Český spolek pro komorní hudbu • Martina Janková a Musica Florea

Česko-švýcarská sopranistka Martina Janková je již od roku 1998 stálým členem curyšské opery. Vnímána je jako jedna z předních mozartovských zpěvaček současnosti. Oceňována je však i její schopnost dokonalé interpretace hudby baroka. Jednoznačně v poslední době přesvědčila svými vystoupeními v řadě inscenací v curyšské opeře, na Salcburském festivalu, na festivalu Wiener Festwochen a na koncertech s Cleveland Orchestra. Zvláště její pojetí Aminty (Il re pastore, 2012) a Despiny (Cosi fan tutte) ocenili nejen návštěvníci salzburského festivalu, ale i odborná kritiky.

S velkým úspěchem debutovala v roce 2016 v Milánské opeře La Scala v hlavní roli Belezzy (Krása) v oratoriu G. F. Händela „Triumf času a pravdy“. Ve stejném roce byla také vysoce ceněna za hlavní roli v Mozartově „Il Re Pastore“, kterou nastudovala pod vedením Williama Christieho a opakovaně interpretovala na evropském turné se souborem Les Arts Florissants. O rok později debutovala v USA jako Mélisanda ve scénické inscenaci Debussyho opery „Pelléas a Mélisanda“ režiséra Yuvala Sharona s The Cleveland Orchestra za řízení Franze Welsera-Mösta.

Úspěch zaznamenala i v dalších rolích v curyšské opeře, především v roli Angelicy (Orlando), Lišky (Příběhy lišky Bystroušky), Nanetty (Falstaff), Marceliny (Fidelio), Grety (Hänsel und Gretel) a Ighina (Palestrina). Další role ztvárnila v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, v pražském Národním divadle a ve Státní opeře, kde vystoupila v dílech L. van Beethovena, W. A. Mozarta, L. Janáčka a G. Rossiniho.

Vedle řady špičkových orchestrů spolupracovala Martina Janková i s vynikajícími dirigenty, jak kupř. Jiří Bělohlávek, Ivor Bolton, Bertrand de Billy, Riccardo Chailly, Iván Fisher, Ádám Fischer, Sir John Eliot Gardiner, Daniele Gatti, Nikolaus Harnoncourt, Philippe Herreweghe, Marek Janowski, Sir Charles Mackerras, Andrea Marcon, Sir Neville Marriner, Ingo Metzmacher, Sir Simon Rattle a Franz Welser-Möst.

Soubor Musica Florea byl založen roku 1992 Markem Štrynclem jako jeden z prvních výrazných počinů na poli stylově poučené interpretace v České republice. Hra na dobové nástroje podložená studiem dobových pramenů a estetiky, badatelská činnost a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků se staly základními charakteristickými rysy ansámblu. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, oratorní i operní od počátků baroka až po 20. století.

Musica Florea hostovala od počátku své existence na významných světových festivalech a spolupracuje s význačnými sólisty i ansámbly (např. Magdalena Kožená, Philippe Jaroussky, Nancy Argenta, Véronique Gens, Paul Badura-Skoda, Susanne Rydén, Peter Kooij, Gianluca Capuano, Furio Zanasi, Martina Janková, Lorenzo Charoy, The Orlando Consort, Les Pages & les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poème Harmonique ad.) a obdržela řadu prestižních ocenění (např. nejvyšší ohodnocení Diapason d'Or, cenu Zlatá Harmonie, ocenění Cannes Classical Award ad.).

Od roku 2002 pořádá soubor vlastní koncertní řady, ve kterých klade důraz na prezentaci nově objevených skladeb i skladeb již známých, které si ale zasluhují návrat k interpretační původnosti. Musica Florea je též iniciátorem nastudování oper a baletů především období baroka, často v novodobých premiérách (např. balet J. Starzera La guirlande enchantée, světová premiéra Armidy G. Scarlattiho, balet Opuštěná Dido G. Angioliniho, opera J. J. Fuxe Costanza e Fortezza, opera G. F. Händela, G. Bononciniho a F. Amadeiho Muzio Scevola, která měla novodobou premiéru na festivalu Händel-Festspiele, divadelní slavnost Phasma Dionysiacum Pragense, ad.). V roce 2014 přispěla ke vzniku unikátního převozného barokního divadla Florea Theatrum vytvořeného dle dobových principů. Rozsáhlé oratorní skladby či mše pak realizuje Musica florea ve spolupráci s vlastním sborem Collegium floreum.

Dirigent, violoncellista a sbormistr Marek Štryncl zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou AMU v oboru dirigování (2002) a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci.

V současné době spolupracuje s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (např. Magdalena Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie ad.). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus a skladby soudobé.

Zájem o dobovou interpretaci přivedl Marka Štryncla v roce 1992 k založení souboru Musica florea, s nímž oživuje zapomenuté autory zejména českého baroka a klasicismu. Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé České republice. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se příležitostně věnuje kompozici. Účinkoval na prestižních festivalech (např. Pražské jaro, Rezonanzen Wien, Festival van Vlaanderen Brugge, Tage alter Musik Sopron, Tage alter und neuer Musik Regensburg, Struny Podzimu, Concentus Moraviae). Nahrál desítky kompaktních disků, z nichž mnohé získaly vrcholná ocenění (Diapason 1994, Zlatá Harmonie 1997, Cannes Classical Award 2003). Nevyhýbá se ani experimentálním projektům, kam patří např. spolupráce se zpěvačkou Ivou Bittovou (V. Godár – Mater, EMC, 2007), nebo provádění romantické symfonické hudby na dobové nástroje v původní interpretaci (A. Dvořák, Arta Records 2009–2020). Vyučuje dirigování a sbormistrovství na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a barokní violoncello na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a působí jako umělecký ředitel Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích.