto směru stala Trojanova spolupráce s režisérem Jiřím Trnkou na filmech Špalíček, Císařův slavík, Bajaja, Staré pověsti české, Dobrý voják Švejk, Sen noci svatojánské a Ruka. Trojan jako skladatel byl vzorem konzervativce. Zajímavě v té souvislosti vyznívá jeho umělecké krédo: „Žijeme v době, kdy nás straší atomovou bombou, nedostatkem vody, jídla, zničenou přírodou, samé horory, šoky a smutky. Skladatelé místo toho, aby tvořili nové hodnoty, jen podávají zprávu o světě; jsou hudebními reportéry, ne skladateli. A vychází jim z toho zákonitě černá muzika. I mě jako mladíkovi čouhal z jedné kapsy Berg a z druhé Schönberg. Od okamžiku, kdy jsem pochopil, oč jde, skládám hudbu konejšivou, snášenlivou, poetickou a hřejivou; vydávám se k pramenům."
V roce 1947 věnoval Trojan Pražskému dechovému kvintetu novou skladbu, kvintet na témata lidových písní (opus 8). Ta se stala nesmírně populární, hrály ji snad všechny soubory u nás a dočkala se tisíců provedení po celém světě. Autor však postupně začal být na ni až alergický. Po čtyřiceti letech, v červenci 1977, se rozhodl napsat druhý dechový kvintet, programní neoklasicistní Divertimento, „aby už s tím prvním konečně dali pokoj.“ Tentokrát ho inspirovaly letmé dojmy a fantazie z letní Prahy. Názvy vět není třeba vysvětlovat, snad jen Spící věže. Trojana inspiroval pohled z okna ateliéru výtvarnice Aleny Hoblové, jeho přítelkyně, na panorama malostranských a staroměstských věží, z nichž některé byly zrovna obaleny lešením, takže působily „jako zastřené staré dámy ve smutku“. Brilancí jiskřící skladba byla opět věnována Pražskému dechovému kvintetu, které ji poprvé provedlo na Týdnu nové tvorby 4. března 1978 v obsazení J. Hecl – flétna, J. Kaniak – hoboj, J. Štengl – klarinet, V. Klánská – lesní roh a L. Vaněk – fagot.